Článek
Současný chaotický svět je náročný pro všechny generace. Přesto v Česku žije spousta dětí, které nepropadají skepsi, dělají něco pro sebe i druhé a popírají nálepkování, že by všechno chtěly bezpracně a hned. Jen na ně není tolik vidět. Proto organizace UNICEF již pátým rokem organizuje anketu Dítě Česka, jež si klade za cíl najít je a ukázat všem, že má-li toto být naše budoucnost, není čeho se obávat.
Možná máte organizaci UNICEF spojenou hlavně s pomocí v oblastech stižených přírodními katastrofami, hladomorem, nedostatkem pitné vody nebo válečnými konflikty. Když ale odmyslíme všechny hrůzy, ani tak se nedá říct, že by na světě existovala země, kde se všechny děti mají jenom skvěle. Slovo „všechny“ je vůbec ošemetné. Proto do portfolia UNICEF spadají i návštěvy českých krajů a okresů, včetně těch „nejzapadlejších“.
Pavla Gomba, výkonná ředitelka UNICEF ČR, si na cestách po republice uvědomila, jaký poklad v dětech máme. „Jsou nadané, aktivní a netrpí předsudky. Mají v sobě velkou dávku samostatnosti a odolnosti. Navíc mají přirozenou potřebu zastat se slabších. V mnohém jsou ‚dospělejší‘ než dospělí. Jen se o nich často neví dál než v jejich škole či obci a mně to přišlo líto.“
Bez kalkulu
Kristýna Kedrová strávila coby teenager rok programováním zábavné hry ve virtuálním prostoru Minecraft education. Cílem je naučit děti češtinu. Nepřemýšlela o zisku nebo o slávě. Vrhla se do vývoje, protože chtěla pomoci bratrovi i dalším dětem, které trpí dyslexií a nedaří se jim nasoukat do hlavy, co je v rámci výuky třeba. Za tento počin byla Kristýna ve svých šestnácti letech odměněna vítězstvím v anketě Dítě Česka.
Ve stejném ročníku, tedy v roce 2023, získal cenu i Matěj Pavliš. Gymnazista se spoustou zájmů a plánem stát se neurochirurgem hraje od jedenácti let šachy. V anketě zaujal zapojením se do projektu Šachy do škol. Ve volném čase vede šachový kroužek pro děti prvního stupně, s dalšími spolužáky na gymnáziu založili klub doučování Studenti studentům. On sám pomáhá těm, kteří tápou v matematice, biologii a fyzice, což jsou jeho nejoblíbenější předměty. Honoráře, které za doučování on i jeho kamarádi vybírají, částečně vracejí do provozu projektu a zbytek posílají nadaci Dobrý anděl.
Absence pragmatismu v době všeobjímající komerčnosti je typická pro všechny zúčastněné. „Tyhle děti cenu peněz dobře znají, ale zároveň si uvědomují, že ty nejcennější věci koupit nejdou a je přirozené se podělit s těmi, kteří měli v životě méně štěstí,“ říká Pavla Gomba s tím, že žádný talent ani osobnost neroste ve vzduchoprázdnu. Rodina, učitelé, ale i místo, kde žijí, je mohou hodně ovlivnit. Kdo jsou rodiče takových dětí? Co dělají jinak než ostatní?
Mezi nominovanými, kteří se dostávají do finále, jsou děti z úplných rodin i z rodin samoživitelek. Účastníci se liší společenským postavením rodičů i materiálním zázemím. Co je tedy spojuje?
Domácí práce
Rodina Matěje Pavliše na první pohled ničím nevyniká. Matěj má mladší sestru Kateřinu, která hraje závodně volejbal, a rodiče tráví, tak jako většina dalších, celé dny v zaměstnání. Jak se jim podařilo vychovat laureáta a kluka se zdravou cílevědomostí a zároveň empatií? Maminka Kamila říká, že se řídí selským rozumem. Děti mají nabitý program a spoustu zálib, zároveň ale i povinnosti doma. „I když se to ani jednomu nelíbí,“ dodává s úsměvem. „Odměny nedostávají. Spíš je vedeme ve stylu, ty pomůžeš mně a já zase tobě.“