Valdštejnským Doksům nabídl nové jméno oblíbený komiks

Na jeho břehu stojí malé město založené roku 1264 jako Dokez králem Přemyslem Otakarem II. Mělo sloužit jako strážní bod dvou zemských obchodních stezek – Mělnické a Žitavské.

Doksa znamenalo v češtině stojatou vodu, jméno bylo později pluralizováno na Doxi (1405) nebo Doksy 1460. Německé obyvatelstvo od 13. století používalo jméno Hirchsberg, Jelení hora, protože osada byla obklopena lesy, kde žili jeleni (Zeměpisná jména Československa, MF, 1982).

Rybník založili ve 14. století na příkaz císaře a českého krále Karla IV. Karel Hynek Mácha tu pobýval opakovaně ve 30. letech 19. století, do jeho okolí umístil děj lyrickoepického Máje.

Velkou vodní plochu poprvé spatřil básník a cestovatel v srpnu 1832, to mu bylo jedenadvacet let. Dorazil sem se svým přítelem Eduardem Hindlem, častým společníkem na cestách. Krajina a příběhy vyprávěné v šenku u poháru vína podnítily jeho obrazotvornost k napsání románu Cikáni a rozsáhlé básně Máj, která jeho ostatní díla zastínila.

Inspirací byla dávná otcovražda, v době Máchova pobytu od ní uplynulo více než 60 let.

Rybník patřil k valdštejnskému velkostatku, chůze po lesních cestách byla zakázána, koupání až na pár míst rovněž zapovězené.

Jméno Máchovo jezero se ale používalo masově již po druhé světové válce, do té doby bylo kvůli odporu německé menšiny zamítáno. Označení Máchovo jezero bylo oficiálně po dlouholetých sporech schváleno teprve v roce 1961, předtím se psaly Doksy u jezera.

A proč Třeskoprsky? Valdštejnský zámek v jedné ze svých expozic představuje legendární komiks Čtyřlístek, v němž je do Doks/Třeskoprsk umístěna převážná část děje, jezero se jmenuje Blaťák.

Doksy toho mnoho k vidění nenabízejí, roku 1842 při velkém požáru shořely všechny dřevěné domy na náměstí. Obnova začala s kamennými budovami.

Sídlo nechal vystavět Jan z Vartenberka s panským dvorem a pivovarem koncem 16. století.

Po Vartenberkovi získal panství Václav Berka z Dubé a nechal sídlo rozšířit. Po bělohorské bitvě připadlo v konfiskaci Albrechtovi z Valdštejna, to se dělila obrovská nekatolická kořist, frýdlantský vévoda zmnohonásobil jmění.

Valdštejnovu vrahovi Waltru Butlerovi se podařilo získat zdejší panství a zámek po masakru vévody a jeho přátel roku 1634 v Chebu.

Ne však nadlouho, od roku 1680 zámek znovu získali Valdštejnové a začali ho barokně přestavovat a modernizovat, stal se jejich rodovým sídlem. Po druhé světové válce v rámci Benešových dekretů o majetek přišli.

Poté v 50. letech byl v zámku umístěn vojenský výzkumný ústav, roky 1963 až 2002 „hostil“ střední odbornou školu a učiliště s internátem.

Park kolem zámku nikdy nebyl veřejně přístupný až do roku 2014, tehdy ho získalo město, o rok později i zámek.

Obec objekt za nemalou částku zrekonstruovala, hlavní expozicí jsou Valdštejnové a jejich vliv na Doksko a severní Čechy.

Nic z původního zařízení se nezachovalo, ale jsou tu výkladové panely a dotykové obrazovky, které jsou nabité informacemi.

Zámek měl velkou knihovnu s asi 24 tisíci svazky, dnes je součástí Historické knihovny Akademie věd.

Valdštejnové velmi ovlivňovali i průmyslový chod monarchie, prezidentem správní rady Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy byl hrabě Arnošt Antonín Valdštejn-Vartenberk, další hrabě, Kristián, nechal roku 1856 postavit v Sedlci u starého Plzence továrnu, v níž za podpory Arnošta Antonína získal zkušenosti ve strojírenství inženýr Emil Škoda. Fabrika se později přestěhovala do Plzně, Škoda ji koupil a zbudoval největší strojírenský podnik v Rakousko-Uhersku.

Doksy se ze zemědělského kraje - pěstoval se tu výborný chmel, provozovalo se rybářství - začaly objevovat stále častěji jako místo vhodné pro odpočinek. Městečko se měnilo v rekreační a lázeňské letovisko, roku 1906 tu založili městské lázně, začala výstavba hotelů a penzionů. Po jezeře jezdily výletní lodě. Staré Splavy se v té době prezentovaly jako Boemischer Lido, české Lido po vzoru proslulých italských lázní.

Ve třicátých letech před druhou světovou válkou jako všude v Sudetech začaly vznikaly konflikty mezi Čechy a Němci, začal velký spor o jméno Mácha, básníkovi odhalil Klub českých turistů pamětní desku na Jarmilině skále u Starých Splavů, které také patřily do rekreační oblasti. Tu později Němci odstranili. Jarmilina skála je v současnosti v soukromém areálu.

Další rozvoj oblasti nastal po druhé světové válce.

Památce Karla Hynka Máchy je věnována expozice v nejstarším dochovaném domě v Doksech.

Zámek nabízí ještě jeden exkurz do historie. Třebaže se v 60. letech v dětských i mládežnických časopisech objevovaly komiksy, kultovní tvořil Kája Saudek, zjevení Myšpulína bylo začátkem nekonečného příběhu. Patnáctého května 1969 se objevil sešit, dnes vyvažovaný zlatem, s názvem Vynálezy profesora Myšpulína.

Mezi čtenáře se dostal čtyřlístek zvířecích postav, které spolu zažívají různá dobrodružství. Zpočátku se neuvažovalo o dlouhodobějším vydávání, tucet příběhů byl vydán bez číslování.

Od té doby, za více než 50 let, se s kocourem Myšpulínem, prasátkem Bobíkem, psí slečnou Fifinkou a zajícem Pinďou setkávají další čtenářské generace. Nápad výtvarníka Jaroslava Němečka a jeho ženy Lucie přinesl stovky neuvěřitelných dobrodružství, pronikl do dvou celovečerních filmů, má jazykové mutace, postavy byly předlohou poštovní známkám.

K Němečkovým neodmyslitelně patří Ljuba Štíplová, ta napsala na začátku projektu na 150 příběhů. Dalo by se říci, že charakteristika postav přišla od ní.

Do Doks, tedy Třeskoprsků, se příběh dostal logicky, Němečkovi tu zakoupili domek, okolí se do děje „vcuclo“ podobně jako Hrusice v příbězích Josefa Lady.

Obrovská popularita dala v Doksech vzniknout muzeu, které otevřeli roku 2011 v bývalé městské knihovně, roku 2019 se přestěhovalo do patra zámku.

Jsou tu vystaveny komiksy, poštovní známky, velké figury zvířecího čtyřlístku, promítají tu film, ale na současnou dobu je to trochu strnulé. Potvrdila to i osmiletá vnučka, čekala víc interaktivity než pár dotykových obrazovek a možnost si vybarvit nějaké obrázky nebo zodpovědět kvízové otázky.

V pokladně mají množství upomínkových předmětů připomínající čtvernohé oblíbence, vnučce se zalíbilo triko.

Kdo před klidnou poezií kreslených hrdinů dává přednost mrazivým pocitům, pro toho je určeno zámecké podzemí. Nachází se tu Labyrint strašidelných pohádek.

Kam v okolí: Jezero skýtá velké možnosti rekreačního i sportovního využití, k návštěvě dále lákají hrad Bezděz, zbytky skalního hradu ve Sloupu, zámek v Bělé pod Bezdězem, údolí Peklo u České Lípy, Hradčanské stěny, Kokořínsko, Holansko…

Může se vám hodit na Zboží.cz: Máj - Karel Hynek Mácha, Čtyřlístek: První půlstoletí v Třeskoprskách - Kořínek Pavel (2019, pevná)