Článek
Součástí školních kalendářů se staly dlouhé letní prázdniny postupně od konce 18. století, a to na území Evropy i v Americe. V českých zemích k tomu přispěly tereziánské a josefinské reformy. Marie Terezie nejdříve zavedla v roce 1776 podzimní prázdniny připadající na září a říjen.
Ty o deset let později přeložil Josef II. na období od 16. července do 31. srpna. Ne snad kvůli hezčímu počasí, hlavní motivací bylo plnohodnotné zapojení dětí do sklizně. Právě kolem svátku svaté Markéty totiž začínaly žně.
Pozorovat hvězdy
V Americe bylo období letních prázdnin naopak vyhrazeno pro bohatou společenskou vrstvu, která opouštěla horkem rozpálená města a cestovala parníkem nebo vlakem do hor či přímořských letovisek.
K vyhledávaným aktivitám pak patřilo plavání nebo spíše ponořování se do vody, procházky, plachtění a golf. Některé z tehdy vybudovaných resortů existují dodnes, příkladem je golfový komplex Pinehurst v Severní Karolíně v části známé jako Sandhills.
Dosud je zde patrné, čím byla podobná místa charakteristická – rozlehlé jídelny a dlouhé verandy vhodné pro procházky, odpočinek nebo kouření doutníků.
Úpadek letních středisek urychlil příchod automobilu jako masového dopravního prostředku. Zejména po 1. světové válce mohly rodiny ze střední třídy navštěvovat pronajaté a postupně i vlastní letní rezidence, především chaty u moře nebo u jezera.
Každý rok v létě se tak nabízela příležitost k jedinečnému druhu úniku, který sami známe z dovolených. Otevře se příležitost ke znovuobjevování sebe sama – chodíme bosí, pozorujeme hvězdy, čteme knihy a aspoň na okamžik se stáváme svobodnějšími, pohodovějšími, opálenějšími…
Nekonečné cesty autem, stehna lepící se na vinylová sedadla, míčové hry a grilování, ale také spáleniny od slunce, štípnutí od komárů nebo otrava jídlem, to vše patřilo k americkému létu. A nejen k němu.
Myšlení škodí
Čas prázdnin, často doplněný o témata nostalgie a romantiky, vstoupil v poválečném období i do americké popkultury. Za všechny jmenujme spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda, který jej využil jako kulisu k podtržení dekadentních večírků vyšší společnosti v románu Velký Gatsby (1925). Ten ukazuje velkorysou podobu léta tak, jak ho trávila vyšší třída.
Na své si ale chtěli přijít i dělníci z přelidněných měst. Odbory je v tom samozřejmě podpořily. Vyhledávanými místy pro jejich volnočasové aktivity se staly Coney Island v New Yorku, Jones Beach nebo přímořské letovisko Atlantic City na ostrově Absecon.
Střední i dělnická třída si najednou mohla dopřát to, co dříve náleželo pouze aristokratům a průmyslníkům. Tímto pohledem je léto víc než jen několik horkých týdnů v roce, jde o fenomén, v němž se prolínají procesy a faktory kapitalismu, urbanizace a volného času.
A samozřejmě i vzdělávání, protože se ukázala nutnost jeho standardizace. Školní docházka totiž nebyla ve Spojených státech po většinu 19. století uzákoněna jako povinná. Mnozí žáci tak do školy v létě nechodili a to bylo třeba změnit. S tím pak vyvstala potřeba jednotného školního roku.
Město versus venkov
Reformátoři školství požadovali, aby učitelé v létě věnovali čas vzdělávání se. V případě žáků naopak panovalo přesvědčení, že přílišné myšlení vede k fyzické a duševní slabosti, takže děti potřebují dostatek odpočinku, aby neměly podlomené zdraví a nedospěly v malé, bledé a vyhublé bytosti.
Mělo se za to, že přetěžování má destruktivní účinky i na charakter a chování dětí. Tyto argumenty se používaly zejména v městských oblastech jako důvody pro zkrácení školního roku. Na venkově, kde bylo naopak záměrem školní rok prodloužit, hleděli na věc opačně.
Mozek byl v jejich pojetí sval, který se používáním rozvíjí. Současné výzkumy potvrzují „prázdninový“ vzdělávací propad a ztrátu části získaných znalostí u žáků zejména ze znevýhodněného a méně podnětného prostředí. Dobře situovaní rodiče totiž mohou zajistit dětem program, jenž stimuluje jejich myšlení. Rodiny nižšího socioekonomického statusu tuto možnost bohužel nemají.
Tři měsíce volna
Diskuse o návratu k celoročnímu modelu školní výuky v Americe přetrvávají dodnes. To by však mohlo vyvolat ekonomické i provozní problémy. Letní prázdniny jsou navíc doba, kdy je na trhu dostatek levné pracovní síly v podobě brigád teenagerů. Také příjmy mnoha sezonních odvětví jsou závislé na harmonogramu školního roku.
Nicméně v jiných koutech světa je celoroční školní docházka zcela běžná, jmenujme například Austrálii, Nový Zéland nebo Japonsko a Jižní Koreu. Také v Evropě si ne všude žáci oddechnou na dlouhé dva měsíce.
Například ve švýcarském kantonu Aargau trvají prázdniny jen pět týdnů, v některých spolkových zemích Německa, v Lichtenštejnsku, Holandsku a Dánsku nebo v Anglii a ve Walesu je to šest týdnů. Naopak dlouhé letní prázdniny si dopřávají Bulhaři (patnáct týdnů), Italové (čtrnáct týdnů) nebo Portugalci, Rumuni, Litevci a Lotyši (třináct týdnů).
