Hlavní obsah

Zkázu hradu Žerotína uspíšili obyvatelé podhradí, kvůli stavivu bortili cimbuří i věže

V nedostavěných zdech kláštera klarisek v Panenském Týnci je pusto prázdno. Je všední den, mrzuté počasí, kdo by se v té šedi vypravil dobíjet své živočišné baterky na místo známé mezi senzibily jako zdroj pozitivní energie. Jen kalíšek vypálené svíce ukazuje, kde má energie vyvěrat.

Foto: Vratislav Konečný

Vše, co zbylo z žerotínského hradu.

Článek

O několik kilometrů dál, přes silnici vedoucí na Louny, stojí další ruiny. Tady dostavěno bylo, ale nyní jen dvě na desítky metrů vzdálená torza zdí ukazují, že tu stálo sídlo jednoho z nejznamenitější českých šlechtických rodů pánů ze Žerotína.

Psával se i Žirotín a založili ho ve 2. polovině 13. století. Ruiny stojí na pahorku na konci stejnojmenné vsi.  Moc toho tu neuvidíte, ale jako odbočka ze zmíněného Panenského Týnce za to stojí.

Foto: Vratislav Konečný

Nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci, podle senzibilů místo s největším potenciálem pozitivní energie u nás.

Co načali Švédové, dorazili místní

Historik, archivář a politik Václav Vladivoj Tomek, autor dvanáctisvazkového Dějepisu města Prahy o Žerotínu píše:

„Poetickými a lahodnými lesními partiemi dojdeme za nebeského ticha a klidu (to už dávno neplatí) ke staroslavným imposantním zříceninám hradu Žerotína, původiště to soujmenného českého rodu panského, znaku černé orlice, proslulého v podivuhodných zářivých dějinách našich bohatými a rekovnými pány Plichtou, Habartem a Jaroslavem. Spatřujeme zde dnes ovšem skromné jenom trosky slavného někdejšího pamětníka české moci a hrdosti. Hrad Žerotín v opuštěnost upadl a v sutiny své se zhroutil a bolestně znenáhla rozpadal po nemilosrdném a, tvrdém a nelidském vydrancování švédském léta 1639. A černou, nelítostnou a nenahraditelnou zkázu jeho uspíšili zcela bezmyšlenkově a hluše ztupělí obyvatelé podhradí, kteří hromadně odtud odváželi stavivo a bortili surově bezmocné cimbuří, hlásné věže, bdělé vždy brány a ostražité, věrné a mateřsky něžné, láskyplné hradní zdi.”

Foto: Vratislav Konečný

Nejdřív Švédové, poté místní...

Krásná Tomkova čeština popisuje rozval hradu, takových bylo po vlastech nemálo, stavební kámen se přímo nabízel k využití na chalupy, stodoly, chlévy…

Majitelé se často měnili

O vsi víme, že tu roku 1250 seděl Ratiboř ze Žerotína, hrad vznikl do roku 1290, to ves vlastnil Habart, otec známého rytíře Plichty, oblíbence krále Jana Lucemburského. O jeho hrdinských činech vypráví Dalimil ve své kronice. Habart založil nedaleký Týnec, místo směnil za Louny, které připadly králi a ten je povýšil na město.

Foto: Vratislav Konečný

Žerotínský znak na bráně v Panenském Týnci.

Habartovi synové Jaroslav a Plichta bojovali v lucemburských službách, Plichta zřejmě inicioval kolem1280 založení kláštera klarisek. Z týneckého kostela Panny Marie budovaného za účasti parléřovské huti se zachovaly, po poboření husity, zbytky plánovaného trojlodí a presbytář bez klenby.

Foto: Vratislav Konečný

Moc historie si tu neužijete, ale za návštěvu to místo i tak stojí.

Chrám by mohl být místem, kde je pohřbena Anežka Česká, odpočívá tu i Plichta zabitý při bojích v roce 1322.

Týnec drželi Žerotínové do roku 1462, Jaroslav s Plichtou byli za husitských válek přívrženci císaře Zikmunda, po Žerotínech přišli na panství Klinštejnové, Vojínové, Doupovcové z Doupova. Vilém Vojtěch z Doupova se účastnil jako komisař stavovského vojska protihabsburského povstání, po smrti v roce 1621 ho odsoudili ještě ke ztrátě třetiny majetku, odňaty mu byly dvůr, hrad a ves Žerotín.

Pro císařskou pokladnu byla pobělohorská doba ekonomicky velké terno, zrovna jako o několik let později přesun obřích majetků po zavražděném Valdštejnovi, Smiřických a dalších šlechticů zlikvidovaných v Chebu. Začal příliv zahraniční šlechty a hody na majetku.

Místo hradu třešňový sad

Žerotín koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic roku 1623, Švédové Týnec i Žerotín zničili v roce 1639. Poté jako pustý ho zakoupil Popel z Lobkovic, roku 1678 ho přibral ke svému budyňskému panství Gundakar z Ditrichštejna, zdivo si rozebrali místní, většina se ho sama rozpadla.

Foto: Vratislav Konečný

Kaplička v Žerotíně

Hradní pahorek osázeli třešněmi a ořechy, nakonec tu vznikla i sušárna švestek. Na jedné ze zachovalých zdí uvidíte část psaníčkového sgrafita. To by svědčilo o renesanční přestavbě, ale kdo ví...

Tolik zbylo ze sídla kdysi vážených Žerotínů.

Dvanáct nejkrásnějších českých zřícenin a hradů, které stojí za návštěvu

Tipy na výlety

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám