Článek
Klášter Proměnění Páně nad Kamena Vourla nevypadá při příchodu nikterak nápadně. Světlá budova s červenou střechou a malým parkovištěm rozhodně neevokuje skutečnost, že tohle místo nechcete minout bez povšimnutí.
Zdaleka ne všichni návštěvníci sem ale dorazí autem. Ke klášteru lze vyrazit pěšky jak po klikaté silnici, tak i turistickou trasou zalesněnými svahy Knimidy. Přírodní varianta je podle místních náročnější, protože se na celkových sedmi kilometrech výrazněji stoupá. Odměnou mají být nádherné výhledy, zajímavé skalní útvary a naprostý klid.
Dřevěná brána kláštera pak přijde vyčerpaným poutníkům obzvláště vhod. Na mnichy je třeba zazvonit a vstup je bezplatný. Stejně jako občerstvení ve formě nápojů a sladkostí, které tu na ně čekají.
Za bránou se otevírá malý svět, kde se toho za poslední staletí tolik nezměnilo. Vyjma duchovního rozměru sem turisty láká kostel s výjimečnými freskami. A mniši to vědí.
Po pozdravu kývnutím hlavou mi jeden z nich pokyne rukou a vede mě přímo k hlavnímu kostelu. Původně se jednalo o křížový kostel vepsaný do čtverce s kupolí, po jeho částečném zřícení v 16. století byl přestavěn na trojlodní baziliku. A to nejzajímavější čeká uvnitř.
K návštěvě kláštera mě přiměl rozhovor s archeologem Petrosem Kounouklasem, který se zabývá především památkami a historií středního Řecka.
„Určitě nevynechejte návštěvu tohoto kláštera. Pochází z 12. století našeho letopočtu a je zasvěcený Proměnění Páně. Má nádherný kostel, pěkná otevřená prostranství a pokoje pro mnichy. Uvnitř kostela se nacházejí fresky, které jsou prostě fantastické,“ popsal Kounouklas s takovým nadšením, že o programu na další den bylo rozhodnuto.
Vzácné fresky
Následuji proto mnicha, který zmizí za povlávajícím závěsem u vstupních dveří a vede mě do letitého svatostánku.
Hned na první pohled je jasné, o čem doktor archeologie mluvil. Fresky jsou prostě všude. Na stěnách, stropech, arkádách, obloucích, pilířích i v presbytáři.
Je to trochu jako vstoupit do obrázkové knihy. Chvíli jen ohromeně zírám, nevědouc, kam zaměřit pohled dřív. Atmosféra místa by se dala krájet. Po chvíli začnu fotit. Mnich nejdřív zpovzdálí pozoruje moje počínání, pak pochopí, že tohle bude nadlouho, a nechává mě v kostele samotnou s pestrobarevnými, němými svědky historie na stěnách.
Část fresek na první pohled není v nejlepším stavu a na stropě jsou patrné praskliny. Loni byl schválen projekt obnovy kostela za bezmála jeden a tři čtvrtě milionu eur (35 322 870 Kč). Práce, které mají zahrnovat statické zajištění kostela, konzervaci fresek a archeologický výzkum, mají začít ještě letos.
Jak se dostat do města Kamena Vourla
Nejkratší cesta z Prahy do Kamena Vourla vede letecky do Athén a následně necelé dvě hodiny autem. Dobrý poměr ceny a výkonu nabízí řecké aerolinky Sky Express, které spojují českou a řeckou metropoli podle konkrétního období čtyřikrát týdně až denně. Přímý let trvá dvě a půl hodiny a lze koupit v pěti cenových tarifech.
Auto lze u athénského letiště zapůjčit na den s kompletním pojištěním v přepočtu zhruba od 1000 korun.
Z Prahy je to do Kamena Vourla autem přes 1800 kilometrů a jízda trvá bez pauz asi 18 hodin.
Kamena Vourla byla oblíbeným dovolenkovým letoviskem už ve 40. letech 20. století, k čemuž notně přispěly termální prameny. Na lázeňskou turistiku, ať už v hotelech nebo zdarma v přírodě, láká městečko dodnes. Potěší i koupání v moři a možnosti plavby na nedaleké ostrovy. Kousek od Kamena Vourla leží Thermopyly s bojištěm a památníkem krále Leónida, zhruba hodinu a půl jízdy jsou vzdálené antické Delfy proslulé Apollónovou věštírnou i kláštery Meteora.
Klášter nad Kamena Vourla bývá přístupný denně vyjma odpolední pauzy mezi 13. a 16. hodinou odpolední.
A přestože se nepochybně jedná o místo, které si zaslouží pozornost a péči – historický klášterní kostel, katholikon, je oficiálně chráněnou kulturní památkou –, současný stav bez davů turistů, s elektrickým vedením halabala prověšeným před oltáři a plastovými židlemi kontrastujícími se vzácnými freskami, má v sobě něco romantického a bytostně řeckého.
Vlastně tak trochu umocňuje atmosféru skrytého klenotu, který můžete objevit v jeho syrové podobě bez kamer s funkcí rozpoznávání obličeje a bodového nasvícení.
Jediné nepříliš silné světlo zde ovládá prastarý vypínač v katholikonu, který mnich využívá jen pro návštěvy. Při odchodu ihned zhasne.
Pohoštění v klášteře
Pak už následuje připravené občerstvení: voda, džus a typické řecké i univerzálnější balené sladkosti v příjemném venkovním posezení.
Nahlédnu i do místního obchůdku, kde mniši vyjma religiózních předmětů prodávají sýry, které sami vyrábějí. Kozí, ovčí i kravské. Je možné si tu pořídit i čerstvý jogurt nebo fetu. Stejně jako další speciality oblasti ve formě ořechů, semen a medu.
„Nosí nám je sem producenti z různých religiózních míst v okolí,“ vysvětluje mladý mnich a překládá mi do angličtiny druhy jako dubový, vřesový a borovicový. Volím ten poslední a přidávám jeden z tvrdých sýrů z kombinace kravského a kozího mléka. Jednak jsem zvědavá na chuť a vzhledem k vstřícnosti mnichů a skutečnosti, že celý zdejší zážitek je zcela zdarma, jim chci pohostinnost alespoň trochu oplatit.
Před opuštěním kláštera se jdu ještě jednou podívat do malovaného katholikonu. S pocitem lehké ilegality si sama rozsvítím a pozoruji Krista Pantokratora na stropě s tváří rozpůlenou prasklinou, vzkříšení Lazara v Betánii a shromáždění archandělů. Tady pořád ještě platí, že ty nejlepší zážitky jsou zadarmo.