Článek
„Obáváme se, že by vesnice mohla zaniknout. Vzhledem k tomu, že v ní zůstalo tak málo lidí,“ řekl starosta Ruslan Groza. Ve vsi, která kdysi mívala 200 obyvatel, nyní žije pouze 30 lidí. „Mým cílem je rozvíjet toto místo, stavět silnice, opravovat domy, které lze zachovat, a rozvíjet cestovní ruch,“ dodal.
Rogojeni je jednou z posledních vesnic, které se stále pyšní nízkými kamennými domy zvanými „basca“ postavenými na travnatých kopcích, jejichž malé dveře nutí návštěvníky se při vstupu sklonit. Poté, co byl v roce 2020 jeden z domů opraven a otevřen pro návštěvníky, přichází stále více turistů, poznamenal Groza.
Když AFP navštívila začátkem ledna vesnici, ležící asi dvě hodiny severně od hlavního města Kišiněva, byl tam právě na návštěvě jihokorejský student. Místní ho dokonce pozvali na pečení prasete. Vše se odehrávalo před vánočními oslavami, které se tam slaví 7. ledna.
Takové zvyky jsou jinde „těžko k vidění“, prohlásil dvaadvacetiletý I Sang-kjong, jenž vypadal ohromeně, když ze sena pokrývajícího prase stoupal kouř, zatímco kolem padal sníh.
Uvnitř domu přeměněného na muzeum se v malé místnosti s klenutým vchodem a modrými stěnami zdobenými tradičními ručně šitými koberci podávalo vepřové ragú, polenta s ovčím sýrem, nakládaná zelenina a červené víno.
Lidé odcházejí za lepším
Šestačtyřicetiletý Groza, učitel dějepisu a starosta v jedné osobě, je sice hrdý na „obrovské kulturní dědictví“ vesnice, ale zároveň připouští, že většina z ní chátrá - jako například stará škola a kostel, z nichž zbyly jen vnější zdi.
Desetitisíce Moldavanů každoročně odcházejí za lepším životem převážně do zemí Evropské unie a řada vsí se proměnila ve vesnice duchů. Podle sčítání lidu z roku 2024 přišly moldavské vesnice od roku 2014 o téměř půl milionu obyvatel.
Místní se snaží udržovat tradice.
Starostova pětačtyřicetiletá manželka Mariana Grozová ale zachovává optimismus a je přesvědčena, že vesnice „ožijí spolu s tradicemi“. Tato učitelka literatury a francouzštiny založila dílnu vyšívání a tradičních krojů. Své práce zveřejňuje na síti TikTok. „Miluji tohle řemeslo od dětství. Neuplyne den, abych něco nešila křížkovým stehem nebo neháčkovala. Pokud to nedělám, den pro mě uplyne zbytečně. Musíme podporovat tradice,“ prohlásila.
Společně s dalšími místními ženami v rámci předvánočních oslav zpívala před muzeem tradiční koledy, doprovázel je přitom harmonikář. Při jedné z veselejších písní se dvě místní babičky objaly a začaly tančit.
„Když jsem se tady vdávala, byla tu spousta lidí, byly tady děti. Vesnice byla krásná,“ vzpomíná jedna z nich Maria Ardeleanuová. „Teď už tady nikdo nezůstal. Jen my, parta starých žen,“ vypráví. Ráda hovoří s turisty, které zajímá, jaké to je žít v „basce“. „Říkám jim, že v létě je v nich chladno, uvnitř je příjemně. A v zimě je v nich teplo a ven moc nechodím.“
Když ženy dozpívaly koledy, házely posluchačům a posluchačkám pšeničná zrna, aby jim popřály prosperitu. Taneční partnerka Ardeleanuové poté spočítala, kolik jich chytla. „Osm,“ hlásila vesele. „Tradice praví, že tolik let mi ještě zbývá,“ dodala.
