Článek
„Boš cviček?“
Dlouze se zadívám na muže v místním kroji, který mi nabízí zdejší specialitu, aniž by tušil, že nejsem místní. Zahraničních turistů v tomto regionu zatím nemají tolik jako třeba na Bledu. Když nevíš, kývni hlavou a usměj se. Metoda, která mě zatím v životě kardinálně nezklamala, pouze mě přivedla do několika lehce trapných situací. Tady způsobila konkrétně to, že mi ve sklence přistály bezmála dvě deci moku malinového až rubínového zabarvení.
„Hvala lepa!“ vyvalím ze sebe a pomyslím si, že osvědčená metoda opět zaúřadovala.
Když se mě průvodkyně Lana zeptala, zda chci vyrazit na „festival cvička“, dost dobře jsem netušil, co si pod tím představit. Ale pětadvacetitisícové Novo Mesto, ležící v srdci podkovy tvořené řekou Krka, za návštěvu stojí, a tak jsem přikývl. Cviček se může zdát člověku zvenčí na první pohled jako patok. A upřímně, možná i na první ochutnání, pokud na něj nejste připravení a nemáte zrovna štěstí na schopného vinaře.
Region Dolního Kraňska historicky není tím nejideálnějším pro pěstování vína. Na rozdíl od Primorska nepatřila zdejší červená vína ke špičce a obecně zde mají tradici spíše vína bílá. Míchání bílých a červených hroznů nebo vín tak bylo praktickým způsobem, jak vytvořit svěží, pitelné víno s barvou a zajímavou ovocností. V EU oficiálně nelze smíchat bílé víno s červeným a označit jej za růžové. Tady mu ale nikdo růžové ani neříká. Je to prostě cviček.
Dolní Kraňsko (Dolenjsko) nabízí kombinaci lesů s vinicemi.
Není to však tak, že by Slovinci dostali žolíka na to, aby si dělali, co chtějí. Cviček má chráněné označení původu a jasnou podmínku v obsahu alkoholu do deseti procent. Do směsi se tak nejčastěji používá z červených vín Žametovka, známá nižším obsahem alkoholu, Modrá frankovka a z bílých hroznů obvykle Kraljevina, Vlašský ryzlink či Žlutý plavec, který roste vyjma Slovinska víceméně jen v Chorvatsku.
„Je to… příkrá chuť,“ vypadne ze mě po prvním ochutnání. Jenže to mi ještě nedochází základní skutečnost. Cviček se nedegustuje, cviček se pije. A ideálně po delší segment dne, průběžně. Do nálady.
Pitelnost především
Cviček je lidové víno, které nedílně patří ke zdejší domácí kuchyni, nedělním obědům, uzeninám, dušeným jídlům, ale i studeným nářezům, které jsou v Dolním Kraňsku stejně oblíbené jako delikátní. Snad v každé vesnici je šikovný uzenář, který by se kvalitou svých produktů z fleku uživil v centru naší metropole. K tomu všemu se cviček skvěle hodí. A jak rádi říkají místní: „Láhev cvičku je ideální pro dva, když jeden nepije“.
Je to zkrátka víno stavěné na pitelnosti. K obědu, k práci a o víkendu prý klidně i k pozdní snídani, když si to situace žádá. Pro to musí mít snad nejeden Čech pochopení.
Vinař David Kozinc produkuje jedny z nejlepších vín v Dolním Kraňsku, na cviček však stále nedá dopustit.
„Cviček je místní tradice, dělali jej už naši rodiče a my v tom jen pokračujeme. Nebýt cvičku, nevznikla by ani mnohá zajímavá vína, která dnes v regionu pijete. Hlavní problém tohoto vína před 20 lety byl, že jej produkoval úplně každý, včetně mini producentů, pro které to bylo jen hobby. Dělali jej sami a chyběly jim technologie a znalosti, takže výsledek nemohl být dobrý. Když jej tak v regionu ochutnali, obvykle byl špatný. Když přišli ke mně do sklepa, zeptal jsem se, zda jim naliji tradiční cviček, a všichni už raději předem odmítali. Musel jsem je hodně přesvědčovat, dnes už je naštěstí situace jiná,“ řekl Novinkám vinař David Kozinc, jehož sekty a tichá vína jsou v oblasti vyhlášená.
Festival cvičku
Uplynulý květnový víkend žilo Novo Mesto celý víkend až do časných ranních hodin, cviček tam měl totiž svou vlastní slavnost. A oč méně alkoholu cviček obsahuje, o to jej místní více konzumovali. Zpěv byl slyšet do dálky a pokud jste se chtěli vyhnout tomu, že vás někdo vytáhne na taneční parket, ve který se náměstí proměnilo, museli jste neustále držet plnou sklenku cvičku v ruce. Solidní pojistka.
Že místní berou cviček skutečně vážně, potvrzuje i to, že každoročně vyhlašují jeho krále a princeznu. Králem se stává vždy vinař, jehož cvičkový výtvor je vybrán jako nejlepší v rámci odborného hodnocení na Festivalu cvičku. Ochutnal jsem jej za vás, abyste vy už nemuseli. Barva krásně rubínová, chuť cvičková, pitelnost značná. Možná tak není náhodou, že s vyhlášením princezny cvičku se čeká až do pozdních večerních hodin, kdy je zábava již v pokročilém segmentu.
Soutěž o „princeznu cvičku“ berou místní dívky vážně.
Titul „Cvičkova princesa“ připadl přitom poměrně překvapivě dívce, která si jej odnesla už loni. Ajda-Lea Jakšeová byla 26. cvičkovou princeznou loni a letos svůj mandát prodloužila i přes 27. ročník soutěže. Zajímavostí pak je, že dívka je dcerou vůbec první vítězky této soutěže.
Skoro jako na Moravě
Člověk si nemohl pomoci, ale Novo Mesto během akce více než nápadně připomínalo nejrůznější vinobraní na Moravě, a nebylo to dané pouze lidmi v krojích. Romantické kulisy centra města nabídly podobný program a vlastně i klasickou lidovou hudbu.
A když ve zdejším známém podniku v rámci festivalu vystoupil známý slovinský písničkář Adi Smolar, musel mi už notně cukat koutek. Slovinský Nohavica, pomyslel jsem si okamžitě, protože podobnost jeho tvorby se známým českým hudebníkem byla úchvatná. A po pár sklenkách člověk jeho textům skoro už i rozuměl. Historickou blízkost se Slovinci, danou dlouhodobým soužitím v rámci Habsburské monarchie, nám jednoduše nikdo neodepře…
Slovinský písničkář Adi Smolar při vystoupení během festivalu cvičku
