Nizozemský park miniatur Madurodam je válečným památníkem

Jsme na okraji Haagu ve čtvrti Scheveningen, v zábavním parku Madurodam, který vznikl jako válečný památník, pocta 29letému podporučíkovi Georgi Lionelovi Levymu Madurovi.

Heslem Madurodamu je Celé Nizozemsko v jednom městě! A po vstupu se před vámi skutečně otevře minisvět přímořské země s nejznámějšími památkami a atrakcemi. Při běžném zájezdu není možné navštívit všechno, co byste rádi viděli. V Madurodamu je na ploše 18 tisíc metrů čtverečních ztvárněno v měřítku 1:25 vše, co je v zemi zajímavého.

Madurodam předchází pověst čehosi výjimečného. Je to jen dokonalá reklama?

Po projití vstupní haly s pokladnami se dostanete nejprve do malé budovy, ve které se dozvíte, komu pocta patří.

Maduro byl Žid, který se narodil na nizozemském ostrově Curaçao v Karibiku, přestěhoval se do Leidenu, kde studoval na univerzitě.

Po napadení Nizozemska nacisty v květnu 1940 byl krátce zajat, půl roku strávil ve scheveningenském vězení, odmítl nosit žlutou hvězdu a vzápětí přešel do podzemního hnutí. V roce 1943 chtěl odejít do Anglie, aby tam narukoval, ale někdo ho zradil. Němci ho odvezli do koncentračního tábora v Dachau, kde v únoru 1945 zemřel na tyfus.

Po válce se jeho rodiče spojili s členkou společnosti na podporu nizozemského studentského sanatoria Bep Boon van der Starpovou a rozhodli se uctít synovu památku založením miniměstečka, podobného tomu, které fungovalo od roku 1929 v Anglii. Z výtěžku návštěv se mělo podporovat studium studentů trpících tuberkulózou.

Madurovi rodiče věnovali 100 000 guldenů na vznik městečka, které vzniklo místo tradičního válečného památníku. Park měl být připomínkou historie okupovaného Nizozemska, ale také příslibem co nejrychlejšího fungování poničené země. Hlavně Rotterdam utrpěl po náletu nacistických bombardérů nevyčíslitelné škody jak na životech, tak i na materiálních hodnotách a je prakticky postavený nový.

Už při prvním pohledu zjistíte, že jejich počin byl správný, že se díváte na něco výjimečného, co si zaslouží pozornost, u čeho je třeba se zastavit a dívat se.

Areál je rozdělen do čtyř čtvrtí, ale oči skáčou z památky na památku. Domácí návštěvníci mají téměř hned jasno, na co se dívají, pro cizince je to nahromadění nádherných staveb, které nezná, ale touží poznat. U každého modelu je stručný popis, některé údaje jsou v několikajazyčném tištěném průvodci.

Je těžké vybrat to nejlepší, ale moc se mi líbila chrámová věž Domturm z Utrechtu, její zvonkohru si tu můžete vyzkoušet, nejčastěji zní Beethovenova Óda na radost. Největší nizozemskou kostelní věž, stojící samostatně, postavili v letech 1320 až 1382. Měří 112 metrů. Do výšky 102 metry se stoupá (s průvodcem) po 465 schodech. Zvonkohra hraje každou čtvrthodinu, má 14 zvonů. Zvonkohry uslyšíte v Nizozemském království dost často.

Monumentální je gotická katedrála města Bosch, je neuvěřitelné, kolik je na ní sochařské výzdoby, to byste při normální prohlídce nikdy neviděli. Po kamenných opěrách tu vsedě lezou, nevím proč, zástupy postav směrem k rozšklebeným chrličům. Snad to má evokovat Poslední soud.

Jednou z miniatur je i Madurův rodný dům na ostrově Curaçao. Hodně staveb je z Amsterdamu včetně grachtů a domů na nábřeží, domu, kde se skrývala Anna Franková, Rembrandtův dům, který je docela nenápadný a ve městě byste ho přehlédli, nebo Rijksmuseum, což je největší muzeum v zemi s více než 200 výstavními sály, najdete zde mimo jiné obrazy Vermeera, Rembrandta, Halse.

Na amsterdamském náměstí Dam stojí obří monument národního památníku obětem druhé světové války. Je to místo, kde si lidé dávají sraz, asi jako v Praze na Václavském náměstí „u koně“, sochy svatého Václava. V současnosti je památník pod lešením, tady ale vidíte, jak vypadá. Mnoho staveb pochází z Haagu – například Mauritshuis, to je další významná obrazárna, nebo sídlo vlády Binnenhof.

Alkmaar nabízí obří sýrový trh, určitě učaruje i protipovodňová hráz Maeslantkering. Jsou tu i zoologické zahrady, květinový trh, rotterdamské stavby, například hotel New York, zavěšený most Erasmusbrug, i přístavy. Budovy historické i současné.

Nad Nizozemskem se můžete „proletět“ replikou Flying Dutchmana, dvoumotorovým vrtulovým DC-3. Let provází popis jednotlivých destinací.

U všech modelů máte dojem, že jsou obydlené, že jste Gullivery, kteří se dívají do země Liliputů, ulice jsou plné lidí, ti jsou vidět i za okny domů. Všude něco jezdí, něco se hýbe, zkrátka to v Madurodamu žije. Užijí si nejen děti, ale za chvíli padne lov zážitků i na dospělé.

Původně se stavby vyráběly ze dřeva, nyní se používají umělá hmota a mosaz. Figurek je tu na 66 tisíc, aut asi 14 tisíc, k tomu vlaky, tramvaje, autobusy, lodě.

Můžete se podívat, co dělá královna, jak sídlí na střeše holubi, jak to vře na popovém koncertě, na fotbale, jak vypadají lázně, co dělají rybáři, dohlédnout na překládky v přístavech, případně se zapojit do vykládky kontejnerů.

Není to jen o pasivitě, můžete si vyzkoušet pilotování letadla, být kapitánem na lodi. Madurodam nabízí různé akce, pořádají se tu dětské párty, menší koncerty, areál se dá popsat mnoha způsoby, ale nejlepší je ho zažít. Co chvíli se vybaví jiná vzpomínka, jiný detail.

Mezi návštěvníky se stále pohybují zaměstnanci dohlížející na hladký chod a pořádek.

V areálu jsou k dispozici občerstvovací zařízení, edukační sály, zkrátka Madurodam se možná někomu zpočátku zdá být trochu infantilní, ale to vás po pár okamžicích, kdy se ponoříte do detailu a přijmete hru na hru, opustí. V sálech se promítají v nizozemštině a angličtině krátké šoty o Nizozemsku, vše doplněno vizuálními i zvukovými efekty.

A na závěr: u vchodu do areálu leze na vysoké travnaté hrázi postava chlapce, který prstem ucpává díru v hrázi. Jedná se o nizozemskou legendu o Hansje Brinkerovi, který svým prstem odvrátil katastrofu. Prý to je pravda, jen se několik míst dohaduje o tom, kde se to stalo.