Kam v okolí krásného Oybinu? Unikátní Kamenná zoo je na dohled od českých hranic

Oybin, malé sympatické lázně, jsou nejčastějším výletním cílem hlavně kvůli obřímu pískovcovému suku tyčícímu se nad obcí, kde stojí monumentální ruiny hradu a kláštera. Území mimochodem patřilo do roku 1424 Království českému.

Z hradu uvidíte část okolí, kde z lesa vyčnívají povětšinou pískovcová skaliska, ale jejich krásu oceníte až na místě, kde stojí.

Přímo nad lázněmi, u asfaltové cesty do klimatických lázniček Lückendorf, stojí skupina doslova ikonických skalních věží Kelchsteine (Kalichy) s červeně zabarveným pískovcem. Místo na fotku je jako dělané.

Ze sedla před Lückendorfem, kde stojí opuštěný hotel, vede celkem příjemná asi dvouhodinová stezka ke kopci Töpfer. Česky to znamená Hrnčíř, ale ani většina Němců neví, že to s hrnčířčinou nemá nic společného. Kopec podle jazykovědců dostal jméno ze slova tepr, místní tak v dávné minulosti říkali seníkům, což by mělo logiku, tenkrát tu nebylo mnoho zalesněných míst.

Pískovcové skály máte povětšinou po levé ruce, prvním velkým průzorem uvidíte skalní věž Holubice a oybinské údolí pod vámi. Je tu parádní feratta, tady si lezci užijí. Než se dostanete k chatě na Töpferu, minete, nebo zavítáte na vyhlídku Scharfenstein, výstup je po železných žebřících, výhled je, jak se hojně nyní používá, dechberoucí.

Další skalní útvary vedou k České vyhlídce, nejprve se ale musíte asi po stovce schodů vyšplhat na náhorní planinu, kde je již výlet v naprosté pohodě.

Z České je půlkruhový výhled, nejvíce asi zaujme řada větrných elektráren a polská uhelná v Bogatynii s povrchovým dolem Turów.

Kolem horské chaty na Töpferu je roztroušená část Kamenné zoo, kterou se oblast v průvodcích prezentuje a pyšní. Například Kvočna na vejcích, Papoušek, Želvy… Nad chatou, která nabízí dobré občerstvení, najdete na pískovcové plošince výhledový bod. Znovu spatříte obří větrníky, polskou elektrárnu, Žitavu a další obce. Na hraně skal se tyčí velký dřevěný kříž.

Zpátky do Oybina se dostanete po asfaltce nebo turistickým vláčkem.

Dalším výchozím bodem jsou od Oybina pět kilometrů vzdálené lázně Jonsdorf. Sem jezdí také parní vlak, trať se větví před Oybinem ve stanici Bertsdof.

První, co upoutá v Jonsdorfu, je množství nádherně upravených podstávkových domů. Pastva pro oči. Za obcí je v lesích rozsáhlé skalní město, vede tu naučná stezka po stopách výrobců mlýnských kamenů. Těmi byl Jonsdorf proslulý nejen v regionu, největší měly průměr až 2,7 metru a skládaly se z několika částí.

Než se dostanete po několika stoupácích ke Schwarzes Loch (Černá díra), minete velký skalní blok Tři stoly, Past na myši, bývalou kovárnu, což je kamenná stavba, v níž je prý malé muzeum, nyní zavřené, Bernardina, Jezevčíka, Lva a pak už uvidíte obří jámu, vypadající jako vchod do pekla, Černou díru.

Shora je vidět velkým do pískovce prosekaným vchodem. Na dno, kde se předvádí výroba kamenných kol, je možno dostat se pouze s průvodcem. Tady se sekalo, tady byl nejtvrdší kámen, tady se lidi dřeli do úmoru.

Na další cestě následují výlevy čediče skrz měkký pískovec, skály mají názvy Malé a Velké varhany, z vyhlídkové plošiny je nádherný pohled na další skaliska. Upoutá zejména Hennigův sloup, osamělá pískovcová věž, námět mnoha snímků. Varhany jsou také zajímavou přírodní atrakcí.

Sestupoval jsem dlouho a dost opatrně zpět do Jonsdorfu, cestou jsem ještě potkal skalního Trpaslíka a nádhernou Čajovou konvičku. Oproti cestě na Töpfer byla tato o dost náročnější, hlavně sestup, kdy to na jehličí docela klouzalo. Místy je to mezi ošlapanými a přírodou ohlazenými kameny dost nepříjemné, záchytných bodů je pomálu.

Dost zdlouhavou a na klouby nepříjemnou cestu jsem si vykompenzoval v jonsdorfské kavárně, kafe a štrůdl chutnaly výtečně.

Zpět do Žitavy je možné vyrazit lokálkou nebo autobusem. Zvolil jsem druhou variantu. Mezi Žitavou a Libercem jezdí každou hodinu, v celou a deset minut, náhradní autobusová doprava. Do Prahy je nejlepší použít autobus, cesta vlakem na trati Liberec–Praha je dost tristní.

Dalšími cíli v okolí, i z naší strany, jsou rozhledny na Hvozdu/Hochwald a Luži/Lausche. Vyhledávanou ferattou jsou skály u Jonsdorfu – Nonnenfelsen, Zadrátovaná jeptiška, na české straně skupina Krkavčí skály. Je toho tu opravdu k vidění hodně.