Sto let od otevření chaty na Dobrošově, stojí nad mohutným pevnostním pásmem

Slavnostní program je naplánován od 10:30 do 15:30, dobové oblečení je vítáno, program se uskuteční za každého počasí.

Kdykoli jedu do Náchoda, vždy se tady stavím alespoň na kafe a vynikající štrúdl, občas i na něco většího k snědku.

V nabídce je můj oblíbený pavlišovský řízek, obalované vepřové maso se podává s knedlíkem a se zelím. Někomu to přijde divné, že to nejde chuťově k sobě, ale je to výborné, když se to umí.

Chatu postavili na místě, kde předtím stála od roku 1899 přízemní zděná budova, kterou postavili Náchoďáci seskupení v místním Klubu českých turistů.

Hlavně se o stavbu zasloužili sládek z náchodského pivovaru, místní advokát a předseda náchodského Sokola. Nad budovou se tyčila 6 metrů vysoká osmiboká věž. Stavba stála 2300 zlatých. V roce 1902 k restauraci přistavěli prosklenou verandu, za další čtyři roky pořídili na rozhlednu dalekohled.

Místní sem rádi chodili na výlety, a protože v té době ještě byly bílé a tuhé zimy, bývalo v restauraci narváno. Jelikož kapacita nestačila, oslovili architekta Dušana Samuela Jurkoviče, aby jim vyprojektoval horskou chatu s rozhlednou. Jurkovič pracoval na přestavbě zámku v Novém Městě, byl dvorním architektem rodiny Bartoňů z Dobenína, velmi populární je i jeho Bartoňova útulna v nedalekém Pekle.

Aby se uspokojili stále přibývající návštěvníci, rozhodlo se roku 1911 o stavbě nového objektu. Plány zhatila první světová válka, ale po ní se opět začalo uvažovat o realizaci.

Základní kámen položili 9. července 1921. To již bylo rozhodnuto, že chata ponese jméno spisovatele Aloise Jiráska.

Přišly tisíce lidí, mnoho z nich přineslo na kopec z Náchoda cihlu, byla to velká sláva s mnoha proslovy. Chatu slavnostně otevřeli na státní svátek 28. září 1923.

Jirásek se akce nezúčastnil, do základů byla ale vložena ve schráně listina s jeho výrokem: „Buď požehnána, chato milá, stůj pevně v bouřích všech.“ Dobrošov ale navštívil několikrát v pozdějších letech.

Jurkovič je znám využitím prvků lidové architektury, ale na Dobrošově použil i funkcionalistické prvky.

Rozhledna vysoká 15 metrů s 98 schody má na ochozu betonové prvky. Při dobré viditelnosti spatříte i Sněžku, blízké hory v Polsku, Zvičinu, přehradu Rozkoš, velkou část východních Čech. Hezký je pohled do údolí na náchodský zámek a část města pod ním.

Uvidíte také část náchodského prvorepublikového opevnění, průsmyk ze Slezska byl nástupním prostorem německé wehrmachtu, proto tu bylo zbudováno mohutné pevnostní pásmo s dělostřeleckou tvrzí Dobrošov, která měla s pomocí dalších bunkrů zamezit vpádu Němců do republiky.

Dnes je možné některé z pevností navštívit v rámci prohlídky Běloveského pevnostního skanzenu.

Obrana průsmyků, jimiž se nepřítel mohl dostat do republiky, byla prioritní, v těch místech byla koncentrace pevností největší.

Nejinak tomu bylo na Náchodsku, útočný směr od Kladska otevíral cestu do nitra státu. Strategický význam průsmyku zvaného Branka se ukázal již při vpádu pruských vojsk v roce 1866.

Málokdo i z místních ví, že se u Náchoda roku 1427 odehrála bitva mezi oddíly sirotčího husitského svazu vedenými Janem Čapkem ze Sán a katolickým vojskem Slezských knížectví pod velením Půty III. z Častolovic v rámci třetí protihusitské křížové výpravy.

Čapek se nechal vylákat z vozové hradby před městem, sedl na lep předstíranému útoku a dostal těžce na frak od ukrytých katolických záloh. Podobně se to ve velkém stalo po pár letech u Lipan. Ztráty nejsou známé.

Čapek musel upustit od rabování ve Slezsku a zamířil se svými žoldáky na Slovensko.

Když se v okolí Dobrošova začalo budovat opevnění, byla chata předána vojsku, z rozhledny byl výborný výhled na opevňovací práce a ty byly přísně tajné. Ale Němci měli o všem dobrý přehled. Po podepsání mnichovské dohody se chata opět otevřela pro veřejnost, nebylo již co tajit.

Z pevnostních srubů byly vyrvány ocelové zvony a odvezeny do Říše, část použili nacisté na Atlantském valu, na dobrošovských bunkrech zkoušely protibetonové střely, takže osada Dobrošov byla uzavřena.

Po válce chatu náchodským turistům sebrali a párkrát změnila majitele. Koncem devadesátek po dlouhých majetkových tahanicích ji Klubu českých turistů vrátili, nebyla v optimálním stavu, proto se v roce 2002 přikročilo k rekonstrukci.