Článek
Hrad Ledeč nad Sázavou stojí v Kraji Vysočina, v krásné posázavské krajině, a je zasazený do meandrů řeky. „Geolokačně jsme uprostřed Česka. Na kopci Melechov, který je od nás vzdušnou čarou asi tři kilometry, byl geolokační střed Evropy. Dnes je jich víc s tím, jak se Evropa měnila. Tohle bylo v rámci jezuitského mapování. Jsme střed České republiky a byli jsme střed Evropy,“ popsal Novinkám kastelán Luděk Šíma s pokynutím na historickou značku.
Hrad byl postaven kolem poloviny 13. století. První písemně dochovaná zmínka je z 15. století, kdy je spojován se šlechtickým rodem Ledeckých z Říčan. Ti zároveň patřili k jeho nejvýznamnějším majitelům spolu s Lobkovici, Salmy, Thuny, Lichtenštejny a Věžníky až do 18. století, kdy jej získala Marie Terezie.
„Kolik hradů může říct, že je vlastnila sama císařovna? Věnovala ho ústavu šlechtičen, který založila. A abatyší tu byla její dcera. Za spoluvlády jejího syna Josefa II. byl hrad využíván jako kasárna,“ hrdě ozřejmil Šíma. Zdůraznil ale, že tu nechtějí návštěvníky jen nudit letopočty, ale hlavně je bavit.
A pak už se nadšeně pustil do popisu všeho, co se tu dá vidět a dělat. Každý si tu podle něj najde něco. Ve zbrojnici se turisté dozvědí o kompletní historii hradu, vedle letos našla místo nová fotobudka, kde si mohou pořídit nevšední vzpomínku.
Dobří kamarádi
Jako snad za vším na zdejším hradě je i za zahájením stálé výstavy zajímavý příběh. „Když jsme udělali rekonstrukci, měli jsme krásné prostory, ale neměli jsme do nich co dát. Mobiliář hradu se totiž nedochoval. A jeden kamarád řekl: ‚Tak já ti půjčím svoje hodiny.‘ Poděkoval jsem mu a trochu omluvně vysvětlil, že mám osm velkých místností. A on odpověděl: ‚To nevadí, já jich mám hodně. A taky mám hodně kamarádů sběratelů.‘ A tak jsme se stali třetím nejrozsáhlejším muzeem historických hodin v zemi.“
Poté, co odemkne dveře prohlídkového okruhu, se ptá, zda má pustit orchestrion. Dotaz, na který snad nikdo, kdo někdy viděl Chalupáře, nemůže říct ne. Záhy své odpovědi zalituji. „Je to šíleně rozladěné a zapomněl jsem říct, že to nejde vypnout,“ křičí vesele kastelán do strašlivé kakofonie zvuků s tím, že to tady rádi dělají vtipně. A nelze nesouhlasit. Na prohlídce hradu jsem se ještě nikdy tolik nenasmála.
Nechybí ale ani erudovaný výklad k zajímavým exemplářům. V podstatě u všech zdejších hodin zná kastelán jejich příběh. „Máme tu krásné malované cibule, tedy pánské kapesní hodinky vyráběné pro šlechtice na zakázku. Odbíjely, měly pečetidlo, zdobily je rodinné portréty a byly vykládané drahými kameny. Jde o tříplášťové kapesní hodinky, jejichž jasný zvuk je slyšet i z kapsy. Jsou to skutečné unikáty,“ popisuje Šíma a hned ukazuje na další exponáty.
Otevírací doba a vstupné
Do konce září je hrad otevřen denně od 9 do 17 hodin. Hradní okruh s expozicí historických hodin a komentářem průvodce vyjde dospělého na 200 korun, snížené vstupné činí 130 korun, děti do pěti let mají vstup zdarma a rodinné vstupné stojí 530 korun.
Vstupné do Muzea Jaroslava Foglara vyjde ve stejném pořadí na 130 korun, 100 korun, zdarma a 360 korun. Návštěva Medvídkového království stojí 90 korun, snížené vstupné pro děti od tří let činí 70 korun a rodinné vstupné je 250 korun. Za výstup na věž zaplatí všichni návštěvníci od šesti let jednotně 60 korun.
„Kočárové hodiny sloužily cestujícím při několikadenních cestách. Tyto sloupkové hodiny měly provázek. Když za něj člověk ve tmě zatáhl, odbily aktuální čas, takže v noci ještě před elektrifikací nebylo potřeba světlo. Tohle jsou zajímavé stroje, takzvané regulátory. Ve své době patřily k nejpřesnějším hodinám, jaké bylo možné vyrobit. Tady ten krucifix pochází ze 16. století. Opat jej nosil na krku. Je to mimořádně jemná práce,“ doplňuje Luděk Šíma.
Srdcovou záležitostí jsou pro kastelána kusy, které rozhodně nepatří k nejdražším: „Moje nejoblíbenější jsou takzvané chudobky. Jsou hodně obyčejné, ale mají svoje kouzlo. Hodináři je skládali ze zbytků. Nebyly vůbec přesné a často se kazily, ale nebyly drahé. Dochovalo se jich poměrně málo, protože se neopravovaly, ale rovnou vyhazovaly. Dřív byly obyčejné, ale protože se jich dochovalo málo, dnes jsou vzácné.“