Hrad a katedrála zdobí cestu k nejvyššímu krušnohorskému vodopádu

Ideální nástupní místo na trasu je u hradu Hasištejn, kde lze zaparkovat. Je to zároveň i Místo s velkým M, protože stejnojmenná obec se rozkládá těsně pod hradem.

U rozlehlé gotické zříceniny jsem se vyskytl již poměrně časně zrána, takže nejprve jsem vyrazil za cíli v blízkém okolí. (V letních měsících hrad Hasištejn své brány návštěvníkům otvírá od 10 do 18 hodin.)

Nejprve po žlutě a modře značené turistické stezce, směřující severozápadním směrem, po asi dvou kilometrech pouze po žluté, jež se odděluje v místech zaniklé vesnice Úbočí, jsem zamířil do města s necelými třemi stovkami obyvatel — do Výsluní.

Než tam z údolí, jímž protéká Prunéřovský potok, vystoupám, ještě malý návrat k Úbočí. Na rozcestí zvaném Grunt si turista možná všimne (pokud jej nepřehlédne) oblouku kamenného mostu přes potok. Některé hlasy o mostu hovoří jako o nejstarším v Česku, pocházejícím snad až z hlubin času – z 5. století. Což ovšem zatím žádný průzkum nepotvrdil (ostatně žádný se tu nikdy neprováděl); Národní památkový ústav soudí, že dílo by mohlo pocházet z období vrcholného středověku…

Ale to již se žlutá stezka vymanila ze sevření lesního porostu a stoupá na rozlehlé návrší, zcela v duchu názvu městečka ten den zalité slunečními paprsky. Jsem ve Výsluní.

Už z dálky na sebe upozorňuje zahrocená věž a nepřehlédnutelná stavba. Na okraji města stojí od padesátých let 19. století kostel sv. Václava, pro nějž označení krušnohorská katedrála, jak se mu říká, není vůbec přehnané. Od konce devadesátých let minulého století je chráněn jako kulturní památka — právě v těch letech začala jeho rekonstrukce, a tudíž i záchranná mise. Předchozí desetiletí byla pro svatostánek opravdu krušná.

Pseudorománský chrám vystavěný v letech 1851–1857 začal po odsunu Němců v padesátých letech 20. století chátrat. Po roce 1959 byl uzavřen, inventář byl zničen; a aby toho nebylo málo, v roce 1981 vyhořel… K demolici nakonec situace nedospěla, byť i o ní se uvažovalo, v roce 1997 byla založena nadace Kostel sv. Václava a začaly ozdravné procedury.

Opět se tu konají svatby, kulturní akce, výstavy, koncerty…

Chrám je známý mj. i z filmů. Za všechny připomenu scény z filmu Zapomenuté světlo, kdy v tehdy ještě zdevastovaném kostele natáčel režisér Vladimír Michálek a kázal farář v podání Boleslava Polívky.

Na řadě je nejvyšší krušnohorský vodopád. Jmenuje se Kýšovický — podle osady, části Výsluní, nacházející se nad padající vodou; ta přes tři kaskády strmě klesá do šestadvacetimetrové hloubky.

Volím příchod zdola čili nejprve se po žluté vracím do údolí, po modré pokračuju od hradu dále — a asi po dvou kilometrech a překonání Prunéřovského potoka mě modrá vodopádová odbočka vede na místo činu (na starších mapách vodopád většinou chybí, na Mapách.cz ovšem nikoliv).

Po 500 metrech podél Prunéřovského potoka, stezkou místy téměř se ztrácející v husté vegetaci, se ocitám před a pod vodopádem. „Po deštích nebo na jaře, to tu voda dopadající na skálu vytváří hotový vějíř,“ informuje mě o něco později — to již v nejvyšších partiích vodopádu — dvojice turistů, kteří sem podle svých slov chodí už dlouhá léta.

Ano, červencový čas zvýšenému průtoku zrovna nepřeje, zdroj není tak silný jako například v Krkonoších v případě Labe či Bílého Labe — ale i tak má toto krušnohorské místo své nepopiratelné kouzlo.

Až k nejvyššímu kaskádovému „schodu“ lze vystoupat úzkou pěšinou, čili tam, kde v čase mé návštěvy zbyl z vějíře jen skromnější vějířek — ale i ten potěšil. A komu je to málo, nechť na místo zavítá — jak radí znalci — například v době jarního tání.

Možná trochu nadsazený příměr, ale hrad Hasištejn na strmém vrchu v objetí lesního porostu vypadá opravdu působivě. Proto coby případné finále popisovaného krušnohorského výletu se jeví jako velice důstojná varianta.

O hradu se úplně přesně neví, kdo ho založil a kdy se tak stalo; odborníci se shodují, že časový údaj zrodu gotického hradu by nejlépe ladil s první čtvrtinou 14. století.

Majitelů vystřídal celou plejádu; kromě období vznešených (kdy jeho součástí byla kupř. jedna z největších knihoven českého království) se s ním pojí i období postupného chátrání, jemuž přítrž učinily opravy v závěru 19. století coby předpoklad turistického zpřístupnění.

Dnešního návštěvníka rozhodně těší, že se toho zachovalo dost — do daleka viditelná Velká věž, bergfrit, upravený na rozhlednu — s výhledem na zelené vrchy krušnohorské i prunéřovskou elektrárnu; ale i dělostřelecké bašty či starý palác s renesančním schodištěm.