Acireale, barokní perla pod Etnou, kterou ještě nezkazil masový turismus

Předchůdcem dnešního města byla starověká řecká a římská osada. Své jméno i vznik odvozuje od mytologického příběhu o lásce pastýře Acida a mořské nymfy Galatey.

K mořskému stvoření vzplanul milostným citem i jednooký kyklop Polyfémos, syn boha moří Poseidona. Když jednoho dne přistihl milence spolu, ze žárlivosti z neopětované lásky utrhl ze sopky obrovské balvany, mrštil jimi po Aciovi a zabil ho.

Nešťastná Galatea chtěla svého milého zachránit, pomocí kouzla proto proměnila krvavý pramen vytékající zpod balvanů v podzemní řeku ústící do moře a Acida v říčního boha. Tak se se svým milovaným navždy spojila.

Acireale a řada dalších sousedních míst jako Aci Trezza či Aci Castello nese jméno právě po nebohém pastýři: je připomínkou lásky, která přetrvala i hněv polobožského obra. Toho zase připomínají nedaleké Kyklopovy ostrovy s černými útesy čnícími z moře u pobřeží Aci Trezza. Podle legendy z Homérovy Odysseje jsou to obří balvany, které oslepený Kyklop Polyfémos hněvivě mrštil za unikajícím Odysseem a jeho lodí.

Spíš než staré příběhy vás zajímá nedaleký aktivní vulkán? Acireale slouží jako ideální základna pro výlety do Parco dell'Etna. Odtud se snadno dostanete jak k nejoblíbenějším jižním trasám, tak k východním svahům sopky.

Právě po nich, v oblasti veliké přírodní kotliny zvané Valle del Bove, stékají v tomto měsíci proudy žhavé lávy. Za jasné noci bývá z Acireale vidět výrazný zářící pruh roztavené horniny.

Koho zase láká pouliční veselí, masky a oživlé sochy, ten by měl do Acireale směřovat na přelomu února a března, kdy se koná Carnevale di Acireale. Je považován za nejkrásnější karneval na ostrově a jeden z nejslavnějších v celé Itálii.

Zlomovým okamžikem historie se pro Acireale stal rok 1693, kdy Sicílii zasáhlo ničivé zemětřesení. Město znovu povstalo z ruin, a to ve velkolepém stylu sicilského baroka. Městští architekti využili syrakuský vápenec i tmavý lávový kámen z Etny, čímž vytvořili specifický vizuální kontrast, který zdobí ulice dodnes.

Srdcem města je elegantní náměstí Piazza Duomo, přičemž ocitnout se na něm připomíná vstup na jeviště. Kulisy tvoří hned několik architektonických dominant. Patří mezi ně bazilika svatých Petra a Pavla z 18. století s jemně vytesanou vápencovou fasádou, sousední radnice Palazzo del Municipio a katedrála Maria Santissima Annunziata. Ta na rozdíl od okolních čistě barokních staveb v sobě propojuje různé styly od renesance přes sicilské baroko až po novogotiku.

Za vrchol barokní architektury je v Acireale považovaná bazilika sv. Šebestiána na blízkém Piazza Lionardo Vigo. Pro své mimořádně bohaté zdobení patří k nejfotografovanějším stavbám ve městě.

Oblast je od dob Římanů známá svými minerálními prameny využívanými k léčebným účelům. Rozkvět moderního lázeňství nastal v druhé polovině 19. století, kdy se Acireale stalo vyhledávaným cílem evropské šlechty, intelektuálů a umělců. Mezi slavnými hosty byl například i německý skladatel Richard Wagner, který tu dokončoval operu Parsifal.

Historické budovy lázní jako Santa Venera i Santa Caterina jsou ale v současnosti zavřené, chátrají a čekají na obnovu, která je zatím v nedohlednu.

Z centra vede k moři historická stezka Le Chiazzette. Stačí se z Piazza Duomo vydat dolů po via Romeo, přejít po lávce přes rušnou silnici a ocitnete se na jejím začátku u malé výklenkové kapličky zasvěcené Panně Marii.

Chodník vznikl na konci 17. století, je vydlážděný černými lávovými kameny a ohraničený kamennými zídkami, které už se pod tíhou času na některých místech bortí.

Necelý kilometr dlouhá stezka vede bujnou středomořskou vegetací přírodní rezervace, zařezává se do lávového útesu stoupajícího z moře a překonává výškový rozdíl 150 metrů. V zatáčkách je rozšířená a tvoří tam malá prostranství, kde si chodci mohou odpočinout nebo si užívat výhled na Jónské moře.

Po staletí představovala jedinou přístupovou cestu ze skalního útesu k pobřeží do Santa Maria La Scala - rybářské vesničky, která si zachovala autentickou a klidnou atmosféru.

V malém přístavu najdete pohupující se barevné dřevěné rybářské loďky a místo písečných pláží se místní i turisté dostávají do vody z kamenných mol nebo balvanů. A právě tady podle sicilských tradic měly žít nymfy z mýtických příběhů, jako je ten zmiňovaný na začátku článku. Snad tu někde vytéká i podzemní říčka stvořená z krve pastýře Acida. Vydáte se ji hledat?