Článek
„Říkáme jí Muntagna - ‚hora‘ s velkým H, jako by žádná jiná neexistovala,“ představuje sopečný masiv rodilý Sicilan a horský průvodce z Katánie Salvo D'Urso. Díky její aktivitě ji místní vnímají skoro jako živou - dýchá, soptí, mění tvar, žádnou sezonu není stejná.
V poslední době se podle D'Ursy turismus na Etně velmi proměnil. „Před deseti lety byla většinou jen zastávkou přidanou do itineráře po Sicílii – pár hodin, fotka u kráterů a hotovo. Teď lidé jezdí přímo kvůli sopce, někdy zůstávají i několik dní, jen aby prošli její různé strany,“ popisuje zakladatel agentury Exclusive Etna Excursions.
Pořádá třeba klasické výšlapy ke kráterům, výlety, které spojují téma sopky a vína, či nejoblíbenější podvečerní zájezdy při západu slunce. Podle serveru Get Your Guide se takové až šestihodinové túry teď dají pořídit mezi 1300 až 1400 korunami. Náročnější celodenní trekking na vrchol pak může vyjít na 3000 až 4000 korun.
A kdo chce až k nejaktivnějším horním partiím, bez horského průvodce či vulkanologa se neobejde. Samostatně je možné se na hoře pohybovat přibližně do výšky 2900 m n. m. Pravidla a přesný výškový limit se však v čase mění v závislosti na aktuální činnosti sopky a nařízení místních úřadů.
Plnohodnotný sopečný zážitek ale nabízí i nižší partie. Sopečná pole, lávový štěrk a kontrast s mořem jsou fascinující již od výšky 1900 m. Řada tras v dolních partiích je zvládnutelná i pro rodiny nebo rekreační turisty. Ročně místo navštíví přibližně 1,5 milionu turistů, patří tak k nejnavštěvovanějším přírodním památkám v Itálii.
První seznámení s obrem
Nejpopulárnější jsou jižní svahy hory, které jsou pro většinu návštěvníků prvním kontaktem s tímto obrem. Turistickým uzlem je zde Rifugio Sapienza s několika záchytnými parkovišti, stánky se suvenýry, restaurací či dokonce lékárnou.
Hned vedle parkoviště leží krátery Silvestri. Stačí tak udělat pár kroků, abyste nahlédli přímo do jícnu vyhaslého kráteru. Na dříve volně přístupnou lokaci se už ale zavedlo vstupné pět eur (zhruba 121 korun).
Na Rifugio Sapienza začíná většina organizovaných výprav, dá se tu nasednout do terénních autobusů 4×4, které vás vyvezou do vyšších pater, a vede odsud i lanovka, cena základní obousměrné jízdenky pro dospělého bez přidaných služeb začíná na 54 eurech.
Po výstupu ve výšce 2500 m se otevírá výhled na pobřeží Jónského moře, za jasného počasí jde vidět Katanii, Syrakusy či Taorminu. Nad stanicí se tyčí boční kráter La Montagnola, nepřehlédnutelná červenohnědá až černá vulkanická pyramida, která vznikla při masivní erupci v roce 1763. Výhled je odsud i na údolí Valle del Bove – obrovský přírodní kotel, kam během mnoha erupcí stékaly strouhy žhavé lávy.
Pokud pokračujete výš, dostanete se do nehostinného vulkanického světa, třeba do oblasti Torre del Filosofo, kde dříve stávala turistická chata, dnes zničená a zavalená lávou, k dalším kráterům, lávovým polím a parním výdechům. Místo ze všeho nejvíce připomíná měsíční krajinu.
„Připadám si jako na Marsu nebo na Měsíci,“ potvrzuje i jeden z českých turistů, které jsme na sopce potkali. „Vždycky ráno je na Etně jasno, a pak se postupně zatahuje a odpoledne by nemělo být vidět nic, počasí je tu proměnlivé, prostě jako na horách,“ říká a nad hlavami nám právě bouří, i když ještě před chvílí svítilo slunce. Počasí zde dokáže nepřipraveného turistu pořádně zaskočit.
Rozmanitější sever
Jižní svahy jsou vyprahlé a dramatické a jen sem tam můžete sledovat, jak se příroda pomalu navrací do míst, kudy se před lety valila láva. To severní strana je o poznání zelenější, divočejší, méně komerční, klidnější a pro některé tedy autentičtější. Vstupní bránou severu je Piano Provenzana, leží ve výšce zhruba 1800 m n. m. Nabízí rovněž řadu parkovacích ploch, prodejny suvenýrů a občerstvení.
Okolní zbytky staveb jsou mementem jedné z nejdramatičtějších erupcí Etny v moderní historii. V roce 2002 láva pohřbila téměř celé původní turistické středisko. Zázemí bylo znovu postaveno o kousek vedle, už o poznání komornější.
Pod metrovou vrstvou horniny zmizely před 24 lety hotely, restaurace, obchůdky, lyžařská škola i dolní stanice vleku - v zimě se totiž Piano Provenzana proměňuje v malé lyžařské středisko. Možnost lyžovat na zasněženém sopečném svahu s přímým výhledem na moře je skutečně unikátem.
Na rozdíl od jižního svahu procházíte zpočátku lesy, ty teprve ve vyšších polohách přecházejí v tmavou sopečnou krajinu, což vytváří působivý vizuální kontrast. Není zde sice tolik zájezdových autobusů, ale nečekejte, že tu budete na prašných cestách, vyhlídkových místech a u kráterů sami.
Mezi hlavní atrakce patří například krátery z roku 2002, jejichž erupce zničila původní Piano Provenzana, vulkanologická observatoř Pizzi Deneri monitorující sopečnou činnost, již zmiňovaná kaldera Valle del Bove, lávové jeskyně a tunely.
Základní výbava na Etnu
Nezapomeňte:
- Pevné, uzavřené boty: Lávový štěrk je ostrý, klouže a propadá se, ideální jsou tak pohorky nebo kvalitní trailové boty s dobrou vzorkovanou podrážkou. Do nízkých bot rychle zapadá štěrk a prach.
- Větruodolná bunda: Bunda, která neprofoukne, je v horních patrech klíč k pohodlí.
- Dlouhé kalhoty: I v létě ve výškách oceníte lehkou turistickou variantu dlouhých kalhot. Chrání nejen před chladem, ale i prachem.
- Mikina: Střední izolační vrstva, kterou si obléknete pod bundu u horní stanice lanovky.
Doplňky:
- Sluneční brýle: Chrání oči jak před ostrým sluncem, tak před vířícím lávovým prachem a drobnými kamínky ve větru.
- Šátek / tunel na krk: Hodí se k zakrytí nosu a úst, pokud vítr zvedá prach nebo když u kráterů ucítíte sirné výpary.
- Ochrana hlavy: Kšiltovka nebo lehká čepice proti slunci, větru a prachu.
- Opalovací krém: Spálit se na Etně jde především v létě neuvěřitelně rychle.
Podle průvodce D'Ursa přijíždí mnoho turistů na sopečnou horu s představou žhnoucích proudů a fontán ohně a jsou téměř zklamaní, pokud je sopka zrovna ten den v klidu.
„Neuvědomují si, že Etna je mnohem víc než jen pyrotechnická show. Je to celý ekosystém v neustálé změně. I bez probíhající erupce vypráví každá túra geologický příběh tisíců let aktivity,“ popisuje.
„Další mylnou představou je, že výlet na sopku je buď extrémně nebezpečný, nebo procházka růžovým sadem – pravda leží někde uprostřed. Když se dodržují bezpečnostní pravidla, je to velmi přístupný a nezapomenutelný zážitek. Když se to vezme na lehkou váhu, je to riziko,“ dodává.
Rozhodně se nevydávejte do horních partií v sandálech, jako jedna z návštěvnic, kterou Novinky potkaly ve svahu kráteru ve výšce 2900 metrů. Ani barevně sladěný kostýmek, který měla další z návštěvnic, není tím správným oblečením na aktivní sopku.
