Zapomenuté pohraničí Rájeckých a Ostrovských stěn

Naučná stezka procházející touto oblastí se jmenuje Zapomenuté pohraničí. Je velmi romantická, a to zapomenutí je jedině dobře, mnoho poutníků na rozdíl od skalních měst v Tiských stěnách tu zatím nepotkáte.

Po pravé straně od silnice se občas vyloupnou skalní věže, ale není tu tak zaskalněno jako v Tisé. Pásmo skal dostalo název Ostříží věže, dá se tudy projít, ale je to spíš pro lezce. V Rájeckém údolí provedli na vrchol Bumbrdlíčka lezci Lehmann a Fink první výstup v dějinách pískovcového lezení. Stalo se tak 20. května 1905, věž se tehdy nazývala Raizanadel (Rájecká jehla).

Nejhezčí partie se nalézají v postranním Rájeckém údolí, protéká jím potůček. Je to spíš trochu vstup do divočiny, musíte sejít z hlavní cesty. Tady jsou skalní věže Kazatelna, Čertova kovadlina, Velikonoční, Rájecká, na věžích Blíženců si lezci trénují přeskoky. Pokud jste bez lana, žádné výhledy tu nenajdete. Alespoň já na žádné nenarazil, tak jsem se vrátil na příhraniční turistickou trasu.

Před obcí Rájec stojí na křižovatce penzion Lesní zátiší, vlevo se nachází vesnice, nad níž začíná partie hezkých věží s průchody, průlezy, tunýlky, skály nad místy hrázděnými domy se jmenují Ptačí stěny. Stahuji se zpět kolem penzionu a vyrážím poklidným lesem po zvedající se cestě mezi skalami k Ostrovu.

Většina stěn je lezeckých, na menší stěně se právě pohyboval německý lezecký pár a dobře se jim vedlo. Za celou cestu do Ostrova jsem potkal jen jednoho pocestného, byl tu naprostý klid, ptactvo nebeské vyzpěvovalo, naprostá idyla.

Hraniční kameny naznačují, kudy vede čára mezi Saskem a Českem. Dříve střežený prostor je volnou, velmi příjemnou cestou, vinoucí se bez většího převýšení do Ostrova. Tady se nad obcí tyčí řada skalních věží, táhnou se k německé hranici, ale také do vnitrozemí směrem k Děčínskému Sněžníku.

Pokud se chcete osvěžit, jsou tu koupací rybníky s čistou vodou, i pohostinská zařízení.

Vracím se pár set metrů po asfaltce a scházím po zelené směr Tisá. Cesta začíná mírně stoupat, objevují se první skály, poté se pod nohama zjevují i první balvany někdejší vozové cesty. Tady to museli mít soumaři hodně těžké, stoupání je v některých pasážích dost strmé. To už se mezi stromy vylupují vysoké pískovcové věže.

Zhruba v polovině cesty je odbočka k památníku tragicky zemřelých lezců doma i v cizině. Na pískovcové stěně jsou od roku 2015 umístěny tabulky se jmény zahynulých, místy a daty tragédií. Nad tabulkami je symbol podaných rukou a nápis Kamarádům horolezcům.

Malé skalní město nese název Nebeská říše, Himmelreich, a je oblíbeným lezeckým místem.

Odtud začíná stoupání stezkou značenou zelenou turistickou značkou na náhorní rovinu vedoucí k oblíbené turistické chatě u vchodu do Tiských skal.

Na stolovou horu Děčínský Sněžník je to odsud zhruba šest kilometrů.