Článek
Město bohatství, moci a víry, to je Valletta, metropole Malty. V 16. století ji nechali postavit rytíři řádu Jeruzalémského. Valletta tehdy soutěžila svojí krásou s Paříží či Benátkami a dodnes je na vrcholu žebříčku nejkrásnějších evropských měst.
Řád zde totiž vybudoval mnoho pozoruhodných staveb včetně konkatedrály svatého Jana. Zvnějšku sice připomíná prostou pevnost, avšak uvnitř je od podlahy až po strop zdobená zlatem.
V průběhu staletí se chrám proměnil v pokladnici, protože velmistři řádu a mnozí rytíři mu věnovali spoustu vzácných darů. Dokonce se tu nacházejí i dvě plátna od Caravaggia. Malíř totiž uprchl na Maltu z Říma, kde při rvačce zabil svého soka. Byl přijat jako čestný člen řádu svatého Jana, tvořil obrazy, ale po roce se znovu zapletl do rvačky, v níž došlo ke zranění několika řádových rytířů.
Dnes tento příběh mohou vidět v katedrále zájemci naživo prostřednictvím představení, jehož součástí je barokní hudba, zpěv, vyprávění herce v historickém kostýmu a světelná instalace Caravaggiových děl.
Klepadlo plné symbolů
Z katedrály se pak vydávám na prohlídku úžasné architektury. „Zaplouvám“ do úzkých bočních uliček a kochám se nádhernými domy. U většiny z nich se zachovala místní tradice. Domy mají svá jména napsaná na barevných porcelánových tabulkách, které visí vedle hlavního vchodu. Někdy je na zdi pověšena i podobizna svatého patrona.
Pobřeží Malty je plné přírodních „bazénů“ vhodných ke koupání.
Skoro každý dům má také gallarijas, kryté dřevěné balkony různých barev, a klepadlo na hlavních dveřích. Ve středověku totiž návštěvníci škrábali na dřevo nehty, aby oznámili svůj příchod obyvatelům domu. Potom na vchod ťukali klouby, až nakonec vznikla klepadla. Takzvaná il-habbata byla vyrobena z mosazi, z keramiky a často byla ve tvaru ryb, zvířat, lidské ruky či hlavy.
Velikost klepadel symbolizovala bohatství rodiny a lesk čistotu domu. Klepadly si lidé také předávali zprávy. Když byla z předních dveří odstraněna, znamenalo to úmrtí v rodině. Na znamení úcty a podpory ve smutku pak sousedé odstranili svoje klepadla a nechali dveře pootevřené.
Valletta během západů slunce chytá narůžovělý odstín.
Malebné uličky mě přivádějí až na nábřeží ve Florianě, kde se nacházejí barevné obchody a sklady Pinto Stores. V 18. století je nechal postavit velmistr řádu Manuel Pinto da Fonseca pro potřeby rytířů a obchodníků. Každý z devatenácti prostorných skladů měl podle druhu zboží jinou barvu dveří - v modrém se skladovaly ryby, v zeleném zemědělské produkty, v žlutém pšenice a v červeném víno. Dnes jsou tyto prostory obnoveny a turisté v nich najdou různé krámky.
Iluze v katedrále
Maltské souostroví tvoří i obydlené ostrovy Comino a Gozo, kam se vydávám trajektem z Cirkewwy. Gozo má převážně venkovský charakter a pomalé tempo. Proto sem spousta Malťanů míří za odpočinkem. Bydlí v domech, které většinou vlastní původní místní obyvatelé, Gozitánci, a nabízejí je po celý rok k pronájmu.
Konkatedrála (kostel, který má stejná privilegia jako katedrála, ale z pohledu církve má nižší postavení) svatého Jana je celá zdobená zlatem.
Po přistání mířím do hlavního města Victoria, kde se na kopci tyčí velkolepá Citadela. Mohutné opevnění s hradem poskytovalo od středověku útočiště místním obyvatelům před severoafrickými korzáry a Turky. Největší útok osmanského námořnictva v roce 1551 ale Citadela nevydržela. Padla a většina z pěti tisíc Gozitánců byla odvedena do otroctví.
Dnes je Citadela hlavním turistickým tahákem Victorie, v podstatě se jedná o město ve městě. Uvnitř opevnění totiž stojí spousta historických budov včetně katedrály Nanebevzetí Panny Marie s optickou iluzí. Návštěvníci mají pocit, že se dívají do kupole, i když je strop chrámu rovný.
Citadela na zápis na seznam památek UNESCO ještě čeká, ale chrámový komplex z neolitu Ggantija poblíž obce Ix-Xagbra tuto poctu získal v roce 1980. Stavbu megalitického chrámu odborníci datovali do období 3600 let až 2500 před naším letopočtem, což znamená, že je starší než egyptské pyramidy.
Pokud rádi trávíte dovolenou na jachtě, skýtá Malta mnoho krásných zátočin. Na snímku jedna z nich, pří jejímž vyslovování si překousnete jazyk: Il-Ħofra ż-Żgħira. Leží na samotném jihovýchodě ostrova.
Lidé v pravěku uctívali slunce a jeden z nejkrásnějších východů, jaké lze na Maltě spatřit, je v zátoce Hondoq, ležící jen čtvrthodiny autem od Gghantije. Čistá písčitá pláž a průzračné moře vynesly této lokalitě modrou vlajku. Navíc se tu dá potápět, jezdit na kajaku nebo se vypravit na výlet člunem.
Lodě s očima
Malta je pověstná výtečnou gastronomií, v níž se prolínají italské a arabské vlivy. Chutě se mi sbíhají hlavně na fenkatu - králíka, jenž se několik hodin marinuje v červeném víně a poté dusí s mrkví, rajčaty, cibulí a česnekem. Populární jsou také bragjoli, dušené hovězí závitky na červeném víně plněné vejcem, slaninou, česnekem a vynikající sýr gbejna z ovčího mléka.
Plody moře jsou na talíři často.
Díky Středozemnímu moři je na maltském jídelníčku hodně ryb, které loví rybáři z městečka Marsaxlokk. Přístav využívali již Féničané a později se stal sídlem rybářů. Větrem a sluncem ošlehaní muži vyplouvají na moře v tradičních lodích zvaných luzzu nebo kajjik, které jsou natřené sytě modrou, terakotovou a žlutou barvou.
Ty představují odstíny moře, země, slunce a dříve sloužily jako „espézetka“. Podle nich bylo možné poznat vlastní krajany na volném moři, kde se vyskytovaly lodě rybářů i z jiných zemí. Navíc je na přídi plavidel namalován podle starověkého fénického zvyku pár očí, který má chránit rybáře na moři před neštěstím.
