Článek
Itálie byla loni u českých turistů nejnavštěvovanější zahraniční destinací pro delší cesty, a ačkoli začíná léto, ne všichni míří k moři. Hlavními taháky země ve tvaru boty jsou totiž kromě něj i skvělá gastronomie a působivé památky.
Jedním z oblíbených, ne však příliš turisticky exponovaných měst, které si stále zachovává tradiční charakter, je Boloňa. Kromě vyhlášeného ragú láká na rozsáhlé historické centrum, které je památkovou rezervací. V Boloni nepotřebujete podrobně sestavený seznam aktivit, stačí prostě vyrazit za nosem a žasnout, co čeká za dalším rohem. A nezapomeňte se dívat nejen kolem sebe, ale i nahoru.
Boloňa je známá přízvisky jako „červená“ kvůli terakotové barvě střech a oranžovým až červeným cihlovým stavbám, „tučná“ kvůli skvělé gastronomii zahrnující převážně těstoviny a zmrzlinu, a „učená“ – jedná se o starobylé univerzitní město. První univerzita zde byla založena už v roce 1088 a je považována za nejstarší v Evropě.
Když se procházíte středověkými ulicemi, vypadá to, jako by se čas vrátil o několik století, nebýt pestře oděných Italů a vývěsních štítů lákajících do četných restaurací. Historické centrum s četnými podloubími, jež jsou pro svou malebnost zapsána na seznamu UNESCO, si zachovalo starobylý ráz. V Boloni nenajdete příliš zeleně, ozdobou je ale tradiční architektura s výstavnými paláci, kostely a typickými věžemi.
Malebná náměstí lákají k zastavení a mezi ta nejzajímavější patří Piazza Maggiore s gotickou bazilikou a radnicí, Piazza di Porta Ravegnana se dvěma typickými šikmými věžemi, jejichž základy procházejí opravou, a Piazza San Stefano s množstvím románských kostelů, které je zároveň jedním z center nočního života ve městě.
Piazza San Stefano svým půvabem zaujme nejen fanoušky okřídleného fantasy. Palác tváří je ve středu fotografie.
A právě na třetím jmenovaném najdete stavbu, která příznivcům seriálu Hra o trůny připomene Dům černé a bílé, chrám Mnohotvářného boha. Renesanční palác Bolognini Amorini Salina je ale skutečný a jeho realizace nějaké to století zabrala. Stavba senátního paláce začala už roku 1517, kvůli mocenským bojům a změnám majitelů se ale notně protáhla a zcela dokončen byl až roku 1884.
Palác proslavily busty z terakoty, jichž je celkem 130. V 16. století je vytvořili umělci Alfonso Lombardi, Nicolò da Volterra a Giulio Cesare Colventi. Busty jsou umístěny v kruhových výklencích po celé jeho fasádě i pod střechou, odkud už po staletí shlíží na ulici. Místní proto stavbě říkají „palác tváří“.
Zdobí jej obličeje krásných žen, bojovníků, bohů i představitelů různých kultur. Nejvíce však vyniká busta umístěná ve středu přední strany paláce, rohatý, potutelně se smějící démon.
Ve fiktivním Domě černé a bílé se sice nacházelo víc než 130 obličejů, skutečný palác přesto zaujme nevšední výzdobou.
Co má znamenat tvář, která se značně liší od ostatních, je jedním z neodhalených tajemství Boloni. Někteří mají za to, že „ďáblova hlava“ má palác chránit, pracovalo se i s teorií, že se v 16. století mělo jednat o tichou vzpouru vůči církevní moci. Může se ale jednat i o varování, že všichni jsou smrtelní ve stylu okřídleného spojení „valar morghulis“ ve valyrijštině, které je fanouškům fantasy knih a seriálu o moci a dracích velmi dobře známé.
Tak jako tak je satyr s rozdvojeným plnovousem, kudrnatými vlasy a nezvykle velkými zuby a ušima jedním z mnoha půvabů historického města, které rozhodně stojí za prozkoumání.
