Článek
„Velkou část nárůstu vysvětluje zpřesněná diagnostika, větší povědomí mezi odborníky i veřejností a také širší diagnostická kritéria. V současnosti dokážeme rozpoznat i lidi, kteří by dříve diagnózu vůbec nezískali,“ vysvětluje Magdalena Šubrt Thorová, ředitelka Národního ústavu pro autismus (NAUTIS).
Významný podíl na přibývání lidí s poruchou autistického spektra (PAS) mají i další faktory, roli hraje genetika a dědičnost. „Rizikovým faktorem je například také vyšší věk rodičů. Odborníci se však shodují, že část nárůstu zatím neumíme jednoznačně vysvětlit,“ dodává Thorová. Rozhodně ale podle ní nelze říci, že by se autismus šířil jako nějaká epidemie.
Podle dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) má poruchu autistického spektra na 11 tisíc jejích klientů, z toho přes osm tisíc dětí. V roce 2021 to přitom bylo jen přes šest tisíc pojištěnců VZP.
„Včasná diagnostika zásadně zvyšuje šance na úspěšné zvládání projevů autismu. První známky se často objevují před druhým, třetím rokem života, ale u některých dětí mohou být patrné již od několika měsíců věku. U mírnějších forem mohou být typické rysy rozpoznány až v pozdějším dětství či dospělosti,“ říká Miroslav Jankůj, pověřený náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči.
Cílený screening PAS je součástí preventivní prohlídky v 18 měsících. Pediatři při ní sledují psychomotorický vývoj dítěte, věnují pozornost například očnímu kontaktu, schopnosti sdílet pozornost nebo reagovat na oslovení jménem. Rodiče při ní také vyplňují speciální dotazník zaměřený na známky autismu. Pokud jsou zaznamenány odchylky, pediatr doporučí specializované vyšetření u dětského psychiatra.
Screening ale zachytí jen děti s výraznějšími projevy PAS. Část dětí – zejména s lehčími projevy, vyšší inteligencí nebo dobrým jazykovým vývojem – bývá diagnostikována později, někdy až ve školním věku.
Dívky se maskují
Autismus není jen jeden, projevy poruchy se mohou výrazně lišit. Mírnější formu ukazuje třeba seriál Atypical, jehož hlavní hrdina Sam Gardner má problémy s porozuměním sociálním situacím a s komunikací, hledá logiku i v mezilidských vztazích a ke svému životu potřebuje rutinu.
Na druhou stranu jsou tu i tací, kteří nekomunikují vůbec nebo jen velmi omezeně, nerozumí běžným pokynům a jakýkoli výraznější podnět, třeba blikající světla nebo hluk, u nich může vést k silné úzkosti až panice. Ti potřebují každodenní podporu při běžných činnostech.
Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádí, že PAS je u chlapců více než třikrát častější než u dívek. Část rozdílu může být podle NAUTIS biologická, ale velkou roli hraje skutečnost, že u dívek se projevuje méně nápadně. Řada odborníků proto soudí, že část dívek byla a stále je poddiagnostikována, mimo jiné proto, že se dokážou lépe přizpůsobit sociálním očekáváním a své obtíže maskovat.
Diagnostická kritéria navíc vznikala hlavně podle chlapců a dlouho se hledaly hlavně projevy typické pro mužskou část spektra. Teprve v posledních letech se více zkoumá, jak může autismus vypadat u žen.
NAUTIS dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné a v rámci České republiky nerovnoměrně rozložené služby pro lidi s autismem a jejich rodiny. Největší problém je mimo velká města a v regionech, kde chybí dětská psychiatrie, klinická psychologie, diagnostika, raná péče, osobní asistence, odlehčovací služby, krizová pomoc, pobytové služby komunitního typu a služby pro dospívající a dospělé lidi s PAS.
