Článek
„Po narození byla malinká, vážila jeden kilogram, ale vypadala v pohodě. Pak dostala zánět mozku. Lékaři tehdy nezjistili, zda virového, či bakteriálního původu. Antibiotika nezabrala. Měla ucpaný míšní kanál, kterým odchází mozkomíšní mok,“ vzpomíná na začátek problémů maminka Lenka Pospíchalová (41) z Bučovic na Vyškovsku s tím, že dceři hrozilo oslepnutí, ohluchnutí, upoutání na lůžko. I doktoři se báli, že nepřežije. Musela akutně na operační sál.
„Do hlavičky jí zavedli ventilek, který odvádí mozkomíšní mok do dutiny břišní. V devíti měsících se její stav výrazně zhoršil. Měla tehdy zlatého stafylokoka. Byla apatická, zvracela, nekomunikovala. Šílené období. V nemocnici jsme byli každý druhý měsíc. V mozku měla i cysty. Nedávali jí moc šancí. Adélka to ale zvládla, byť její postižení je veliké,“ vypráví Pospíchalová.
V současnosti už Adélka začíná trochu mluvit. „Má obrovskou chuť do života, chce i chodit, což ale zatím sama nedokáže. Před dvěma lety musela na operaci kyčlí. Vypadly z kloubu. Právě tím, že nechodí, není zpevněná. Mentálně je však v pořádku, hlava ji žene dopředu. Je obrovskou bojovnicí,“ pokračuje.
Naprostou nutností, aby se posunula, je každodenní cvičení. Největší roli hrají pravidelné a intenzivní rehabilitace, které jí pomáhají dělat malé i velké pokroky. „Mrzí nás, že cvičit jsme kvůli komplikacím mohli až od jejích třinácti měsíců. První rok života je pro vývoj každého dítěte zásadní. Nesměli jsme ji přetěžovat, aby neměla vysoký tlak do hlavy,“ podotýká.
Adélce v tomto období pomohla Emilie Vallová z Tišnova, poslední žijící žákyně profesora Vojty. Jeho metoda cvičení se používá právě v podobných případech. Vallová za svou obětavou práci v dětské rehabilitaci a za Vojtovu metodu získala také ocenění od prezidenta. „Byla tehdy ztuhlé klubíčko v jakési ulitě a my jsme ji z ní potřebovali dostat ven. Trvalo měsíc, než nám paní Vallová řekla, že nějak rozpohybovat půjde,“ dodává Pospíchalová.
Adélka při rehabilitačním cvičení
Nyní se dívce věnuje například fyzioterapeutka, která s ní dělá speciální cvičení. „To ji vždy neskutečně rozhýbá, srovná. Docházíme také na intenzivní logopedii, potřebujeme ji rozmluvit. A od loňského podzimu jezdíme do slovenské Cereminy do malého rehabilitačního centra, kde je péče výrazně lepší než lázeňská hrazená pojišťovnou. Potřebovali bychom tam být šestkrát za rok. Jenže čtrnáct dnů nás přijde na 90 tisíc korun. Proto jsme tam zatím byli jen třikrát,“ říká matka.
Velkým přínosem byla i terapie s delfíny, kterou rodiče s dcerou absolvovali v Egyptě. „To byla bomba. Za týden Adélka více mluvila, otevřela se nám. Stála nás však zhruba sto tisíc korun. Pojišťovna platí jen klasické lázně a pomůcky. Teď řešíme vozík. I na ten, aby jejím potřebám vyhovoval, musíme 50 tisíc doplatit. Děláme a můžeme toho pro Adélku dělat moc, možnosti jsou, ale vše je drahé,“ povzdechla si maminka Lenka, která pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici na oddělení ARO, manžel Pavel zase vede kroužky v Domě dětí a mládeže v Bučovicích.
„Prakticky se nevidíme. Buď jsem s Adélkou já, nebo manžel. V zaměstnání nám naštěstí vycházejí vstříc. Je to náročné a někdy na hlavu. Jinak to ovšem nejde,“ doplňuje.
Rodičům pomáhají různé nadace, jednotliví dárci i spolky, z jejichž akcí dostávají část výtěžku. Třeba nedávno v Šumperku vzniklá organizace bojových sportů Prime Fight Night bude pořádat příští rok 6. února 2027 galavečer, z něhož část výtěžku půjde na pomoc Adélce.
Případní dárci mohou přispět i na transparentním účtu organizace MMA Pomáhá (131-4353030297/0100), která pro Adélku založila sbírku, a to do poloviny letošního prosince.
„Přáli bychom si, aby Adélka byla na vozíčku co nejvíce soběstačná. Až tady jednou nebudeme, aby se o sebe zvládla sama postarat. Nevíme, zda se podaří, aby i sama chodila, ale je to reálné. Bez špičkových rehabilitací se však neobejde,“ uzavírá Pospíchalová.
