Článek
Za to, že je v Lednici, vděčí manželovi. Za hluboké totality pracoval na Krajském kulturním středisku, kde se dozvěděl, že z Lednice odchází kastelán. „Když mi to volal, jásala jsem nadšením,“ vzpomíná na rok 1978 kastelánka.
Zámek, který vystavěli Lichtenštejnové jako své reprezentační letní sídlo, byl tehdy v neutěšeném stavu. V zámeckých křídlech měla sídlo Vysoká škola zemědělská, v patrech Národní zemědělské muzeum. „My jsme měli k dispozici reprezentační sály v přízemí a depozitáře v prvním patře. Opravdu děs a katastrofa,“ říká Holásková. Byt kastelána byl v přízemí. „Přes koupelnu a záchod jsme chodili do kanceláře na pracovní jednání.“
Později si Holáskovi vybudovali byt v prvním patře, kde bydlí Ivana Holásková dodnes. „Na první pohled je to romantické, bydlet na zámku, ale bohužel, má to i svá úskalí. Byt je v historickém objektu, nemůžeme si dovolit žádné stavební úpravy, máme běžný klasický nábytek a velkou nevýhodou jsou obrovské stropy a sice krásná, ale netěsnící obrovská okna. Takže v létě vedro a v zimě zima,“ směje se kastelánka.
Za bývalého režimu se do zámku příliš neinvestovalo. „Náhled na novogotiku byl bohužel i od odborníků takový, že je to paskvil, a podle toho se k tomu stát taky choval. Fasády opadávaly, do střech teklo,“ popisuje žalostný stav objektu.
Hurá UNESCO
Až zápis mezi památky UNESCO v roce 1996 odstartoval obnovu zámeckého komplexu. Začalo se od střech a technických věcí, jako je kanalizace, rozvody elektřiny, postupně došlo i na návštěvnické trasy. Z osmi sálů, ve kterých se původně provázelo, se expozice rozšířily až do druhého patra. Proběhla zásadní a obří rekonstrukce unikátního zámeckého skleníku, po mnoha letech oprav se dokončil minaret.
„Udělalo se opravdu neskutečné množství práce,“ říká kastelánka a dodává, že je to i díky zdejšímu týmu spolupracovníků. „Vždycky jsem měla štěstí na výborný kolektiv, na skvělé lidi, kteří to tady milují a není jim zatěžko přijít do práce kdykoliv. Musím to zaklepat,“ říká a prstem ťuká do velkého kulatého stolu v přijímací kanceláři v přízemí zámku. Myslí tím svého zástupce, pět stálých průvodců, údržbářskou četu, uklízečky a zahradní tým.
Nejoblíbenější prohlídkovou trasou Ivany Holáskové jsou knížecí apartmány.
Zámek má dnes čtyři prohlídkové trasy. Kastelánka má nejraději knížecí apartmány. „O ty jsem dlouho usilovala a realizace byla dramatická, pracovali jsme osmnáct hodin denně, všechno mi prošlo rukama, všechno jsem měla vymyšlené. Ty apartmány mám opravdu ráda.“
Příští rok by měl lednický zámek nabídnout návštěvníkům další zajímavost. Opravené katakomby. „Máme představu, že to bude v zimě prodloužená prohlídková trasa ze skleníku dolů do chladného skleníku. A tím já tady nejspíš skončím,“ naznačuje Ivana Holásková, že už začíná přemýšlet o odchodu do důchodu. „Za těch téměř padesát let se udělalo hodně práce a něco musíme nechat mladším generacím. Je to tady nekonečný příběh,“ směje se kastelánka.