Článek
Německá Mohuč je městem, kde se historie neukazuje jen v muzeích, ale doslova leze ze zdí. Stačí sejít pár ulic od centra a člověk narazí na pozůstatky římského divadla, základy opevnění nebo nenápadné fragmenty staveb, které tu stály už v době, kdy se město jmenovalo Mogontiacum a fungovalo jako důležitá vojenská základna na severní hranici říše.
Římané sem přišli z praktických důvodů – kontrolovat soutok Rýna a Mohanu. Zanechali po sobě infrastrukturu, která určovala podobu města ještě dlouho poté, co jejich legie odešly. Jedna věc z jejich doby se tu však drží překvapivě pevně dodnes: pěstování vinné révy. A i když od té doby uplynulo víc než dva tisíce let, Mohuč zůstává jedním z center německého vinařství. Leží totiž uprostřed Rheinhessenu (Rýnského Hesenska), největší vinařské oblasti v zemi, kde vinice pokrývají zvlněnou krajinu široko daleko kolem města.
Místní podmínky hrají vinařům do karet. Mírné klima, dostatek slunce a půdy, které se liší doslova vinici od vinice – od vápence po spraš. Výsledkem je pestrá škála vín, mezi nimiž dominuje Riesling. Ten tu není jen další odrůdou, ale spíš referenčním bodem. Umí být lehký a svěží, ale i komplexní a minerální, podle toho, odkud přesně pochází. Vedle něj se tu běžně pěstují i Silvaner, Müller-Thurgau nebo Grauburgunder, který si v posledních letech získává čím dál větší popularitu.
Když v Německu víno poráží pivo
Zajímavější než samotné odrůdy je ale možná to, jakou roli víno v Mohuči hraje. Zatímco většina Německa je definovaná pivem, tady je to trochu jinak. Pivo samozřejmě existuje, ale společenský život se odehrává spíše u sklenky vína. Typické jsou malé podniky, takzvané Weinstuben, nebo sezónní Straußwirtschaften, kde vinaři otevírají své dvory a nalévají vlastní produkci přímo hostům. Bez velkých gest, často jen s jednoduchým jídlem a dlouhými stoly, u kterých se sedí tak dlouho, jak je potřeba.
Víno se tu navíc nepije jen „někde“. Je přítomné i ve veřejném prostoru. Město pořádá vinařské slavnosti, z nichž nejznámější je Mainzer Weinmarkt, a v okolních obcích se střídají vinobraní jedno za druhým. Nejde přitom o turistickou atrakci v pravém slova smyslu – spíše o přirozenou součást místního života, do které se návštěvník může snadno zapojit. A i pro ty, kteří rozumí vínu trochu více, dění nechybí. Důkazem budiž gigantická dubnová akce VDP.Weinbörse, na které lze ochutnat přes dva tisíce vzorků vín od místních vinařů.
Kdo se po Mohuči chvíli toulá, všimne si ještě jedné zvláštnosti. Cedule s názvy ulic tu nejsou jednotné – některé jsou modré, jiné červené. Jde o praktický orientační systém z poloviny 19. století. Ulice vedoucí rovnoběžně s Rýnem mají modré tabulky a ty, které od řeky míří do města, jsou červené.
Barevné značení ulic může působit jen jako designový výstřelek, ale není tomu tak.
Návrh padl už v roce 1849, kdy chtěl lékař Josef Anschel zpřehlednit tehdy chaotické číslování domů; do praxe se dostal o čtyři roky později. Historka, že barvy pomáhaly opilým vojákům najít cestu domů, je sice hezká, ale skutečnost je o něco střízlivější – a vlastně docela mohučská: všechno se tu nakonec orientuje podle Rýna.
Ač je Mohuč krásným městem, nejlepším důvodem k cestě do oblasti jsou však návštěvy jednotlivých vinařství. Zatímco před nějakými 15 až 20 lety německá vína neměla v evropské konkurenci, až na moselské výjimky, moc co nabídnout, dnes je situace jiná. Malá vinařství přebrali do rukou vystudovaní a šikovní mladí vinaři, kteří se nebojí experimentovat a plně využívat toho, co klimatická změna umožňuje za experimenty, které dříve nebyly možné.
Výhody a nevýhody oteplování
Oblasti, kde je možné pěstovat s úspěchem vinnou révu, se rozšiřují a nezřídka se experimentuje s odrůdami typickými spíš pro jižnější oblasti. Oteplování s sebou však přináší pro tamější vinaře také mnohé zápory, zejména v podobě extrémních meteorologických jevů. Snad v každém vinařství si stěžovali na časté kroupy, které někomu v oblasti poničily v nedávné době nemalou část úrody. A zatímco dříve trval sběr klidně i několik týdnů, nyní nejsou výjimkou roky, kdy musí být hotovo za několik dnů.
„Naše vína jsou svěží, dobře pitelná a autem to sem z Česka také není tak daleko. Je poznat, že jste zvyklí cestovat po sklípkách, ale tuto lokalitu Češi zatím stále ještě spíše objevují. To takoví Nizozemci už poznali, že se jim tu dostane velmi solidních vín za slušné ceny. Ale čísla se každým rokem zvyšují, s odbytem tu šikovní vinaři problém skutečně nemají,“ zkonstatoval můj průvodce Ernst Büscher a okamžitě u mě začal sondovat, jak to mají Češi s chřestem.
Pokrm, který je v Mohuči v květnu hitem všech restaurací. Kuřecí řízek s opečeným bramborem, bílým chřestem a holandskou omáčkou či majonézou. Překvapivě dobře se páruje s velmi suchým perlivým vínem z oblasti.
„U vás je oblíbený spíš zelený, viď? Tady to je v sezóně 99 procent o bílém chřestu. Jakmile začne, místní začnou doslova šílet a chřest se snaží implementovat skoro do každého jídla. Pokud se tu ale něco dlouhodobě chytlo skutečně pořádně, tak je to smažený kuřecí řízek s porcí malých brambor vařených ve slupce a bílého chřestu s holandskou omáčkou. Pokud se naše dva národy na něčem vždy neomylně shodnou, tak je to právě láska k řízkům, ne?“ dodal se smíchem Büscher.
Rýnské Hesensko je populární vinařská oblast našich německých sousedů.
