Článek
Teprve v roce 1988 zrušila tehdejší jugoslávská vláda nařízení, které zakazovalo vstup na Lastovo cizincům. Spolu s ostrovem Vis bylo Lastovo základnou vojenského námořnictva. Vojsko odešlo až v červnu 1992. Do té doby se tam nepěstoval žádný turismus, stálých obyvatel ubývalo.
Teprve od poloviny 90. let se poměry začaly velmi poznenáhlu měnit. Opravdu však poznenáhlu. Na skalnatém ostrově nejsou vyhlášené pláže, je tam jen jeden hotel a je to daleko od pevniny, takže vyznavači klasické rekreace se tam nehrnou.
Lastovo je pro surfaře, potápěče, rybáře, jachtaře, pro milovníky vynikající a originální kuchyně, ale třeba také pro náruživé chodce a cyklisty. Díky odlehlosti se na ostrově zachoval i zcela ojedinělý folklór. Má průvodkyně Irina mě na Lastovo vytáhla právě na unikátní oslavy masopustu.
Magické číslo
Lastovo měří 46 kilometrů čtverečních. Je tam 46 kostelů, ten nejstarší ze 6. století. Olivovníky a vinná réva se tam pěstují v 46 údolích a na jejich svazích. Magickým číslem 46 lze vyjádřit i počet ostrovů, které jsou kolem toho hlavního roztroušené. Výlety na člunu na některé z nich patří také k oblíbeným kratochvílím.
Dva kilometry na západ od Lastova je ostrůvek Mrčara. Tam, v klidné zátoce provozují svůj jednoduchý kemp Rada a Branko. Dřevěné chatky, hospoda pod korunami stromů, molo pro jachty. Tam může člověk strávit dovolenou doslova v jedněch šortkách a v jednom triku, pojídat nalovené ryby a humry, jichž prý je tu nejvíc z celého Jadranu, nebo si nechat připravit čerstvou kůzlečí pečínku.
Na samotném Lastovu, nad zátokou Skrivena luka je maják Struga, postavený v roce 1839, a tudíž nejstarší v Chorvatsku. Strážcem majáku je Jure, který tuto službu zdědil po svém dědovi a otci. Na majáku si můžete pronajmout bydlení na dovolenou.
Středověký šarm
Na ostrově žije v sedmi obcích jen něco přes osm set obyvatel. Zhruba polovina ve vesničce střediskové, v Lastovu. Na jejím vzhledu se odlehlost ostrova také podepsala. Obyvatelé, jichž spíše ubývalo, neměli potřebu stavět nové domy, a tak spíše udržovali to, co vybudovali jejich předkové. Více než jinde se na Lastovu zachovala středověká středomořská architektura, kamenné domy a honosné renesanční vily někdejších kupců s rozlehlými terasami.
Zvláštností obce, která se rozkládá na svahu nad údolím, jsou také nekonečná kamenná schodiště, nahrazující ulice. Proto také dosud patří k nejužitečnějším dopravním prostředkům trpělivý oslík.
Příkladem toho, co je možné vytvořit z rozpadající se vesnice, je Lučica, nad níž má svůj penzion náš hostitel Bruno. Kamenné domy v osadě na břehu moře byly zčásti zrekonstruovány do nebývalé krásy, zčásti se na tom ještě pracuje. Lučica vypadá v tom nejlepším slova smyslu jako kulisy k filmu.
I tato obec je dokladem toho, že Lastovo na svou šanci teprve čeká a postupně se na ni chystá. Anebo možná ani nestojí o to, aby se mu dostalo slávy, kterou oplývá například sousední Korčula.