Článek
Cestu po třinácti evropských zemích podnikl Kubín letos mezi červnem a srpnem. Novinkám prozradil, že prahnul po nějaké výzvě.
„Už několik let mě lákalo projet na vlastní pěst kus světa a poznat nová místa. Ale zatímco v autě nebo v letadle většinou vnímám jen start a cíl, na kole a pěšky je možnost prožít samotnou cestu, každý kilometr a výškový metr tvrdě odpracovat, hezky pomalu,“ vysvětluje mladík svou motivaci k pomaturitnímu výletu.
„Pěšky bych toho ale nezvládl vidět tolik,“ dodává k výběru kola. S dálkovou cyklistikou přitom neměl prakticky žádné předchozí zkušenosti, toho se ovšem nezalekl.
„Rodiče zpočátku protestovali, ale když zjistili, že to myslím vážně a nic s tím nezmůžou, podpořili mě,“ usmívá se Kubín a doplňuje, že někteří další blízcí k jeho plánu přistupovali s úžasem i respektem, vyslechl si ovšem i to, že je blázen.
„Nejvíc ve stresu byla asi máma, které jsem musel neustále dávat vědět, kde a jak na tom jsem,“ svěřuje se mladík.
V plánu neměl pouze kopírovat cyklostezky, ale danou oblast skutečně poznat. Musel tak pečlivě plánovat, což mu zabralo desítky hodin příprav, aby si nakonec vytvořil trasu podle svých představ. „Neměl jsem nikoho, kdo mi poradil, moje plány byly specifické. Spoustu informací jsem si zjistil sám na internetu, nebo až na cestě,“ konstatuje.
Hned start se ukázal jako vůbec nejnáročnější fáze celého výletu. „Den před odjezdem jsem se nachladil a každým dnem cesty se moje zdraví zhoršovalo. Přemýšlel jsem, jestli se vrátit a počkat na uzdravení, nebo se hecnout a jet dál. Ale myšlenka, že to v tu chvíli vzdám, nepřipadala v úvahu. Postupem času si tělo na nepohodlí zvyklo,“ pokračuje.
Zavadil a zlomil si zápěstí
Celkem najel Kubín 4419 kilometrů, a to napříč třinácti zeměmi, včetně Slovinska, Švýcarska, Itálie nebo Nizozemska. „V některých jsem byl sotva den, v jiných týdny. Moje trasa vedla místy, která mě lákala nebo jsem je toužil vidět: od legendární cyklostezky Alpe Adria přes alpské průsmyky až po jednu z etap Tour de France,“ přibližuje mladík s tím, že nejvíce ho bavilo pozorovat kontrasty.
Denně urazil Kubín kolem 85 kilometrů, nikam ale nespěchal, aby nepřecenil své síly. „Celou cestu mě přesto provázela neustálá mikroúnava. Většinu nocí jsem spal buď pod přístřešky, ve stanu nebo u hostitelů přes aplikaci pro dálkové cyklisty, kde jsem se mohl i osprchovat. Jelikož jsem student, pojal jsem celou cestu hodně nízkonákladově a snažil jsem se svoje každodenní výdaje snížit na minimum.“
Právě setkání s hostiteli považuje Čech za nejsilnější zážitky z celé cesty. „Lidé, které jsem do té doby vůbec neznal, mě přivítali s otevřenou náručí, pohostili mě a povídali si se mnou. Na žádné jiné cestě jsem neměl možnost tak moc nahlédnout do života místních lidí. Loučení naopak bylo jedním z nejtěžších momentů,“ tvrdí.
V dobrém Kubín vzpomíná také na setkání s nizozemským cyklistou v italských Alpách. „Dali jsme se do řeči a po zbytek dne jeli stejnou trasu. Další den jsme sice každý mířili jinam, ale jelikož jsem měl později v plánu projíždět Nizozemskem, domluvili jsme se, že se tam znovu setkáme a část spolu opět pojedeme,“ dodává mladík s tím, že plány nakonec dopadly trochu jinak.