Hlavní obsah

Kus Thajska v Karibiku. Los Haitises uhrane přírodou i jeskynními malbami

23. 8. 2021, 12:48

Loď pozvolna vplouvá mezi mangrovy. Vzduch je cítit mořem a bahnem, nad hlavou nám tu a tam přeletí některý z místních opeřených obyvatel. Dominikánský národní park Los Haitises je prakticky nedotčené divoké místo, které svými zelenými útesy vystupujícími z moře připomíná jihovýchodní Asii. Nachází se tu i jeskyně s předkolumbovskými malbami.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Los Haitises svým charakterem připomene pobřeží jihovýchodní Asie.

Článek

Los Haitises je zelená oáza v zálivu Samaná při severním pobřeží Dominikánské republiky. V jazyce někdejších indiánských obyvatel Malých a Velkých Antil Taínů znamená název národního parku kopcovitá země, což místní krajinu dobře vystihuje. Svým charakterem skutečně více připomene třeba Thajsko nebo Vietnam než karibský ostrov, za což mohou zejména místní zaoblené skály, které protínají mořskou hladinu a jsou porostlé bující zelení.

Útesy a husté stromoví jsou domovem početných ptačích kolonií, které nám místy krouží nad hlavami nebo nás bez hnutí pozorují z větví, když kolem nich projíždíme na lodi. Opeřenci, kterých tu žije více než 110 druhů a asi 13 z nich je endemických, jsou na návštěvníky pravděpodobně už zvyklí.

Přestože v době naší návštěvy není v dohledu prakticky žádná jiná loď, podle našeho průvodce Hennyho je v parku v běžných necovidových dobách poměrně rušno.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Národní park je domovem mnoha druhů ptactva.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Jeden z nejznámějších skalních útvarů připomíná žraločí chřtán.

Park Los Haitises, jenž se rozprostírá na zhruba 1600 kilometrech čtverečních, je samozřejmě kompletně neobydlený. Zdejší kopcovitý a hornatý charakter by příliš komfortu neposkytoval. „Voda je slaná. Nikde byste tu nezřídili plantáž a nežijí tu kromě ryb a ptáků ani žádná další zvířata. Není to úplně ideální místo k životu,“ vysvětluje Henny.

Přesto tu v minulosti lidé žít museli. Jednou z hlavních atrakcí parku je totiž poměrně rozlehlá jeskyně s předkolumbovskými malbami na stěnách, které tu zanechali Taínové. Nutno podotknout, že ani tato indiánská kultura nebyla zcela původními obyvateli ostrova Hispaniola, na kterém Dominikánská republika společně s Haiti leží.

Mezi fascinující mangrovy

K jeskyni nejprve proplouváme zátokou, kterou z obou stran lemují mangrovy. Jde o pozoruhodnou vegetaci, která přežívá v unikátních podmínkách. Kořeny má zapuštěné v takzvané brakické vodě — částečně sladké i slané. Mangrovy mají velký význam pro ekosystém, dokážou totiž zachytit až pětkrát větší množství uhlíku než tropické deštné lesy. Zároveň jsou ale velmi citlivé na znečištění, obzvláště pak na plasty, které se jim zachytávají ve spletitých kořenech.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Mezi mangrovy je cítit silná zemitá vůně.

V mangrovových lesích je cítit specifická zemitá vůně. Zároveň nám ale po vplutí do zátoky poskytují příjemný úkryt před ostrým karibským sluncem.

Okolní krajina začíná připomínat tropické lesy, jak je znám z dokumentů, ale zákeřných pavouků či hadů se není třeba obávat. „Žádná taková zvířata v Dominikánské republice nenajdete. Pokud tu totiž žila, lidé je už dávno snědli. Snědli totiž úplně vše,“ konstatuje bez špetky nadsázky průvodce Henny. Většinu suchozemských zvířat, včetně hospodářských, na Hispaniolu dovezli či zavlekli kolonizátoři z Evropy.

Po zakotvení vystupujeme z lodi a vyfasujeme baterky. U mola sedí ve stánku dva zaměstnanci národního parku a prodávají vstupenky. Ta stojí 100 dominikánských pesos, je to necelých 40 korun.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Zhroucený strop vpouští do jeskyně světlo.

Po krátké procházce se před námi otevře vstup do jeskyně, kde je ještě o poznání příjemněji než v lese. Za pár metrů se dostáváme do ohromné síně, která má částečně zhroucený strop, otvor tak dovnitř vpouští množství světla. I tak ale baterky přijdou vhod, když si chce člověk posvítit na nástěnné malby, které jsou v šeru. Škoda, že moje baterka zrovna dosvítila...

Henny ukazuje na několik maleb lidských postav. Jednu z nich popisuje jako šamana. V druhé síni jeskyně pak vidíme i malby, které připomínají ptáky, dost možná kohouty, kolem kterých jsou shromážděny další postavy. „Říká se, že tradice kohoutích zápasů, které jsou v Dominikánské republice velmi populární, má kořeny právě u Taínů. Tahle malba to částečně naznačuje,“ míní Henny.

Ať už je to pravda, či nikoli, legenda je to hezká. Taínové totiž Hispaniolu obývali dlouho před příchodem Evropanů v 15. století. Tradice kohoutích zápasů by tak mohla být skutečně velmi stará.

Foto: Michael Švarc, Novinky

Tato jeskynní malba údajně zachycuje tradici kohoutích zápasů.

„Los Haitises není jen tropický prales, ve kterém rostou stovky rostlin a vzácných dřevin, jako je mahagon nebo cedr. Je také místem, kam se mohou klienti vydat za poznáním původní taínské kultury, jejíž stopy lze najít v několika jeskyních v podobě ručních maleb,” dodává mluvčí cestovní kanceláře Čedok Eva Němečková.

„Oblíbenou turistickou atrakcí je také plavba při mahagonovém pobřeží, během které je možné pozorovat místní faunu. Pro klienty, kteří vyhledávají aktivnější dovolenou, můžeme doporučit výpravy k vodopádům, a to jak pěší, tak na koních,” doplnila.

Točili tu Jurský park

Po návratu na loď opouštíme zátoku a opět vplouváme na širé moře. Ještě chvíli se kocháme zelenými skalisky, nad kterými v hejnech krouží ptáci. Mimochodem, divoký charakter národního parku Los Haitises, který takřka nedisponuje ani plážemi, v minulosti přitáhl i filmaře. Natáčely se tu totiž scény pro Jurský park.

„Říkám to neustále, Dominikánská republika má prostě vše. Máte tu samozřejmě krásné pláže, ale i nejvyšší hory celého Karibiku. A pak národní park Los Haitises, který vypadá jako některé oblasti v Thajsku. Vybere si tu každý,“ tvrdí Henny. A já připouštím, že je v tom nepochybně kus pravdy.

V nejstarší dominikánské manufaktuře na doutníky. Vyrobí jich tu miliony ročně

Cestování

Reklama

Výběr článků