Mohuč: Od římského tábora po centrum regionu

Umělecky restaurované fasády barokních šlechtických paláců a přepychových kostelů dýchají dějinami. Mohuč středověku a raného novověku evokuje historické centrum, které se ve stínu ohromného chrámu rozpíná až k Jižnímu nádraží.

V křivolakých uličkách, které tu nesou jména jako Nasengässchen (doslova ulička U Nosu) či Heringsbrunnengasse (ulička Ke Kašně u Slanečka), s obchůdky, butiky a kavárničkami kolem překrásného višňového sadu s romantickými hrázděnými domy a Mariánskou kašnou je přes den živo; rušné každotýdenní trhy se konají nejen na starém městě a náměstí Panny Marie, nýbrž v téměř každé městské čtvrti.

Na sklonku dne je pak znát, že má Mohuč mezi německými městy postavení královny vína; Rýnské Hesensko je největším vinařským regionem v zemi a mladá generace vinařů demonstruje s elánem, dovedností a sebevědomím, že má potenciál i k neobyčejným počinům.

Její výrobky konzumují Mohučští s oblibou v útulných vinárnách a hospůdkách, které nesou velmi pobožná jména jako „Kasička“ nebo „Zpovědnice“. Možná proto, že Mohučští občas rádi házejí všechny starosti za hlavu. To potvrzuje i noční život: scénou se hemží tisíce studentů a někde se slaví určitě i dnes.

Symbolem historické části města byl a doposud je zdejší dóm. Dóm sv. Martina v románském stylu je starší než 1000 let. Přečkal sedm požárů a dodnes je charakteristickou stavbou Mohuče, a to především díky své červené barvě.

Neméně zajímavým je ovšem i kostel sv. Stephana, který by znalci správně přiřadili do období gotiky. Proslulý je ale úplně něčím jiným, nacházejí se v něm totiž překrásná modrá vitrážová okna, jejichž tvůrcem není nikdo jiný než samotný Marc Chagall.

Vedle dómu a sv. Stephana se i vzhledem vymezuje ještě mnohem mladší kostel, Christuskirche, který byl postaven na začátku 20. století a vyniká 80metrovou kupolí.

Ve srovnání s rušným historickým jádrem působí panorama města směrem od Rýna důstojně, klidně, až skoro trochu přísně. Jeho otěže drží dvě epochy: moderna s radnicí a kongresovým centrem Rheingoldhalle, baroko resp. renesance s Novou zbrojnicí, Domem řádu německých rytířů a Kurfiřtským zámkem, který je mimochodem také velmi žádanou lokalitou již zmíněného kongresového centra.

Tato budova podle názoru některých historiků umění svým neobyčejně bohatým a diferencovaným členěním zastíní dokonce i Heidelberský zámek – tito odborníci by se teď Heidelbergu měli raději vyhnout obloukem. Veskrze optimistická byla koncepce zámku: položení základního kamene bylo načasováno na rok 1627, do vřavy třicetileté války. Práce na zámku pak ovšem trvaly dalších 125 let.

Historie Mohuče je opravdu dlouhá, již před dvěma tisíci let zde byly založeny dva římské tábory. Postupně se tábory staly centrem regionu, k římské říši pak oblast patřila dalších 500 let. Toto historické období zde stále připomíná mnoho památek (lázně, divadlo, brány, pohřebiště, zbytky chrámů,…), které mohou návštěvníci obdivovat při svých toulkách městem.

Mladší historii pak dokládá přehlídka staveb v různých historických stylech, kostely, zámky, šlechtické paláce, a to napříč mnoha styly, od románského přes renesanční až po baroko. Milovníci architektury a umění zajásají.

Mohuč – to je i jedinečná nabídka muzeí. Kromě Gutenbergova muzea vyniká především Římsko-germánské centrální muzeum v Kurfiřtském zámku. Sbírky z pravěku a rané historie, z dob Říše římské a raného středověku jsou doplněny prostornými restauračními dílnami mezinárodního věhlasu – zdejší odborníci se ujali mimo jiné i Ötziho, slavného muže z tyrolského ledovce.

Širší záběr, od doby kamenné po modernismus, má mohučské Zemské muzeum, které bylo založeno v roce 1803 na podnět Napoleonova daru ve formě 36 obrazů.

Biskupské chrámové a diecézní muzeum přímo v chrámu informuje o historii biskupského kostela a biskupství; obecný přehled podává Městské historické muzeum a Přírodně-historické muzeum je největším svého druhu v celém Porýní-Falci. To jsou všechno velmi vážná témata, ještě štěstí, že tu mají i muzeum masopustu, které se věnuje historii bláznovství ve městě. To totiž k městu patří stejně jako Římané, Gutenberg, dóm a víno.

Mohuč se nachází v kraji vínu zaslíbeném – v regionu Porýní-Hesensko. Vinice se zde rozkládají na ploše větší než 26 hektarů, z čehož celých 70 procent připadá na odrůdy, z nichž se vyrábí bílé víno. Jedná se tak o největší souvislou vinařskou oblast v Německu, kde se kromě této nachází ještě dalších 12 vinařských regionů.

Hosté si tak mohou víno užít se vším, co k tomu patří. V sezóně je zde otevřeno nespočet „Strausswirtschaften“, jedná se o ”vinotéky„, které si otevírají přímo vinaři u svých vinných sklípků, v sezóně zde totiž mohou přímo nabízet a prodávat svá vína.

Přes léto a začátkem podzimu se v regionu koná také mnoho vinařských slavností. A protože si místní potrpí také na dobré jídlo, je víno součástí i gurmánských týdnů. V době tohoto gastronomického festivalu se zdejší víno stává neodmyslitelnou součástí regionálních receptů.

Tip: Řada výrobců se orientovala i na výrobu „bio“ vín. Jde především o to, že jsou vína vyráběna na přírodní bázi bez použití výdobytků chemického a potravinářského průmyslu.

Slavnosti Johannisfest – 19.– 2. června 2015 – velké městské slavnosti, ke kterým neodmyslitelně patří hudba, tanec, zpěv, divadlo, pouliční umělci, velké umělecké trhy a knižní trhy na březích Rýnu, stejně jako kabaretní představení. V pondělí jsou pak slavnosti ukončeny velkolepým ohňostrojem.

Mohučské vinařské slavnosti – 27.–30. srpna a 3.–6. září 2015 – velké vinařské slavnosti, návštěvníci si mohou vychutnávat regionální vína a speciality a užít si se skleničkou v ruce konec léta a začátek podzimu. K nejoblíbenějším místům patří městský park a nová růžová zahrada.

Mohučské vánoční trhy – 26. listopadu–23. prosince 2015 – vánoční trhy se zde konaly již před více než 200 lety, tradičním místem konání je historické náměstí u zdejšího dómu.