Článek
Kdo chce jíst v Itálii opravdu jako místní, měl by mít na paměti několik základních věcí, které by Ital nikdy neudělal. Na prvním místě Sandovalová nepřekvapivě zmiňuje cappuccino, jehož objednání po určité hodině může v nadsázce způsobit skoro mezinárodní skandál.
„Možná jste slyšeli, že Italové nepijí cappuccino po určité hodině, ale panuje ohledně toho zmatek. Je to po desáté? Po poledni? Tady je moje rada: v restauraci si cappuccino neobjednávejte vůbec,“ uvedla pro server BBC Sandovalová, která je dcerou italských přistěhovalců do USA a čtrnáct let navíc žila v městečku Terracina.
„Cappuccino se vychutnává v kávovém baru při snídani. Italské snídaně jsou lehké, typicky je jejich součástí brioška či sladké pečivo a stejně tak krémové cappuccino,“ dodala Sandovalová s tím, že plná chuť tohoto kávového nápoje je při větších a těžších jídlech považována za nevhodnou. Objednat si cappuccino během oběda či večeře tedy může vyvolat přinejmenším údiv. „Když Italové pijí kávu po prvním jídle dne, je to nejčastěji espresso nebo macchiato,“ upozornila.
Další radou je podle novinářky nemíchat ustálené pořadí chodů. V Itálii se obvykle jí předkrm, poté těstoviny a pak hlavní jídlo, které tvoří maso či ryba a k tomu salát. Nakonec přijde sladká tečka.
„Tohle pořadí umožňuje chutím, aby postupovaly od nejlehčí k té nejbohatší, zažívání pak pomůže dávka kofeinu nebo panák alkoholu. Můžete chody vynechat, ale nesmíte přeskakovat pořadí,“ tvrdí Sandovalová s tím, že lidé často obsluhu prosí, aby těstoviny a hlavní jídlo dostali ve stejnou chvíli. To je prý nevšední požadavek.
Na talíři se pak nemají míchat hory a moře. Znamená to, že rizoto s mušlemi se zkrátka neposypává parmazánem. „V Itálii jsou mořské plody a sýry s masem odlišnými kulinárními tradicemi, které se vyvíjely odděleně. A tak se nadále oddělují i na talíři. Mořské plody jsou jen zřídkakdy doplněny o vyzrálý sýr,“ tvrdí novinářka.
Pevně dané ingredience
Nevhodné je rovněž nahrazovat některé suroviny v jídle. „Pardon, ale v Itálii si nelze pokrmy upravovat. Kratší druhy těstovin jsou vhodné k hustším omáčkám, které na těstovinách ulpí, zatímco dlouhé druhy jsou vhodnější na sametovější omáčky,“ vysvětlila Sandovalová s tím, že požadovat změnu některých ingrediencí by bylo podrýváním samotného pokrmu i kuchařova úsudku. Zmínit alergie či dietetické požadavky je nicméně v pořádku.
Každý italský region má kuchyni trochu odlišnou – co je typické pro sever, není tolik typické pro jih. Vyplatí se proto brát ohled na to, kde se člověk nachází a neshánět se po jídle, které pro danou oblast není erbovní. „Rychlá rada: zamiřte do Neapole, kde si dáte pizzu přímo v jejím rodišti. Na pobřeží Amalfi ochutnejte limoncello z tamních citronů. Pesto je zase doma v Janově, těstoviny cacio e pepe nebo carbonara v Římě. Florencie je známá pro šťavnaté florentinské steaky a Benátky jsou zase centrem kultury aperitivů,“ vyjmenovala novinářka.
Zásadním bodem je podle Sandovalové jídlo hlavně neuspěchat, večeře mohou zabrat i hodiny. Mezi chody jsou delší pauzy, aby se mohli lidé nadechnout. A hlavně jde o společenskou událost, kdy se má konverzovat. „Pokud dorazíte na večeři v dobu, kdy na ni chodí Italové, což je typicky po deváté hodině, počítejte s tím, že skončíte někdy kolem půlnoci.“
Poslední radou Sandovalové je nepřeskakovat takzvané amaro. Jde o finální tečku, hořký digestiv obvykle vyrobený z citrusových slupek, skořápek ořechů a bylinek. Podle novinářky není po dlouhém hodování vhodnějšího zakončení.
