Hlavní obsah

Říčanský poklad: Příběh stále zahalený tajemstvím

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Poprvé vcelku, kompletně zrestaurovaný a pouze 300 metrů vzdušnou čarou od místa, kde se našel. Tak si budete moci o víkendu 11. a 12. listopadu prohlédnout stříbrný říčanský poklad. Jeho nalezení předcházela živelní pohroma.

Foto: Petr Horník, Právo

„Tudy mě táta spustil,“ ukazuje Martin Škába. Díra vede do sklepa, teprve nad ním leží přízemí domu. Klenba pochází nejpozději z konce 14. století.

Článek

Ten den ráno roku 1990 začal u Škábů dramaticky. Do sklepa se jim odněkud proudem valila voda. Pořád stoupala a vodárnám se nedařilo zjistit, kde vlastně došlo k havárii.

„Jenže můj táta Jiří byl elektrotechnický inženýr a rozuměl i stavařině. Také věděl od svého otce, že někde pod naším sklepem by měla být stará chodba, kterou by mohl využít pro odčerpání vody. Tak našel v rohu nejnižší bod a proboural ze sklepa díru dolů – přímo do ní,“ vypráví Martin Škába, syn nálezce.

Jednoho dne se uvolnilo pár kamenů, odhalily skrytý výklenek ve zdi – a v něm stříbrné mince

„Pamatuji, jak mě jako desetiletého tou šachtou prostrčil, abych se podíval, co tam je. Dospělý by se totiž neprotáhl,“ vzpomíná. Zjistil, že pod sklepem stoupá směrem ke dvoru chodba, která je až ke stropu naplněná hlínou a těsně u stropu vodou.

Jiří Škába se do ní nakonec musel prokopat ze dvora, aby mohl vodou nasáklou hlínu a suť odvozit. Vyklidil kus chodby zaházený stavební sutí, vybudoval ze dvora přístupové schody a v nejnižším bodě také retenční nádrž, ze které vodu odvádí čerpadlo. Podmáčená chodba pracovala, takže ji musel čas od času dozdívat. Jednoho dne se mu při tom uvolnilo pod rukama několik kamenů. Vyvalený kus zdi odhalil skrytý výklenek ve zdi, v němž spočíval rozbitý hliněný hrnek s pokličkou – a v něm stříbrné mince.

Připadali jsme si jako Indiana Jones. Frýdlantští našli ztracený svatostánek

Domácí

Zapomenutý poklad

„Vím, že táta tehdy komunikoval s říčanským muzeem. Prý se byl někdo na chodbu i poklad podívat, pak to ale všechno vyšumělo. Byly jiné starosti, táta začal mít velké zdravotní problémy,“ vzpomíná Martin Škába.

Poklad ležel schovaný ve skříni jeho rodičů skoro tři desítky let. „Táta se o něm párkrát zmínil, ale na vlastní oči jsem ho poprvé viděl až v roce 2018, kdy jsem psal naši rodovou kroniku,“ vypráví.

Foto: archiv Oblastního muzea Praha-východ – Veronika Benešová

Poklad v době, kdy ho nálezce odevzdal muzeu. Na mincích je dobře patrná zelenkavá patina, která prozrazuje příměs mědi.

Zájem o rodové dějiny ho svedl dohromady s historikem Martinem Hůrkou z brandýského muzea. Když mu poklad v roce 2018 ukázal, nabraly události rychlý spád. „Jak jsem uviděl jeho nadšení, napadlo mě přesvědčit tátu, že poklad darujeme státu,“ uvedl Martin Škába. Tatínek souhlasil, a tak v pátek 23. března 2018 dorazili do Říčan archeologové a odvezli hrnec s mincemi do Oblastního muzea Praha-východ v Brandýse nad Labem.

„Odborníci tam poklad profesionálně zpracovali a zakonzervovali. My jsme se nyní aspoň zasloužili o jeho první vystavení v kompletní podobě takříkajíc doma,“ vysvětlil přesun historik Radek Holodňák z Muzea Říčany.

„Když Škábovi poklad odevzdávali, ani se nezeptali na nálezné. Chtěli jen, aby byl vystaven a přístupný veřejnosti,“ podotýká archeoložka Andrea Němcová z brandýského muzea. Přesně pět měsíců po předání pokladu, 23. srpna 2018, jeho nálezce Jiří Škába zemřel.

Souvislost nelze potvrdit…

Odborníci byli nálezem nadšeni, 348 stříbrných pražských grošů se nenajde každý den. Drtivá většina mincí pocházela z doby vlády Václava IV., jen čtyři z doby panování jeho otce Karla IV. Zatímco restaurátorka začala nález ošetřovat, Martin Hůrka pátral po okolnostech jeho původu.

Václav IV. zemřel v létě 1419. Krátce nato vypukly husitské války a po vítězné bitvě na Vítkově oblehli táborité také říčanský hrad, který držel Zikmundovi věrný katolík Diviš. Hrad padl 4. prosince 1420, po necelých dvou týdnech obléhání.

Že trpělo i přilehlé městečko, je nasnadě. První hypotéza ohledně vzniku pokladu se tak přímo nabízí: tehdejší majitel domu ukryl peníze v obavách z blížícího se husitského vojska a byl zabit při obléhání hradu, takže je už nevyzvedl.

U datování nalezených pokladů rozhoduje nejmladší ražba, ta určí nejzazší moment, kdy mohl být poklad uložen do země. Jenže to v případě říčanského pokladu nešlo. „Na mincích není letopočet, můžeme jen odhadovat podle varianty a stylu. Poklad mohl vzniknout rok, stejně jako pět nebo patnáct let před dobytím říčanského hradu. Spíš to vypadá, že byl ve sklepě uložen už nějakou dobu před vypuknutím husitských válek,“ konstatuje Martin Hůrka.

Když najdete poklad…

Archeologické nálezy patří státu. Nálezce by ho měl odevzdat příslušnému regionálnímu muzeu,“ konstatuje archeoložka Andrea Němcová. Aby tak lidé skutečně činili, snaží se je stát motivovat odměnou ve výši deset procent odhadu předpokládané tržní hodnoty nálezu.

Jeden z nejstarších vraků lodí na světě z doby bronzové vydal poklad

Koktejl

Přerušené dějiny

Pátrání po osudech pokladu značně komplikuje fakt, že Říčany za třicetileté války téměř zanikly. Listiny z tamější radnice shořely, a tak o městečku existují jen náhodné zmínky roztroušené po archivech.

„Na Říčansku, stejně jako u nás v Polabí malá městečka za třicetileté války nesmírně trpěla. Byl to totiž úrodný zemědělský kraj, kam se přicházely najíst armády. Masivní destrukce trvala desítky let, až nakonec lidé neměli co jíst, z čeho si postavit dům, kde mlít obilí, kam jít do kostela… Počet obyvatel klesl na desetinu stavu před válkou,“ popisuje Martin Hůrka.

Foto: Petr Horník, Právo

Archeoložka Andrea Němcová s menší, už restaurovanou částí pokladu. Všimněte si, jak mince ve srovnání s původním stavem prokoukly.

Hledání komplikuje také fakt, že Říčany byly malé město, zabíraly zhruba plochu dnešního náměstí. Celokamenné zdivo měl jen hrad a kostel, zbytek tvořily venkovské domky postavené převážně ze dřeva, které za třicetileté války lehly popelem. Nejstarší současné kamenné domy tudíž pocházejí až z 18. století.

To platí i o domě Škábových z roku 1770. Za první republiky ho koupil pradědeček současného majitele. V roce 1935 předek domu zboural a znovu vystavěl, přičemž středověkou chodbu pod základy zasypal odpadem ze stavby, aby se nepropadala. A léta poklidně plynula až do zmíněné vodovodní havárie.

Poklad v každém domě

O okolnostech vzniku pokladu moc neprozradí ani jeho výše, za Václava IV. to byla pěkná suma, nikoli však závratná. „Člověk si za ni mohl koupit třeba šest krav nebo jednoho dva koně. Možná i menší venkovské stavení,“ počítá říká Martin Hůrka.

Banky neexistovaly. Každá rodina měla skrýš na cennosti: ve sklepě, pod prahem, na zahradě…

„Podobné depoty byly běžné, protože banky neexistovaly. Každá rodina měla skrýš na cennosti, ti bohatší i několik: ve sklepě, pod prahem, na zahradě… V nejistých dobách to představovalo jediné řešení, jak uschovat hotovost,“ vysvětluje historik.

Proto také nejsou nálezy pokladů vyloženou vzácností. „Odborníci v muzeu narazí na mincovní depot několikrát za život. Jen v Říčanech byly v 19. století objeveny ještě dva, v ložnici pod prahem dveří domu naproti faře a na zahradě domu v Široké ulici. Další pocházejí z okolí – Škvorec, Mnichovice, Všestary…, “ vyjmenovává.

Mezitím nás vede k vitríně, kde je momentálně vystavena menší polovina pokladu, větší část dosud prochází očistou v restaurátorské dílně.

Archeologové prozkoumali poklad z Bánova. Rituální místo patřilo pravěké velmožce

Věda a školy

Královská inflace

V přítmí se lesknou stříbrné mince. Martin Hůrka odemyká zadní panel vitríny a pod jeho bedlivým dohledem smím vzít jednu z mincí do ruky. Oproti těm současným je překvapivě lehká a tenká, značně ošoupaná. Pověstná kvalita stříbrných pražských grošů totiž za Václava IV. výrazně poklesla. Razily se sice ve značném množství, obsahovaly však daleko víc mědi. A často byly raženy ledabyle, mimo střed nebo jen na části plochy. Vlastně šlo o středověkou královskou inflaci.

Foto: Petr Horník, Právo

„Souvislost vzniku pokladu s dobytím říčanského hradu nelze potvrdit,“ konstatuje historik Martin Hůrka.

A přesně takový je i říčanský poklad, takže jeho dataci znesnadňuje i špatná čitelnost mincí. Restaurátorka a konzervátorka Kateřina Klicperová z brandýského muzea s ním měla spoustu práce. V její dílně teď právě dosychá zbytek pokladu před připravovanou výstavou.

„Když minci dostanu, musí se napřed zdokumentovat – nafotit a popsat. Pak nastává samotná konzervace. Nejdřív vyčištění od měděnky a chloridů z koroze stříbra. To se dělá buď jemným kartáčkem, nebo chemicky: u stříbra pěti- až desetiprocentní kyselinou citronovou. Poté se mince pořádně vyplaví destilovanou vodou, aby na nich nezůstaly zbytky čisticího roztoku, vysuší a napustí konzervačním lakem,“ popisuje restaurátorka.

Nálezce pokladu na Svitavsku dostane 560 tisíc

Domácí

Za pokladem do sklepa

Na závěr reportáže ještě přejíždíme z Brandýsa do Říčan, abychom se podívali na místo, kde byl poklad nalezen. Ve vratech jednoho z domů na náměstí nás vítá Martin Škába.

Když Škábovi poklad odevzdávali, ani se nezeptali na nálezné. Chtěli jen, aby byl přístupný veřejnosti

„Předevčírem byla chodba zase zaplavená až po strop, bude to pěkně klouzat,“ varuje. Nepřehání. Když schází po úzkých schodech, musí odsunout stranou zbloudilou žábu.

Středověký sklep je vlastně jen několik metrů dlouhá chodba s valenou klenbou, klesající směrem k náměstí. Z boku ji zčásti zpevňuje cihlová vyzdívka, v čele je vidět směs kamenů a suti. „Tady od náměstí to pořád padá a já to pořád přizdívám, protože mám nad tím základy domu,“ podotýká Martin Škába.

Jsme dva a půl metru pod průjezdem domu. Pod nohama máme betonovou podlahu s kluzkou vrstvou bláta, nad hlavou nízkou středověkou klenbu vyzděnou lomovou břidlicí. „Až potud to bylo předevčírem plné vody,“ ukazuje Martin Škába na úroveň svých očí.

Nad retenční nádrží plnou vody se v klenbě černá půlmetrový otvor. „Ten vede k nám do sklepa, právě tudy mě táta prostrčil, když se sem poprvé proboural,“ vysvětluje majitel domu a mávne rukou k cihlové vyzdívce opodál: „Dnes už nevíme, kde přesně se poklad našel, někde tam to bylo…“

Poklad bude v Muzeu Říčany v Rýdlově ulici vystaven jen dva dny, než se vrátí na své místo v Brandýse. V rámci doprovodného programu si však budou zájemci moci prohlédnout i několik říčanských historických sklepů včetně toho, kde byly mince nalezeny, a koupit brožurku, která odhaluje všechna tajemství s pokladem spojená.

Foto: Petr Horník, Právo

V dílně restaurátorky Kateřiny Klicperové dosychá zbytek pokladu před připravovanou výstavou.

Muzeum v Žatci po letech odhalilo unikátní poklad. Ve své době měl hodnotu jako 27 tisíc slepic

Kultura

Reklama

Výběr článků

Načítám