Sama se stovky let starými mozaikami

Muzeum ve třetím největším tuniském městě sídlí v pevnosti z 11. století v medině, staré části města, která je od roku 1988 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Už zdobená vstupní brána vás nenechá na pochybách, že návštěva bude nezapomenutelným zážitkem. Samotné muzeum zde bylo zřízeno roku 1901 a po renovaci a rozšíření sbírek znovuotevřelo své dveře v roce 2012. Umělecká díla jsou ale přidávána průběžně.

V Punském sále můžete spatřit artefakty datované od sedmého století před naším letopočtem. Mezi nejvýznamnější kousky muzea patří Hlava medúzy, kterou můžete díky zrcadlu umístěnému nad ní sledovat i v detailu, Ókeanova tvář či Neptun, římský bůh moří, ve svém kočáře.

Můžete zde zhlédnout i busty císařů z římského období v čele s Hadriánem, všechny bohužel s uraženými nosy, protože nos byl Vandaly vnímán jako sexuální symbol. A nosy nejsou jedinými uraženými částmi těla. Priapus, bůh plodnosti, též přišel o svou chloubu, o jejíž masivnosti svědčí už jen úctyhodná rezidua.

V muzeu můžete obdivovat i křesťanské výjevy jako Adam a Eva s jablkem, jedním z nejnovějších exponátů je pak působivá křtitelnice z období Východořímské říše, která byla přidána před několika lety.

Muzeum však není jediným lákadlem Súsy. Staré město je protkané trhy umístěnými v úzkých uličkách s ozdobnými dveřmi. Ztratit se v atmosféře orientálního souku a smlouvat v krámcích o cenu na naše poměry už tak levného zboží je zážitkem, který se vám příjemně vryje do paměti.

Mezi nejoblíbenější suvenýry patří tradiční tuniky, kožené zboží, ručníky do hammamu, selenity, známé i jako pouštní růže, vitrážové lampy či umělecky tepané stříbro.

Z jedlých pochutin záleží na sezoně, zda jsou zrovna v nabídce čerstvé mandle ještě ve skořápkách, plody opuncie, známé jako tuniské fíky, sladké hrozny či datle ve kvalitě, která se s dostupnou u nás ani vzdáleně nedá srovnávat.

Posedět v některé ze zdejších kaváren či restaurací nad sklenicí mátového čaje s piniovými oříšky či mandlemi též patří k příjemným kratochvílím. A kdo má v oblibě kuskus, jen těžko by hledal lepší lokalitu.

Milovníci umění mohou vykročit z historického centra a navštívit galerii Elbirou. Za vším stojí nadšenec, který přetvořil kanceláře rodinné firmy v domě, kde sám vyrostl, ve víceúčelový prostor, jenž nyní slouží umění.

V současnosti zde vystavuje díla švýcarského umělce Severina Guelpha. A při vstupu byste mohli zapomenout, že jste v pevninské Africe. Moderní výstavní prostory hostí skulptury vytvořené z tradičních tuniských materiálů, které směle konkurují vyhlášeným severským galeriím ve stylu finské HAM (Helsinky Art Museum).

Galerie často hostí zahraniční umělce, k čemuž má nad výstavním sálem vyhrazené pokoje. Ti se na oplátku podílejí na zkrášlování okrajových částí města, kde žijí nejchudší obyvatelé, jež sbírají plastové láhve a vozí je na kárách, které je několikrát převyšují.

Můžete tak pomocí aplikace absolvovat poněkud netradiční procházku po stopách umělců ze všech světadílů, kteří se vyjadřují k otázkám aktuálního nedostatku vody či chudoby. Není pro každého a chvílemi není líbivá, ale dá vám rozhodně více než tradiční safari s projížďkou na velbloudech.

Tunisko je prostě autentické a surové, mimo resorty není vždy čisté a západní. Ale nepochybně bude na rozdíl od Chorvatska stokrát jinak, a přitom úplně stejně, patřit k zážitkům, na které nezapomenete. Občas totiž stojí za to vystoupit ze své komfortní zóny, a poznat něco nového, opravdového.