Článek
Mezi zmíněné klatovské barokní památky patří například jezuitská kolej, kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce, katakomby pod ním a pochopitelně vyhlášená lékárna. Že ve městě fungovala „apatyka“, je doloženo k roku 1639. Podobně existují záznamy, že roku 1733 dostala lékárna novou výzdobu. Tehdy patřila jezuitům a nacházela se v prostorách koleje u Černé věže. O nové dekorace se postaral laický řádový bratr a talentovaný řezbář Jan Geschwendt.
Po definitivním zrušení jezuitského řádu v roce 1773 si lékárnu za 330 zlatých koupil apatykář Jan Michal Firbas. Zajímavé je, že lékárna sloužila svému účelu až do roku 1966. Mnoho pamětníků tak vzpomíná, jak sem chodili s receptem, koupit hypermangan nebo na poukázku vyfasovat nedostatkový Sunar. Zcela oprávněně tehdy získala statut památky a stala se součástí klatovského muzea, které ji v roce 2010 důkladně zrestaurovalo.
Roh s kouzelnou mocí
Lékárna není velká, tvoří ji vlastně jen přední reprezentativní místnost a zadní přípravna, ale vzhledem k velkému počtu exponátů její prohlídka zabere poctivou hodinu.
Začněme vinutými sloupy, mezi nimiž se ke stropu šplhá nespočet regálů s policemi a zásuvkami. Takové jsou běžné na druhé straně Šumavy, inspirace bavorským barokem je tedy mimo pochybnost. Mohutné sloupy ohraničují také stolek sloužící jako výdejní pult.
Proti vchodu zaujme funkční hodinový strojek. Na jeho vrcholu je socha archanděla Michaela přemáhajícího ďábla. Po stranách pak stojí dvě černošské postavičky, které drží o hlavu opřené misky. Černoušci mají připomínat misijní činnost jezuitů.
A dojde i na již zmiňovaného jednorožce. Dnes každý ví, že to, co se vznáší od pravé zdi ke středu stropu místnosti, pochází z narvala, kytovce žijícího v chladných mořích a oceánech. Dříve ovšem lidé věřili, že tento roh je z jednorožce a má zázračnou léčivou moc. Ostatně od dávných časů je jednorožec ve jméně i ve znaku klatovské lékárny; hlava bájného koně s rohem zdobí portál lékárny od roku 2014.
Není lék jako lék
V přípravně najdete další zajímavé exponáty. Sexem posedlým byly určeny „španělské mušky“, čili brouk puchýřník lékařský. Obdobně prospěšné mělo být jelení kopyto, bolesti v krku zaháněl kančí zub a močopudným doplňkem stravy byli mletí švábi.
Také se zde dozvíte, že prášek z kůže mumií měl být účinný na ekzém, zatímco migrénu měl zahnat prášek z její lebky. V lahvi se pohybující pijavice se používaly stejně jako mechanický přístroj k pouštění žilou. Vystavená sušená kozlí krev sloužila k zastavení krvácení po zákroku na tomto historickém odběrovém místě či přímo u chorého doma. A ani v minulosti nebyla léčba levnou záležitostí. Dokládá to původní seznam dlužníků i těch, kterým nakonec léčba nepomohla.
V Evropě ojedinělá je zdejší třístupňová pec na sušení bylinek. Doplňují ji drobné pomůcky na přípravu a míchání léků. Takzvané dryáky už podle vžitého názvu chuťový požitek neposkytovaly. Zato pomáhaly k dávení a sloužily jako projímadla. Jejich součástí bývala třeba i přísada ze zmije…
Klatovská lékárna je součástí Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, které spravuje také skanzen západočeských lidových staveb v nedalekých Chanovicích. Lékárna je od dubna do října otevřena vždy od úterý do neděle od 9 do 17 hodin. Plné vstupné činí 100 korun, snížené 60 korun.