Článek
Je to výjev jako ze seriálového fenoménu Bílý lotos. Na motorové lodi se blížíme k dřevěnému molu, kde stojí několik zaměstnanců resortu Niva Kurumba, toho nejstaršího na Maledivách, a s úsměvem od ucha k uchu nám mávají. Když vystoupíme na břeh, dostaneme náhrdelníky, patrně z palmového listoví. „Vítejte v ráji,“ zubí se personál, zatímco nám rukou kyne směrem k recepci. Entrée na mě silně zapůsobí, protože si náhle přijdu jako hotová celebrita.
Tento pocit umocní fakt, že mi v ruce záhy přistane osvěžující pitíčko na uvítanou a přijde nás pozdravit i manažer hotelu. „Náš resort položil základy maledivského cestovního ruchu, existuje od roku 1972. Dříve šlo o prostý rybářský ostrov,“ sděluje nám hrdě Dán Morten Junior. „Jelikož jsme blízko k letišti a hlavnímu městu Malé, často jsou u nás ubytované i zahraniční politické delegace,“ dodává.
Letiště je od příjezdového mola skutečně na dohled; stejně jako hlavní město je součástí Severního atolu Malé. Stačí však vyrazit na opačnou stranu ostrůvku, což vzhledem k jeho opravdu malé rozloze zabere sotva několik minut, a výhledy na nekonečnou modř jsou o poznání přívětivější.
Být v blízkosti letiště je nesporný bonus, protože se člověk nemusí do resortu dlouze kodrcat, ale je po příletu na Maledivy za chvíli v hotelu. Při přímých letech, na které v zimní sezoně láká cestovní kancelář Čedok, tak Čechy od bran ráje dělí ani ne deset hodin.
„Zkrátit si českou zimu v exotice láká čím dál větší množství Čechů a Maledivy se během první sezony v nabídce staly jednou z nejžádanějších destinací naší cestovní kanceláře. Přímé letecké spojení na Maledivy z Prahy zkracuje cestu do Indického oceánu přibližně na devět hodin oproti běžným až patnácti hodinám s přestupem,“ okomentovala mluvčí cestovní kanceláře Klára Divíšková.
Žraloci budí respekt
Maledivy sestávají z více než 1190 korálových ostrovů, které jsou seskupeny do 26 atolů. Asi dvě stě ostrovů obývají místní, resorty jsou zhruba na stovce z nich. Většina je malá a obejít je zabere vycházkovou chůzí sotva dvacet minut. Z toho ostatně také vyplývá onen stereotyp, že jde o nudnou destinaci bez silné identity. Sám jsem ty předsudky měl. „Tam se budu asi jenom válet na pláži, co taky jiného?“ popisoval jsem přátelům s hranou nenuceností, zatímco jsem se v hloubi duše těšil, že konečně vypnu.
Na zpomalení a odsunutí všech problémů všedního života jsou Maledivy dokonalé. Jejich pocitové odříznutí od zbytku světa i omezený prostor jako by držely stranou vše, co návštěvníky obvykle sužuje v jejich domovinách. Je to útočiště, kde se ráno člověk rozhoduje, zda den stráví čtením a popíjením nápojů na pláži či u bazénu, anebo bude až do soumraku šnorchlovat na korálovém útesu.
Spatřit rybičky anebo rejnoky v blízkosti resortů totiž není ničím neobvyklým. Nejlepší je ale samozřejmě vyrazit o trochu dál na moře. Na lodi a s posádkou, která přesně ví, kam jet.
„Nemusíte se ničeho bát,“ prohlásí kapitán, když se rozjedeme vlnami Indického oceánu. Míříme k místu, kde si budeme moct s rejnoky a žraloky zaplavat na otevřeném moři. Dostat se do úzkého kontaktu s oběma vodními zvířátky ve mně nejprve vyvolává značný neklid, i když k incidentům s turisty dochází jen zřídka.