Článek
„Nacházíme se na historické šachtě sv. Jiří, kde můžeme po chodníku a schodišti sestoupit dolů k ohlubni,“ vítá reportéra Novinek Dagmar Kubů z jihlavského odboru technických služeb, pod nějž spadá i správa podzemí.
Kdo se na místo vrací opakovaně, všimne si na první pohled obřího posunu v postupu průzkumných, sanačních a zabezpečovacích prací. V červnu technici umístili zábradlí a přístupové schody, takže už je možné bezpečně sestoupit zhruba o šest metrů níže k zamřížovanému ústí šachty, která je plná vody.
To nejcennější se skrývá právě tam – vodotěžný stroj z 16. století. „Odborníci při průzkumu využili specializovanou sací technologii, která umožnila odtěžit sedimenty z hloubky až 15 metrů. Díky tomu odkryli mimořádně zachované části historického vodotěžného zařízení, včetně potrubí, táhel a vrátku,“ vyzdvihuje vedoucí správy podzemí Jan Šustr. Nálezy zůstaly na místě a jsou zakonzervované vodou.
Jihlava je nejstarším královským horním městem v českých zemích, prospektoři tady objevili stříbrné žíly už v první polovině 13. století. V této lokalitě na Rudném kutali havíři nejpozději od druhé dekády 16. století, nepřímé indicie však naznačují ještě starší aktivity.
Šachta sv. Jiří dosáhla největšího rozmachu v 80. letech 16. století za působení těžaře Veitta Parhocha. „Ten do dolu investoval značné finanční prostředky a zavedl tehdy špičkovou saskou báňskou technologii v podobě pístového čerpacího stroje poháněného vodním kolem. Pro jeho provoz vznikl více než kilometr dlouhý vodní kanál přivádějící vodu ze Zborné,“ vysvětluje Jan Šustr.
Parhochovi havíři dosáhli hloubky přibližně 48 metrů, podnikání však skončilo krachem. Zřejmě i kvůli mimořádně vysokým investičním a provozním nákladům v kombinaci s nízkou kvalitou dobývané rudy. K poslednímu pokusu o obnovu těžby došlo v letech 1713 až 1714, od té doby byl důl opuštěný.
Do štoly jen při komentovaných prohlídkách
Historická šachta už je přístupná, i když ještě nejsou všechny práce dokončeny. Pracovníci odboru technických služeb postupně dělají i na tom, aby se zazelenaly okolní svahy, které bylo nejprve nutné zajistit proti sesuvu. A dolaďují také vstupní štolu, jejíž betonové oblouky obkládají imitací výdřevy.
Historická šachta bude přístupná v závislosti na klimatických podmínkách. Do původní odvodňovací štoly, která je z obou stran zamřížovaná, se však návštěvníci dostanou zatím jen při komentovaných prohlídkách. Je to z důvodu bezpečnosti, protože k jejímu zdolání je potřeba ochranná helma a svítilna. Uvnitř není elektřina a nejnižší místo má zhruba 160 centimetrů.