Článek
Od první návštěvy Malediv v roce 2021 neočekávala Bártová vůbec nic. V exotických destinacích, jako jsou Thajsko, Bahamy či Mauricius, už v minulosti byla, nemyslela si proto, že ji souostroví v Indickém oceánu uchvátí nějak víc. Opak byl však pravdou.
„Na Maledivy jsme se dostali s rodinou úplně náhodou, vlastně kvůli covidu. V tu dobu jsme chtěli hlavně odjet z Česka; s mamkou jsme se shodly, že se radši budeme čtrnáct dní nudit na pláži než zavření doma,“ konstatuje.
„NEJ“ zážitky Čechů na cestách
Ty nejlepší příběhy píše sám život. Stalo se vám na dovolené či na cestách v zahraničí něco hrozného, či naopak úžasného a chtěli byste svůj příběh sdílet na Novinkách.cz? Pošlete jeho krátkou verzi na e-mail: tatana.kynclova@novinky.cz. Nezajímá nás plíseň v koupelně tříhvězdičkového hotelu v Egyptě nebo řasy na pláži v Itálii. Pokud jste ale byli aktérem čehokoli unikátního, opravdu vtipného, úžasného či vskutku děsivého, pochlubte se.
Žádné povalování a usrkávání koktejlů se ale nakonec nekonalo. „Naši jsou oba hodně zcestovalí a vždy jsme jezdili na aktivní dovolené, takže mamka hledala způsob, jak se na Maledivách zabavit,“ dodává Bártová s tím, že náhodou narazila na zahraničním blogu na lokální ostrov Maafushi, a tak rodina využila možnosti dostat se rovnou mezi místní.
A realita se prý velmi lišila od představ, které měli Češi na základě katalogů cestovek i z médií.
„V mojí hlavě byly Maledivy ráj na líbánky a vůbec ne pro rodinnou dovolenou. Čekala jsem krásné bílé pláže a nic moc jiného, ale hned po příletu jsem si ostrov zamilovala, a to hlavně pro jeho atmosféru,“ potvrzuje.
„První návštěva byla tak intenzivní, že se z dvoutýdenní dovolené stalo půl roku. Rodině jsem zamávala v přístavu a prostě se rozhodla zůstat.“
Blízkost oceánu Adélu Bártovou okouzlila.
Sama Bártová netuší, co přesně sehrálo roli v tom, že se do ostrovního státu tak pobláznila. „Člověk by si mohl myslet, že jsem se jednoduše zamilovala do tropické atmosféry, ale my jsme s rodinou každý rok jezdili do Thajska a procestovali jsme toho opravdu hodně. Nikde to na mě ale tolik nezapůsobilo. Zamilovala jsem se hlavně do oceánu, ze kterého jsem předtím paradoxně měla strach,“ tvrdí Češka.
Že nejsou Maledivy jen pro milionáře, chtěla Bártová ukázat i dalším lidem. Shodou okolností během svého pobytu potkala Natálii, se kterou založily malou cestovku.
„Nebyl to žádný podnikatelský záměr. My jen chtěly, aby to, co milujeme, bylo dostupné i pro všechny ostatní,“ vysvětluje.
Hluk i spěch ji rozhodily
Exotická pohádka ale přece jen musela v jednu chvíli skončit a Bártová se po půl roce v ráji vracela do Česka, což nenesla tehdy příliš dobře.
„Člověk si rychle zvykne na venkovní životní styl, kdy každý večer končí u oceánu. Po návratu jsem se cítila mimo rytmus a poprvé v životě jsem zažila kulturní šok. Byla jsem úplně rozhozená z nákupních center, paneláků, aut a ze všeho hluku a spěchu. Po několika měsících na malém klidném ostrově mi všechno přišlo neuvěřitelně umělé a uspěchané,“ vzpomíná.
Touhu vrátit se na Maledivy cítila Češka obrovskou. Snažila se proto přes léto vydělat peníze, aby mohla co nejdříve zpátky, což vyšlo. S kolegyní Natálií se také začal pomalu rozjíždět byznys, o kterém si Bártová tenkrát ani nepomyslela, že ji jednou bude naplno živit. Primárním poselstvím je však představovat Maledivy a tamní pestrou kulturu širší veřejnosti.
Místní jsou neuvěřitelně přátelští a srdeční a umějí žít přítomností.
Po návratu začala Bártová maledivskou atmosféru intenzivně nasávat. Díky vstřícným obyvatelům se ani na okamžik necítila jako vetřelec, spíš naopak.
„Místní jsou neuvěřitelně přátelští a srdeční. Mají přirozený respekt k přírodě i k sobě navzájem, a i když mají sami málo, tak se s vámi rozdělí o všechno. Umějí žít přítomností a to je něco, co nás Evropany dost často učí zpomalit a víc si vážit drobností,“ tvrdí Češka, která Maledivám přičítá, že ji naučily žít tady a teď.
Lokální ostrovy jsou navíc vzhledem k malé rozloze v podstatě jedna velká vesnice. Člověk se tedy brzy stane součástí komunity.
„Všichni se znají, a když se něco stane na jedné straně ostrova, na druhé všechno vědí už během pár sekund, což je občas docela sranda,“ míní.
Šnorchlování u korálových útesů? I to je jedno z lákadel Malediv.
Žádné problémy při socializaci nenastávají ani kvůli náboženství – Maledivy jsou muslimskou zemí, místní islám má však podle Bártové velmi mírnou formu.
„Myslím, že hodně obav pramení z nepochopení nebo zkresleného obrazu, který o islámu máme z médií. Sama jsem měla před lety podobné předsudky, než jsem Maledivy opravdu poznala,“ tvrdí s tím, že ji náboženství nijak neovlivňuje. „Lidé tu žijí velmi klidně a s respektem k ostatním.“
Stísněnost nezažila
Ostrovy s místním obyvatelstvem by Bártová velmi doporučila i na dovolenou, která je autentičtější než v hradbách luxusních resortů.
„Je to také mnohem levnější a máte víc kontaktu s místní kulturou. Lokální ostrůvky jsou takové malé poklady uprostřed oceánu, ideální pro ty, kteří hledají něco opravdového. Samozřejmě extrémně záleží, na jaký ostrov jedete a co od dovolené očekáváte,“ říká.
Exotický ráj je podle Bártové vyhledávaný hlavně kvůli oceánu a bohatému podmořskému životu - ten považuje za největší přednost. Nudy se prý není třeba bát, protože je stále co dělat a co objevovat.
„Skoro na denním pořádku vídáme žraloky, manty či delfíny. Ostrovy jsou sice malé, ale okolní příroda je natolik velká a živá, že vám to úplně vynahradí. Na Maledivách jsem nikdy nezažila pocit stísněnosti, i když je pravda, že třeba hlavní město Malé je hodně zastavěné a myslím, že je pro turisty nezajímavé. Je tam panelák na paneláku a šílený provoz. Samy tam jezdíme, pouze když potřebujeme třeba do nemocnice či nakoupit něco, co u nás není,“ vysvětluje.
Hejna delfínů jsou prakticky na denním pořádku.
Dodává, že jinak je ostrov, na kterém pobývá, vybaven supermarkety, takže nákupy jídla nejsou nijak složité. Problém je ovšem s oblečením. „My toho naštěstí moc nepotřebujeme, stačí šaty a pár plavek a můžete tu být klidně půl roku,“ ujišťuje.
„Maledivy mají klid, který vám vleze pod kůži, a takovou zvláštní čistotu života, která se těžko popisuje slovy. A také hlubokou komunitní sounáležitost. Lidé tu žijí spolu, ne vedle sebe. To je možná to nejcennější, co si odtud můžete odnést,“ konstatuje Bártová.
Těší se na obyčejné věci
Na Maledivách má Bártová pořád co objevovat. S kolegyní Natálií se snaží projet co nejvíc atolů a ostrovů, aby si udržely přehled. Každý ostrov má podle nich své vlastní kouzlo, a tak není o překvapení nouze. Největší studnicí nečekaných situací ale zůstává oceán.
„Stane se, že jedeme na žraloky a cestou potkáme keporkaky. Nebo že se kousek od místa, kam jezdíme na želvy, objeví žralok obrovský,“ popisuje.
Adéla a Natálie začaly na Maledivách podnikat.
I díky rozmanitosti Češce ruch velkoměsta nechybí, přesto se vždy po pár měsících těší do svého rodiště.
„Začnou mi chybět pro nás úplně základní věci, jako jsou čerstvý chléb, dobrá káva, procházka se psem, snídaně doma na zahradě, spaní ve své posteli. Když přijedu po delší době, jsem vždy unešená, jak zelené Česko je,“ tvrdí Bártová.
Češi by se však mohli Maledivci v lecčem inspirovat – třeba větším klidem i uměním žití v přítomném okamžiku a menším stresováním se věcmi, které nejdou ovlivnit. „Maledivci jsou totiž experti v umění mít věci na párku.“
