Hlavní obsah

Fanoušci Chudobínské borovice chtějí pro ikonický strom ve Vírské přehradě další titul

Vír (Žďársko)

Nepřehlédnutelná Chudobínská borovice, která se dostala i na poštovní a turistické známky, je hlavní favoritkou na titul Strom čtvrtstoletí. Zhruba 13 metrů vysokému a stovky let starému stromu, který z dálky připomíná bonsaj, se přezdívá Strážkyně nebo také Královna zatopeného údolí, protože roste na skále vyčnívající z Vírské přehrady na Žďársku.

Foto: Jiří Bárta, Novinky

Chudobínská borovice na začátku srpna 2026, kdy Vírská přehrada čelila velkému suchu.

Článek

Nadace Partnerství, která anketu vyhlašuje, v roce jejího 25. výročí přišla s novinkou. Třináct vybraných vítězů z předchozích let se tentokrát utká o titul Strom čtvrtstoletí. Veřejnost může hlasovat až do 5. října.

„Chudobínská borovice už vyhrála, co mohla. Ale určitě chceme vyhrát i teď,“ řekl Novinkám starosta Víru Ladislav Stalmach (Muži pro Vír) a připomíná, že se stala českým Stromem roku 2019 a Evropským stromem roku 2020. Své favoritce tehdy věřil natolik, že zadal výrobu dřevěné turistické známky i s uvedením titulu ještě před vyhlášením výsledků.

Hlasující kromě nezaměnitelné podoby a nádherné jezerní krajiny zaujal i silný příběh neobyčejného stromu. Vír je první obcí pod hrází stejnojmenné přehrady, která v 50. letech minulého století zatopila údolí řeky Svratky, které už za Rakouska-Uherska vyhledávali turisté. Borovice roste na skále nad někdejší vesnicí Chudobín, respektive její osadou Hamry.

Místní nadšenci a patrioti sdružení kolem letos 94letého pamětníka Milana Peňáze, chalupáře ze sousedního Dalečína, který právě v Chudobíně trávil dětství u babičky, dokázali před lety v kampani propojit a nadchnout spoustu lidí nejen z okolních obcí.

Z klukovských let si pamatuje, jak borovice čněla na skále asi dvacet metrů nad cestou vedoucí údolím, poprvé ji fotil v roce 1956 už po vysídlení. „Jako kluci jsme k borovici lezli, i když přístup k ní byl hodně obtížný. Po napuštění přehrady právě v tomto místě vznikla pláž, tehdy byla povolená rekreace, rozvíjela se výstavba podnikových i soukromých rekreačních objektů, smělo se jezdit na loďkách, provozoval se zde rybolov,“ vzpomínal dříve Peňáz.

Houževnatý solitér v zakázaném pásmu

Režim u přehrady se zásadně změnil v roce 1986, když se stala i vodárenskou nádrží a dodnes zde platí přísné ochranné pásmo. Nejblíž borovici - na vzdálenost 200 metrů - se pozorovatelé ocitnou zhruba v polovině osmikilometrové pravobřežní komunikace, která spojuje Dalečín s hrází a mohou ji využívat cyklisté a pěší.

Milan Peňáz má ke stromu silné pouto a cení si jeho nesmírné houževnatosti a vitality. „Vzdoruje větrům, letním vedrům i suchu, odolává, když je za vysokých vodních stavů celý kořenový systém zaplavený vodou, a stejně tak, poklesne-li výrazně hladina přehrady,“ líčí Peňáz, který historii Chudobína zmapoval i knižně.

Příběh Chudobínské borovice i přes značné kolísání hladiny pokračuje dál, vyhledávají ji turisté i fotografové. Česká pošta si ji v roce 2022 dokonce vybrala jako motiv známky.

Silná konkurence

V druhém týdnu hlasování o Strom čtvrtstoletí Chudobínská borovice s náskokem vede. Konkurence je ovšem silná, jen z nejbližšího okolí soutěží například památná Zpívající lípa v Telecím na Svitavsku, pověstmi opředený Pernštejnský tis rostoucí u stejnojmenného hradu nebo majestátní buk u kostela sv. Jakuba v Jihlavě.

„Ve finále najdete čtyři výjimečné duby, dvě lípy, dvě borovice, tis, buk, jasan, jabloň i hrušeň. Každý z nich ukrývá svůj jedinečný příběh. A každý z nich připomíná, že stromy jsou nejen součástí krajiny, ale také pamětníky historie a srdcem místních komunit,“ vyzdvihuje Nadace Partnerství.

Výběr článků

Načítám