Druhý Čech na letošní Tour de France vyrazí do hor na kostitřasu

Nejslavnějšího cyklistického podniku planety, který letos odstartoval v sobotu 5. července v Lille, se Tomanec na replice kola vyrobeného v Anglii v roce 1886 zúčastní počtvrté. „Jezdím jenom horské etapy. Vybírám si. V minulosti jsem jel čtyři, pět, letos to budou jen tři. Ale i tak toho budu mít plné kecky,“ směje se amatérský cyklista, který velocipédům propadl před deseti lety.

Z itineráře Tour, na které se letos kromě něj představí z Čechů zřejmě jen Pavel Bittner, si vybral etapy ve třetím týdnu závodu. Nejprve v úterý 22. července vyrazí na Mont Ventoux zvaný obr Provence. „Už jsem tam byl asi před devíti lety, těším se,“ přiznává s tím, že ve středu, kdy čeká na cyklisty rovinatá etapa, si udělá volný den.

Zpět na trať se Tomanec vrátí ve čtvrtek a pátek. Nejprve zamíří na Col de la Loze, horské sedlo mezi lyžařskými středisky Méribel a Courchevel, a další den na něj bude čekat cíl na La Plagne. V prvním případě vystoupá do výšky 1910 metrů nad mořem, v dalších dvou překoná dokonce dvoutisícovou hranici.

„Od té doby, co jezdím po Evropě do kopců, tak vyhledávám cíle jen dva tisíce metrů nad mořem a víc,“ mávl rukou nad výškou, kterou běžný cyklista zdolá stěží na moderním kole, natož pak na padesát palců vysokém kostitřasu.

Na trať Tour de France se Tomanec v doprovodu mladšího kamaráda na kole vydává vždy pár hodin před pelotonem. „Dopoledne vyjedeme nahoru, pak sjedeme dolů dřív, než silnici kvůli závodu uzavřou,“ vysvětluje a dodává, že se pak postaví k trati a fandí profesionálním kolegům.

I když majitel frenštátské vinotéky a pražírny není žádnou cyklistickou hvězdou, dostává se mu od diváků podél cesty stejného aplausu a povzbuzování jako hlavním aktérům Tour. „Už když jedeme nahoru, tak tam jsou pokaždé mraky fanoušků. Připadám si jako skutečný závodník,“ zasní se.

Tomanec přiznává, že fandění diváků mu dodává takovou energii jako máloco. „Když jezdím tady v Beskydech nebo jinde v Evropě, tak nejedu ten kopec najednou. Vyjedu třeba pět set metrů a vydýchávám,“ prozrazuje.

Na Tour de France si však takový luxus moc nedovolí. „Třeba Col de la Bonette (2802 metrů nad mořem), což je nejvyšší vysokohorské sedlo v Evropě s asfaltem, jsem vyjel najednou. A bylo to těmi diváky. Tam jich bylo tolik a hnali mě takovou silou, že jsem nemohl jinak. Někteří za mnou i běželi,“ vzpomíná na rok starý zážitek.

Možná i díky tomu říká Tomanec o Tour, že ji prostě žere. „Sleduji ji, dívám se na jednotlivé etapy i zpětně,“ přiznává obdivovatel jednoho z nejvšestrannějších cyklistů současnosti, Belgičana Wouta van Aerta. A stejně jako on by rád objel všechny tři podniky cyklistické Grand Tour.

Ta kromě Staré dámy zahrnuje i Giro d’Italia a španělskou Vueltu. „Giro mě letos chytlo, tam už jsem si taky na něco vyjel,“ pousměje se Tomanec šibalsky. A spřádá přitom plány na Vueltu. „Už jednou jsem se tam chystal, ale kvůli počasí to padlo. Teď už mám obytný vůz, takže Vueltu určitě udělám,“ slibuje frenštátský velocipedista.