Článek
Kinkaku-dži, v překladu Chrám Zlatého pavilonu, bývá často první památkou, kterou turisté v Kjótu, císařském hlavním městě v letech 794 až 1868, navštíví. A není divu. Když vyjde počasí, jedná se o vskutku oslnivou podívanou. Nejlepší je na severozápad města na podzim dorazit zhruba hodinu až dvě před západem slunce (komplex je otevřen do 17 hodin).
Připravte se ale na davy, kterým se u té nejlepší podívané nelze vyhnout. Zdejší zahrady s jezírky jsou ale poměrně rozlehlé a narazíte v nich i na klidná místa. Samotná třípatrová budova pavilonu, který byl původně postaven ve 14. století pro šóguna Ašikagu Jošimicua, má horní dvě patra pokrytá plátky pravého zlata.
Výroba kinpaku, tenkých tepaných zlatých plátků, patří v zemi k tradičním řemeslům a naprostá většina japonské produkce pochází z Kanazawy, které se díky tomu přezdívá zlaté město.
Přestože původní zenový zlatý chrám byl spálen roku 1950, pavilon obnovený o pět let později dělá čest svému jménu. Vstup do komplexu stojí dospělé a studenty 500 jenů (asi 69 Kč), žáky 300 jenů (cca 41 Kč).
Při odchodu nezapomeňte zkusit své štěstí u automatu na věštby omikudži v angličtině. V Japonsku totiž najdete automat v podstatě na cokoli, od tradičních nápojů a alkoholu počínaje přes horký rámen až po akvarijní rybičky a erotické pomůcky konče.
I brány mohou být cíl
K další nejfotogeničtější památce Kjóta, svatyni Fušimi Inari, je třeba vyrazit opačným směrem, zhruba pět kilometrů na jih od centra města. A tady je naopak lepší být hodně brzy ráno. Svatyně je totiž přístupná nonstop a zdarma, a čím dřív přijedete, tím méně lidí potkáte.
V šintoistické svatyni čeká kolem 10 000 jasně červených dřevěných bran torii, které tvoří dlouhé tunely vedoucí do lesa na posvátné hoře Inari. V nejfrekventovanější části zvané Senbon torii jsou dvě souběžné řady bran, z nichž jednou se jde nahoru a druhou dolů.
Svatyně má kořeny v osmém století a je zasvěcena božstvu Inari, spojenému původně s rýží a dobrou úrodou a následně i s úspěchem v podnikání a řemeslech. Jednotlivé brány jsou dary od lidí či společností a na každé je jméno dárce a datum.
V areálu se hojně vyskytují i sochy lišek, které jsou posly božstva. Bránami je možné se procházet jen část cesty nebo absolvovat celý výstup tam a zpět, což zabere zhruba dvě až tři hodiny.
Mezi rakany
Ještě o něco dál, zhruba 12 kilometrů severozápadně od centra Kjóta, ale pořád na území města, čeká mnohem méně známá zajímavost – Otagi Nenbucu-dži. Buddhistický chrám v lese nadchne 1200 kamennými sochami rakanů – následovníků Buddhova učení, které pod vedením kněze a sochaře Kóčóa Nišimury vytesali návštěvníci v závěru 20. století.
Každá z tváří porostlých mechem je jiná, protože jejich tvůrci se nechali inspirovat vlastními koníčky nebo vzpomínkou na příbuzné a přátele. Nechybí obličeje rozesmáté, plačící nebo mračící se, v chrámovém komplexu je i kamenný tenista, fotograf, hudebník či postavy, které si připíjejí saké.
Přes úsměvné detaily má chrám, jehož historie sahá až do osmého století, hlavně mystickou atmosféru. Obzvláště na podzim, kdy se nad svatyněmi a sochami sklánějí listy červenajících japonských javorů a v lese se objevuje mlha. Tahle zajížďka rozhodně stojí za návštěvu a bývá davů prostá. Chrám je otevřen od devíti ráno do čtyř hodin odpoledne vyjma středy a soboty, a vstupné činí 1000 jenů (asi 138 Kč).
Kdo ještě nebyl v bambusovém lese, může odtamtud pěšky zamířit historickou ulicí Saga-Toriimoto ke známému bambusovému lesu v Arašijamě. Ten je ale v posledních letech zle přelidněný a turisté dokonce poškozovali kmeny takovým způsobem, že část musela být poražena. Pokud jej chcete vidět v klidu, je to teoreticky možné jedině za svítání.
Čtvrť gejš
A teď už vzhůru do centra. K nejznámějším patří historická čtvrť gejš – Gion. Najdete v ní tradiční dřevěné domy mačija, úzké uličky, lákavé kavárny a restaurace a malebné výhledy na řeku Širakawa. Kdo má štěstí, může tu spatřit i tradiční umělkyně gejši a jejich učednice maiko. Je však zakázáno fotit je bez povolení nebo je dokonce pronásledovat. Za to, stejně jako za vstupování do soukromých uliček či focení míst, kde to není povoleno, hrozí minimálně pokuta.
Z Gionu můžete vyrazit pěšky kolem pagody Jasaka a dál uličkami Ninenzaka a Sannenzaka. Samotná pagoda patří k symbolům města a kdo ji chce vidět a zvěčnit bez lidí, musí vyrazit před svítáním. Současná pětipatrová dřevěná věž chrámu Hókan-dži pochází z roku 1440, kdy byla původní pagoda, podle tradice pocházející ze šestého století, několikrát obnovena po požárech. Jasaka je významnou kulturní památkou Japonska.
V objetí červené
Asi za patnáct minut chůze dorazíte k chrámu Kijomizu-dera, který je spolu s dalšími historickými památkami starobylého Kjóta zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Stavba, která se v překladu jmenuje Chrám čisté vody, vyniká jak výhledem na město, tak unikátností samotného areálu. Hlavní síň s rozlehlou dřevěnou terasou 13 metrů nad zemí, jejíž nosná konstrukce je sestavena bez hřebíků, na podzim skýtá skvělý výhled na červenající se japonské javory, které areál obklopují.
Nechybí tradiční červené vstupní brány, třípatrová pagoda a vodopád. Chrám byl založen roku 778, současná hlavní síň a terasa pocházejí z roku 1633. Během podzimního nasvícení je chrám otevřen až do 21:30, letos se tak stane od 21. do 30. listopadu 2026. Vstupné činí 500 jenů pro dospělé (asi 69 Kč) a 200 jenů pro žáky základních škol (asi 28 Kč). Běžná otevírací doba je od šesté hodiny ranní do šesté odpolední.
Rady na cestu do Kjóta
Dobrou kombinaci nízké ceny a bezpečného přestupního hubu na dálkový let při cestě z Prahy do Japonska nabízí nizozemské aerolinky KLM. Zpáteční letenky z Prahy do Ósaky se zhruba hodinu a půl trvající pauzou v Amsterdamu stojí v zimním letovém řádu od 18 838 korun a ve vzduchu strávíte kolem 15 hodin.
Ósaka je pro poznávání západu a jihu Japonska praktičtěji položená než Tokio. Lze z ní snadno a rychle cestovat vlakem do Okajamy, Hirošimy či Fukuoky, případně na jižní ostrov Šikoku. Je ideální základnou i pro poznávání Kjóta, Nary a Kóbe. Kdo by nechtěl vynechat návštěvu Tokia a zároveň netouží cestovat dlouho vlaky tam a zpět, může zvolit tzv. open-jaw letenku s příletem a odletem z různých letišť. Kupříkladu kombinace letenek Praha–Ósaka a následně Tokio–Praha začíná u nizozemských aerolinek na ceně 19 566 korun.
Z Ósaky se do Kjóta nejrychleji dostanete šinkansenem ze stanice Šin-Ósaka. Na hlavní nádraží v Kjótu jede asi 15 minut. Z centra Ósaky je praktický přímý vlak na lince JR Kyoto Line označený Special Rapid, který jede zhruba 30 minut. O víkendech a svátcích jezdí mezi Ósakou a Kjótem (43 minut) i designový vyhlídkový vlak Kyo-train Garaku. Jízda šinkanezenem vyjde na bezmála 200 korun, klasický vlak z centra města stojí 80 korun a designová víkendová verze vychází na 56 korun.
Pokud po Japonsku chcete hodně cestovat vlakovou dopravou po vzdálenějších lokalitách v rámci jednoho nebo hned několika ostrovů, může se vyplatit pořízení Japan Rail Passu. V prodeji je na 7, 14 nebo 21 dní a přes oficiální web stojí v běžné třídě v přepočtu 6870, 11 000 a 13 740 Kč. V komfortnější třídě Green Car vyjde na 9620, 15 120 a 19 240 Kč.
Kdo by se chtěl přesouvat jen v rámci jednoho ostrova či prefektury, výrazně se vyplatí pořízení lokálních cestovních pasů. V oblasti Ósaky, Kjóta, Nary a Kóbe lze využít JR Kansai Mini Pass, který pro dospělé stojí v přepočtu asi 412 korun a platí na neomezené cestování běžnými a rychlými vlaky JR v oblasti na tři po sobě jdoucí dny.
Kjótské laskominy
Návštěva Kjóta by nemohla být kompletní bez hojné konzumace místních specialit. Vedle tradičních pokrmů z tofu tu ochutnáte i mramorované hovězí wagyu nebo výrazně ochucené rámeny. V Kjótu se hojně využívá i čerstvá a fermentovaná zelenina, chybět nemohou ani pohankové soba nudle.
Ideálním místem, kde okusit od všeho trochu, je trh Nišiki přezdívaný „kuchyně Kjóta“. Asi 400 metrů dlouhá zastřešená ulička je lemována stánky s jídlem i restauracemi a na své si tam přijdou příznivci ryb, sladkostí z matchy, nakládané zeleniny cukemono, ale i všichni, kteří si chtějí jako suvenýr pořídit nůž z japonské oceli nebo stylové nádobí. Ti odvážnější můžou na více než 400 let starém trhu ochutnat i sójovou blánu juba nebo červené chobotničky na špejli tako tamago, které v sobě skrývají křepelčí vejce.
Zajímavým tipem na dárek, který je snadné dovézt a potěší všechny příznivce plných chutí, je zdejší Kyo Rayu Furikake. Křupavá směs na rýži se sezamovými semínky, česnekem a chilli olejem se stala virální na sociálních sítích. Značka Ochanoko Saisai prodává malé sáčky přímo na slavném trhu.
Kdo by chtěl návštěvu půvabné historické metropole zakončit ve stylu „zakázaného ovoce“, může zamířit po stopách včely do baru Bees Knees. Je inspirovaný časy prohibice a několikrát se umístil v žebříčku 50 nejlepších barů v Asii.
