Článek
„Dorostla generace, která je mnohem aktivnější a která je víc a víc zaměřená na zážitky, a k těm zážitkům patří i ty adrenalinové věci,“ vysvětluje Papež.
Podobný typ akcí ale není bez rizika a účastníci musí počítat i s možností, že se něco může stát. Papež odhadl, že se ročně při adrenalinových zájezdech těžce zraní 10 až 20 a zemře jeden až pět Čechů.
Ministerstvo zahraničních věcí na dotaz Práva uvedlo, že v loňském roce zemřelo v zahraničí celkem 417 Čechů. Za jakou částí z toho stojí adrenalinové zájezdy, statistiky neevidují.
Mezi hlavními příčinami jsou ale podle úřadu dopravní nehody, přecenění svých sil, podcenění místních podmínek při fyzicky náročných aktivitách nebo špatný zdravotní stav.
Kontrola i instruktáž
Právo se proto zajímalo o to, jak míru rizika co nejvíce snížit. Například vedoucí průvodcovského týmu Cestovní kanceláře Adrenaline centre Matěj Zapletal si myslí, že by se méně zkušení lidé, kteří chtějí vyrazit na divokou vodu, měli obracet na profesionály, kteří už konkrétní řeku vícekrát sjížděli, mají potřebné vybavení a umějí jednat v krizových situacích.
Majitel serveru Raft.cz a soudní znalec v oboru vodáctví Petr Ptáček cestu na divokou řeku na vlastní pěst nezatracuje, i on ovšem míní, že by vše mělo probíhat pod dohledem někoho zkušeného. A ten by měl zároveň s ostatními s předstihem natrénovat především plavání v divoké vodě. To je totiž specifické a zcela se odlišuje od způsobu plavání v bazénu nebo na rybníce. Člověk by si měl při převržení lehnout na hladinu, nohama po proudu.
Průvodce má mít aspoň rekvalifikační kurz. Mnohdy tomu tak není.
Podle Ptáčka, který je rovněž lektorem ve Vodácké škole záchrany, by měl držet nohy nahoře a vidět své špičky. Tím by měl předejít tomu, že by se o něco zachytil nebo že by ho proud vtáhl pod nějakou překážku pod hladinou. Zapletal podobnou instruktáž za kancelář, ve které působí, označil za běžný postup. Stejně jako kontrolu před každým vyplutím, zda mají účastníci správně dotaženou vestu a helmu. Průvodci navíc nemusí pustit opilého člověka na řeku, kde může mít alkohol fatální důsledky.
Podnikání profesionálních vodáckých či horských průvodců a vůdců, cestovních agentur a cestovních kanceláří by se mělo řídit zákony.
Licence často chybí
Právnička Klára Havlíčková z Českého spolku horských průvodců Právu řekla, že pokud má někdo podobnou živnost a nabízí adrenalinové aktivity, měl by zajistit, aby to vykonával nebo alespoň na vše dohlížel člověk s odborným vzděláním. „To znamená, že má alespoň rekvalifikační kurz nebo má kvalifikaci, která je požadována příslušnými předpisy. Praxe je taková, že to tak mnohdy není,“ uvedla Havlíčková.
Například vodácký průvodce musí mít podle Ptáčka vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání v oboru tělovýchova nebo osvědčení o odborné kvalifikaci vydané akreditovaným zařízením na stupeň cvičitel vodní turistiky a raftingu, případně tříletou praxi.
„Věc, kterou bych udělal vždycky, je vyžádat si, ať vám pošlou jeho licenci, osvědčení, jestli má rekvalifikační kurz, tedy jestli je vůbec oprávněn na takovýto zájezd jet,“ říká Ptáček.
Obdobné podmínky a potřebná osvědčení jsou i u horských průvodců. Zájemce by se měl podle Papeže zajímat rovněž o to, zda a v jakém rozsahu je cestovní kancelář pojištěna. Vedle povinného pojištění proti úpadku jde především o pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu.