Návrat po rodičovské: proč je to pro ženy často těžší, než čekaly

Období po rodičovské dovolené je pro řadu žen zlomovým okamžikem. Po letech péče o dítě přichází změna životního rytmu, znovuobjevení profesní role a očekávání, že věci budou fungovat podobně jako dřív. Jenže často nefungují.

„Žena se změnila, proměnila se i firma, kolektiv a tempo práce. Jde spíš o vstup do nové životní etapy než o pokračování tam, kde kdysi skončila,“ vysvětluje Andrea Bohačíková, zakladatelka organizace M.arter, která se dlouhodobě věnuje podpoře rodičů při opětovném zapojení do pracovního života.

Situaci v Česku komplikuje i samotné nastavení pracovního trhu. Flexibilních a částečných úvazků je stále málo, jejich podíl se pohybuje kolem deseti procent a většina z nich funguje formou dohod. Mnoho žen tak během rodičovské dovolené zůstává zcela mimo pracovní kontakt, přestože by si přály pracovat alespoň v omezeném rozsahu.

Mateřství se pak často mění v nechtěnou kariérní pauzu. Ne proto, že by o ni ženy stály, ale proto, že systém neumí rodiče v pracovním životě udržet. Důsledkem je přerušená profesní kontinuita, oslabené sebevědomí a výrazně větší stres při návratu do zaměstnání.

„Pokud by bylo běžné, že rodiče mohou pracovat na zkrácený úvazek nebo ve sdílené pozici, celý proces by byl mnohem plynulejší. Ženy by si udržely kontakt s profesí i kolektivem a nemusely by po letech znovu naskakovat do rozjetého pracovního tempa,“ říká Bohačíková.

Pochybnosti o sobě samé patří k nejčastějším pocitům, se kterými se ženy po návratu potýkají. Otázky typu „Jsem ještě dost dobrá?“ nebo „Zvládnu to skloubit?“ nejsou selháním, ale přirozenou reakcí na změnu.

Pomáhá přijmout, že adaptace je proces. Místo snahy dohnat vše najednou je lepší nastavit si malé, konkrétní cíle: první měsíc se zorientovat, do tří měsíců se zapojit do projektu, po půl roce se cítit jako plnohodnotná součást týmu. Velkou oporu může představovat otevřená komunikace s nadřízeným nebo kolegou, který v začátcích pomůže.

Důležitou roli hraje i podpora zvenčí, například mentoring. Sdílení zkušeností s někým, kdo si podobným návratem prošel, pomáhá znovu pojmenovat vlastní silné stránky a získat jistotu. Rodičovství totiž přináší dovednosti, které jsou v práci cenné: lepší organizaci, empatii, schopnost zvládat krizové situace.

Při hovoru o flexibilnějším úvazku jsou u žen časté obavy, že budou působit méně schopně nebo méně loajálně. Rozhodující je ale příprava a způsob, jakým dané téma otevřou. Nejde o prosbu, ale o návrh řešení, ideálně s jasným plánem, co zvládnou, v jakém rozsahu a kdy se nastavení společně s vedením vyhodnotí. Takový přístup dává najevo zodpovědnost i respekt k potřebám firmy.

Zároveň je dobré znát právní rámec. „Rodiče pečující o dítě mladší 15 let mají podle zákoníku práce právo požádat o zkrácený úvazek a zaměstnavatel musí žádosti vyhovět, pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody,“ upřesňuje Bohačíková.

Flexibilita přitom není známkou slabosti. Je to nástroj, který pomáhá dlouhodobě udržet výkonnost, loajalitu i duševní pohodu zaměstnanců. Firmy, které ji umožňují, mívají nižší fluktuaci a spokojenější týmy.

Zkušenosti žen potvrzují i zahraniční výzkumy. Přehled více než padesáti studií zaměřených na období po mateřské dovolené ukázal, že vstup zpět do pracovního života patří k nejcitlivějším momentům v osobním i profesním životě žen.

Duševní i fyzická pohoda úzce souvisí nejen s délkou mateřské dovolené, ale také s mírou podpory ze strany kolegů a nadřízených. Nedostatek flexibility, vysoká pracovní zátěž a slabá opora na pracovišti naopak zvyšují stres, pocity přetížení i konflikty mezi prací a rodinou. Toto období je dlouhodobě podceňované, přestože může výrazně ovlivnit další kariéru žen, jejich zdraví i fungování rodiny v dalších letech.

Pocit, že vás kolegové po návratu do práce přehlížejí nebo zpochybňují jen proto, že jste máma, není výjimečný. Základem je zachovat klid a zvolit věcný přístup. Pomoci může nastavení jasných pracovních procesů, přehledné rozdělování úkolů a pravidelná účast na týmových poradách, případně domluva na jejich časech nebo dostupnosti záznamů.

Pokud máte odvahu, je možné o věci mluvit i přímo. Důležité je popsat, co se děje, bez obviňování a s důrazem na společné fungování. Když se podobné situace opakují, vyplatí se zaznamenat konkrétní příklady a v klidu je probrat s nadřízeným nebo s oddělením HR.

Velkou roli hraje také opora v týmu. Někdy stačí jeden kolega či kolegyně, kteří se vás zastanou a potvrdí vaše schopnosti, a atmosféra v kolektivu se začne postupně měnit. Zároveň je důležité mluvit o své práci a výsledcích. Profesionalita mateřstvím nezmizela.

Po nástupu zpět do práce mají rodiče často tendenci chtít zvládnout všechno a být stoprocentní jak v zaměstnání, tak doma. Dlouhodobě je to ale neudržitelné. Zásadní je podle Bohačíkové vědomé plánování a nastavení jasných hranic, tedy začátku a konce pracovní doby i času vyhrazeného pro rodinu a pro sebe.

Důležité je také umět říct „ne“ bez pocitu viny a s nadřízeným si otevřeně vyjasnit priority a očekávání. Nejen co se týče výsledků, ale i dostupnosti nebo přítomnosti v práci. Stejně podstatná je regenerace. Spánek, pohyb i chvíle klidu výrazně ovlivňují, jak dokážeme fungovat doma i v zaměstnání.

Jak se mezi rodiči často říká: „Nemusíš dělat všechno, co je důležité. Stačí dělat to, co je důležité právě teď.“