Zbořený Kostelec okouzlil i Máchu. Od ruiny jsou krásné výhledy na Sázavu

Hrad založil pravděpodobně v poslední třetině 13. století král Václav II. Tehdy byl nazýván pouze Kostelec. První písemná zmínka je uváděna roku 1342, kdy měl být původně královský hrad zastaven Janem Lucemburským pánovi z Týnce Oldřichovi Medkovi z Valdeka. Ačkoli Kostelec v roce 1356 vykoupil nazpět Karel IV., musel ho znovu zastavit.

V následujících letech se na hradě vystřídalo několik dalších majitelů. Posledním se stal v roce 1443 rytíř Kuneš Rozkoš z Dubé, který ale v okolí loupil, a proto byl hrad v roce 1449 obléhán. Tomu ještě stavba zvládla odolat, ovšem o rok později byla obléhána znovu a tentokrát se ji podařilo vojsku pod velením Zdeňka Konopišťského ze Šternberka dobýt.

A tak měl hrad nového majitele, který v roce 1456 dosáhl zrušení manství a nově jej dal opevnit jako jeden ze svých vojenských opěrných bodů. Získal tedy spíše statut vojenského sídla než místa sídelního.

Později se stal Zdeněk Konopišťský čelným představitelem protipoděbradovské opozice a z toho důvodu hrad v roce 1467 dobylo a zbořilo vojsko krále Jiřího z Poděbrad. Od té doby zůstal zříceninou a začal se označovat jako Zbořený Kostelec. V roce 1965 byl vyhlášen chráněnou kulturní památkou.

Spodní část stavby obklopovala hradní jádro ze tří stran. Dochovala se zde vstupní brána se zbytky točnic mostu, jež pochází z doby Kuneše Rozkoše z Dubé. Ten nechal rovněž vybudovat vnější val a postavit okrouhlou věž na skále nad řekou. Aby se daly na val navážet děla, bylo potřeba postavit novou branku s mostem přes příkop. Hradní jádro poté zaujalo ten nejvyšší část vrchu.

K nejstarší stavební fázi hradu patří jen východní hradba. Ostatní části jsou mladší. V jihozápadní části bychom dříve našli vysoký palác podepřený opěráky. Během úprav Zdeňka Konopišťského tu vznikly další dvě budovy.

Nejzachovalejší částí hradu je dnes dvouprostorový palác na severní straně, zatímco budova na protější straně nádvoří nad řekou s výjimkou nádvorní zdi zanikla. Na severní straně také najdeme zbytky opevněného ležení vojsk Jiřího z Poděbrad.

Ačkoliv ze Zbořeného Kostelce zůstalo jen torzo, svou romantickou atmosférou k procházce přímo vybízí. Hrad se vypíná nad přírodní rezervací Čížov v nadmořské výšce asi 300 metrů. Zaparkovat můžeme hned pod hradem vedle lávky vedoucí přes řeku Sázavu, která tu stojí od roku 2015. Na své si přijdou též cyklisté, neboť tu vede i cyklostezka, jež se táhne podél celé řeky od soutoku v Davli až po Světlou nad Sázavou.

Z lávky se nám naskytne krásný pohled na kulatou strážní věž, která stojí v popředí zříceniny na vrchu skály. Vypadá to, jako by k samotnému hradu ani nepatřila. Skála, kterou před sebou vidíme, je mimo jiné i vyhledávanou lokací mezi horolezci.

Ke zřícenině se vypravíme do kopce po zelené turistické značce lesní cestou. Terén je prudký a samý kořen či povalený strom. Není tedy vhodný pro kočárky a kola. Když se rozhlédneme kolem, všimneme si krásných drobných modrých kvítků léčivé rostliny jaterníku podléšky, který, jak později zjišťujeme, kvete i kolem celé zříceniny.

Na vrcholu nás ukazatel navádí doprava, zříceninu ale nalézáme i bez něj. Přicházíme k místu, kde stával padací most. Když se rozhlédneme po prohlubni, která se točí pod hradem, je nám jisté, že se nacházíme v bývalém hradním příkopu. Naše první kroky vedou na okraj skály, kde je krásný výhled na Sázavu i ves pod ní. U srázu není žádné zábradlí, tak si raději dávejte pozor, kam šlapete.

Ve středu areálu se nachází ohniště, kde potkáváme další turisty, kteří si toto místo vybrali pro pauzu na občerstvení. Zřícenina je volně přístupná, rozlehlá a dá se dobře prozkoumat ze všech stran.

Co by to bylo za zříceninu bez nějakého příběhu? Kdysi dávno tu žil mladý vinař, který pod hradem na svazích pěstoval vinnou révu. Velmi se zamiloval do nevěsty synovce hradního pána a láska to byla vzájemná.

Komu se to samozřejmě nelíbilo, byl ženich. Svého soka se zbavil nemilosrdně. Probodl jej nožem, a to přímo před očima nevěsty. Dívka při svém zděšení z rukou upustila šátek, který se zachytil na révě. Říká se, že na tomto místě již nikdy nic nerostlo.