Článek
Nová směrnice představuje první vládou vydaná a důkazy podložená praktická doporučení. Ministři uvádějí, že ji budou průběžně přehodnocovat společně s tím, jak se objeví další vědecké studie.
„V mnoha ohledech je to zatím stále celkem neprobádaná oblast a my jsme se rozhodli k této problematice nějak preventivně přistoupit,“ uvedla ministryně školství Bridget Phillipsonová.
Dětská komisařka pro Anglii Rachel de Souzaová a vědecký poradce ministerstva školství profesor Russell Viner posoudili nejnovější dostupné důkazy. Došli k tomu, že delší sledování obrazovek může ovlivnit spánek dětí a fyzické aktivity, které jsou klíčové pro jejich rozvoj.
Vláda již dříve informovala, že zhruba 98 procent dětí sleduje obrazovky na denní bázi od věku dvou let. Směrnice však uvádí, že všechen čas strávený u obrazovek není totožný. Sledování s dospělou osobou je ve studiích spojeno s lepším kognitivním vývojem.
Zkušební rodina
Ještě před samotným zveřejněním směrnice přinesla stanice BBC reportáž o rodině Montastierových z Manchesteru, kteří se po dobu jednoho týdne snažili o výrazné omezení sledování obrazovek všeho druhu.
Matce Alexis, která pracuje jako instruktorka jógy, se vize omezení obrazovek pro její děti Romi (4) a Marla (1) líbila, protože vyrůstají obklopené technologiemi. Sama přiznává, že čas strávený u obrazovky je pravidelným tématem, protože jde o aktivitu, která je součástí každého dne. Využívá je jako berličku, když potřebuje něco rychle udělat.
„Může se to stát, když se Romi probudí brzy, anebo také proto, abychom se vyhnuli konfliktům a scénám. Cítím se z toho provinile, ale ne vždy dokážete vyhopsat z postele s nimi v šest ráno a začít hned dělat něco konstruktivního,“ uvedla Alexis s tím, že snaha o dodržení nové směrnice nebyla ani trochu snadná.
„Na začátku týdne jsem byla v rozpoložení: ‚Jo, jdeme na to, to zvládneme!‘ a myslela jsem si, že na konci týdne už budeme fungovat bez obrazovek a že se nám je podaří bezchybně vyměnit za jiné aktivity. Ale tak to nebylo, ač jsme se opravdu snažili,“ dodala s tím, že některé výměny aktivit byly časově velmi náročné, zejména pak ty ranní a po příchodu ze školky.
„Ten čas potřebuju, takže ho nemůžu využít na to, abych si sedla a předčítala knihu, protože to prostě není realistické,“ podělila se o svůj náhled na věc matka.
Zahlcený mozek
Vědci zkoumali vliv různých druhů obsahu, který děti pod pět let sledují. Zatímco tříletý Alex sledoval různé pořady, senzorická čepice snímala jeho mozkovou aktivitu. Profesor Sam Wass uvedl, že ho zaujal zejména moment, kdy je jeho mozek doslova zahlcený a nestíhá vše sledovat. To nastávalo ve chvílích, kdy se obsah odvíjel rychlostí, která byla příliš vysoká na to, aby jeho mozek dokázal udržet tempo.
„Pokud se dějí věci příliš rychle, tak do hry vstoupí stresová reakce organismu na hrozbu známá jako ‚bojuj, nebo uteč‘. V ten moment začne srdce bít rychleji a vy začnete přijímat velké množství energie do svalů. To samozřejmě k ničemu není, protože dítě sedí u obrazovky a jen něco sleduje,“ popsal Wass.
Vědci uvedli, že se obsah mířený na děti za posledních 20 až 30 let významně změnil. Dětské pořady bývaly pomalejší, zatímco dnešní nabídka je výrazně rychlejší a čítá daleko více pohybů a mluvení. Wass připouští, že zatím není známo, jak tato změna děti ovlivňuje, ale existuje prý zřejmé spojení mezi neschopností zpracovat emoční vjemy a množstvím sledování nepředvídatelného dynamického obsahu.
„To je něco, co budeme muset ještě důkladně prozkoumat,“ dodal Wass.
