Nechat se potrkat za peníze může být zábavnější, než byste čekali

Ač to může znít všelijak, vycházka s kozami je jednou z pravidelných aktivit, které lze v letních měsících v Nendaz podniknout. Mezi další patří lekce lukostřelby, lezení, jógy, tance, organizované houbaření, návštěva kravína či třeba i jen návštěva zdejšího trhu s lokálními produkty. Každá aktivita se koná pravidelně v konkrétní den v týdnu, někdy i dvakrát.

Největší oblibě se v létě ale nepochybně těší túry v nádherných údolích a horách okolo obce rozprostřené v nadmořské výšce zhruba 1250 až 1500 metrů nad mořem. Vycházka ve společnosti roztomilých přežvýkavců se v sezoně koná každé úterý dopoledne a dospělého vyjde na 30 švýcarských franků (783 korun), děti do 16 let na polovic.

Po deváté hodině ranní čekám u zdejšího vysílače a v hlavě mám obrázek, jak se brouzdám rozkvetlými loukami se stádem koz okolo. Trochu jako Heidi, děvčátko z hor. Zřejmě na stejnou zkušenost čeká na první pohled britská rodina se dvěma malými dcerkami ve stylových šatičkách.

Tipovala jsem, že nás přivítá postarší horalka, ostřílená pasačka, švýcarsky na čas, ale přichází fit muž středního věku v outdoorovém oblečení. „Připraveni na vycházku s kozami?“ ptá se Patrick skvělou angličtinou s dodatkem, že za nimi půjdeme ještě kousek pěšky.

Míříme dál od vesnice a po pravé straně se otevírají nádherné výhledy na Bernské Alpy. Zážitek byl popisován jako ideální aktivita na odpoutání se od stresu a návratu k přírodě ve společnosti okouzlujících společníků. Jsem zvědavá, jak kozy zafungují.

Po chvíli se na pozadí hor objevuje louka s karavanovým přívěsem, který je obehnán plotem. Zpoza stromů zvědavě vykukují první růžky. Kozy různých druhů a barev svého pečovatele vítají radostným skotačením. Když se blížíme k ohradě, započnou souboje na rohy.

„Soupeří o to, která půjde s námi. Na vycházku všechny chodí moc rády. Ví, že dostanou něco dobrého k snědku,“ komentuje situaci „moderní pasáček“ Patrick. Dvě vybrané kozy se jmenují Chef a Jollie. Jejich jména zaslechnu během společných 90 minut tolikrát, že je nelze zapomenout.

Chef je představen jako zkušený několikaletý kozel, kříženec kozy walliské a paví, který má delší srst a hýří hned několika barvami. Jollie je mladá ani ne roční kozička, představitelka vzácného a ohroženého švýcarského plemene kozy domácí.

„Není tak dobře naučená na procházky jako Chef, musí trénovat. Je opravdu mladá, ještě ani neměla kůzlata. Až přijde čas, bude se pářit se samcem stejného plemene, aby jejich potomstvo bylo certifikované a rod zůstal zachován,“ vysvětluje odborník na kozy, zatímco vyrážíme do kopců.

Vyjma několika prvních kroků na louce jdeme po vyšlapaných či vysypaných cestičkách. První jdou kozy na provázku vedené svým člověkem, za nimi malá skupina milovníků přírody.

Chef má dovoleno potulovat se volněji, Jollie zůstává uvázaná a brzy je jasné proč. Když znervózní, lehce trká. „Kozy můžete hladit i chodit kolem nich, ale je lepší k nim nepřistupovat zezadu, ale zepředu. Snadno se totiž leknou.“ To je zjevné, říkám si hladíc potrkaný bok. Jdu se tedy raději seznámit s „hodnější kozou“.

Chefova srst je až překvapivě hladká a na kontakt je zjevně zvyklý. Vypadá na ten typ kozla, kterého nic nerozhodí. Alespoň dokud má co jíst. A pochutin jsou všude kolem lány.

„Můžete jim natrhat listy nebo větvičky,“ dostává se nám rady, kterou nejen děti rády uposlechnou. Když ale list spadne na zem, pro kozu přestává existovat. „Nikdy nejedí ze země. Říká se, že kozy snědí všechno, ale ve skutečnosti jsou v jídle velmi vybíravé. Rády ochutnávají a dokáží poznat tu nejvýživnější potravu, jakmile něco spadne na zem, už se toho nedotknou.“

„Chutná jim i lýko mladých stromů, podívejte,“ průvodce utrhne okolní větev, kterou kozel začne napřed dřít rohy a pak okusuje narušené lýko. „Je to instinkt.“

Přežvýkavci, kteří byli jedněmi z prvních člověkem domestikovaných zvířat vůbec, jsou v mnoha směrech inteligentní a slyší na jména. „Rychle se učí a umí i triky, ty vám ukážu později,“ informuje nás odborník, zatímco procházíme pastvinami, lesy a překračujeme horské říčky. V některých ohledech jsou prý trochu jako psi, žijí i podobně dlouhou dobu.

Na obzvláště dlouhé krmící zastávce je prostor pro dotazy. „Jí nepřetržitě?“ ptám se sledujíc kozu, která se krmí snad i za běhu „Naše kozy dělají v podstatě jen tři věci: jí, spí a snaží se dostat z ohrady,“ směje se Patrick a dodává, že kozy mají čtyři žaludky a rodí se se zuby. V přední horní čelisti ale nemají žádné.

„Podívejte, můžu ji takhle chytit za tlamu, aniž by mě kousla.“ Následně nám ukazuje paznehty, o které je třeba pravidelně pečovat.

Další část vycházky lesem se mění v opravdovou kozí stezku, která příkřeji klesá a písek docela klouže. Dokonce ani kozám se po ní moc nechce. Ale na konci úseku je čeká odměna. Mohou se volně proběhnout z kopce a napít z potoka. Proto je vycházka doporučována pro dospělé a děti starší šesti let. I čtyřletá dívenka to však za pomoci rodičů zvládne.

Poté probíhá ochutnávka kozího sýra a děti si krátí čas přiřazováním kusů paroží k jeho nafoceným vlastníkům, kteří se v oblasti vyskytují. Vodítko Chefa a Jollie je možné si i na chvíli „zapůjčit“ a projít se s nimi jako se psem. Nebo zapózovat na vtipné fotografie. Je ale třeba si uvědomit, že přežvýkavci mají vlastní vůli a umí ji dát najevo.

Pak jsou na řadě zdravé kozí pamlsky. Aby je Jollie a Chef dostali, musí „dát pac“ jako psi, což ochotně udělají. Zhruba po hodině a půl se vracíme k jejich přívěsu. Tam už čekají dvojčata, Patrickovi synové, s dalšími kozími svěřenci. Na závěr nám ukážou triky, jak kozy panáčkují a otáčí se v kolečkách. Relaxačně edukativní procházka tady končí a s šesti kilometry v nohách a s díky se vracím zpět do vesnice.

Místní krajina je opravdu nádherná a snad ještě hezčí je z terasy restaurace od voňavého kotlíku sýrového fondue. V tomto kantonu jej servírují s nakrájenými kousky chleba a nakládanými okurčičkami s cibulkou.

Když mířím na zastávku autobusu v centru Nendaz, zaujme mě česká vlajka, která se třepotá ve společnosti asi čtyř dalších státních a několika lokálních u místního turistického centra. Směrovky u zastávky míří na bisses. A právě treky podél zavlažovacích kanálů vedoucích z hor jsou snad úplně nejoblíbenější letní aktivitou oblasti a čekají na nich skutečně dechberoucí výhledy. Ale o těch zase až příště.