Článek
Nikde na světě nenajdete víc horských pastvin než v rakouské spolkové zemi Salcbursko. Tamější farmáři jich obhospodařují více než 1700 a na turisty tam s otevřenými dveřmi čeká 500 horských chat. Některé jsou moderní, jiné lákají na autentickou atmosféru tradičního života místních sedláků.
Na místa, kde se ručně zpracovává čerstvě nadojené mléko, zurčí vodopády a otevírají se ty nejkrásnější výhledy, je ideální vyrazit od června do září, oficiální zahájení léta na pastvinách se koná 14. června na Tauernkarleitenalm ve výšce 1 653 metrů nad mořem. A místo letos rozhodně nebylo vybráno náhodně, jedná se o 18. etapu dálkové turistické trasy Salzburger Almenweg, která letos slaví 20. výročí.
Zahájení sezony se ponese ve znamení hudby, alpských tanců a regionálních specialit. Akce je především oslavou turistiky v regionu Pongau. Kdo touží po obzvláště autentickém zážitku, může pro svou dovolenou na pastvinách vybrat jednu ze 165 certifikovaných chat. Naprostá většina pastvin je dostupná během hodiny a půl chůze, na mnohé z nich s sebou lze vzít dětský kočárek nebo jej přepravit lanovkou.
Turistika v tamějších horských kulisách přibližuje život dřívějších generací, primárním účelem horských pastvin bývalo ulehčit práci farmářům v údolí a vyrábět potraviny na zimu.
Mléko se zpracovávalo tradičními způsoby, které měly zajistit co nejdelší dobu spotřeby. Máslo farmáři přepouštěli, vyráběli tvrdý sýr a z podmáslí syrovátku. Bylo třeba, aby zásoby v údolí vydržely alespoň do konce roku. Tradiční techniky stloukání a výroby sýra tam turisté mohou vidět i dnes.
Tradice s respektem k přírodě
Vnímání vysokohorských pastvin jako místa vhodného pro únik od stresu a shonu velkoměst a pobyt ve zdraví prospěšné nadmořské výšce a malebném, poklidném prostředí se objevilo až se vznikem moderního turismu.
Na pastvinách je dnes možné spatřit desetitisíce kusů skotu, ovcí, koz a tisíce koní. Pastva zvířat hraje důležitou roli při udržování horských pastvin, bez nich by tento jedinečný kulturní krajinný prostor vymizel.
Značná část horských chat nemá gastronomickou licenci, což znamená, že mohou prodávat pouze potraviny své vlastní produkce. Na druhou stranu čerstvě upečený chléb, lokální sýr a selské koblihy, často smažené na kamnech na dřevo, snad ani nemohou chutnat lépe.