Zážitek jak z hororu? Vyzkoušeli jsme si plavání se žraloky

„Nemusíte se ničeho bát,“ zahlásí kapitán, když se naše loď rozjede vlnami Indického oceánu. Skrze jeden z maledivských atolů míříme k místu, kde si budeme moci zaplavat s rejnoky a žraloky. Myšlenka na zahlédnutí obávané špičaté hřbetní ploutve v nás nejprve vyvolává neskrývané napětí, protože absolutně netušíme, co očekávat. A kapitánův výklad ke klidu dvakrát nepřispívá, jakkoli se o to snaží.

„Je třeba si ujasnit několik pravidel. Musíte se dobře rozhlížet kolem sebe, od žraloků a rejnoků si udržujte dostatečný odstup a nedotýkejte se jich, mohli by se leknout. Jsou to pořád divoká zvířata, u kterých nevíte, jak přesně zareagují, i když tyhle konkrétní druhy nejsou pro člověka nebezpečné,“ instruuje nás kapitán.

Když se rozhlédnu po ostatních účastnících výletu, zračí se jim ve tvářích panika. „Já tam asi neskočím,“ tvrdí jeden z kolegů. „Já si to vyzkouším, když už jsme tady,“ odpovídám mu, ale sám svým slovům v té chvíli úplně nevěřím. Jsem si jistý, že až dojde na lámání chleba, budu se muset přesvědčovat, abych do vody vůbec skočil.

Na Maledivách žije přibližně 25 druhů žraloků, ten nejobávanější bílý mezi nimi není, protože vody Indického oceánu jsou na něj příliš teplé. Zato se lze v místních mořích setkat třeba se žralokem obrovským, též velrybím, který je tím vůbec největším na světě. V některých atolech se vyskytuje pouze sezonně, v jiných celoročně.

Častějšími druhy jsou nicméně žralok černoploutvý či bělocípý. Jak už názvy napovídají, rozeznat se dají podle charakteristického zbarvení ploutví. Pak je tu také žralok vouskatý, který může díky vouskům připomínat poněkud urostlejšího sumce, nebo žralok lagunový, jenž je jedním z nejčastějších obyvatel maledivských korálových útesů. Nutno podotknout, že ani jeden nevypadá na obrázcích úplně přátelsky a jako zvířátko, se kterým se chce člověk dostat do blízkého kontaktu.

Ve snaze zbavit se myšlenek na Spielbergovy Čelisti se na střeše lodi nechávám šlehat větrem a kochám se hypnotizujícími barvami maledivského moře. Tato moje mise však nemá dlouhého trvání, protože od resortu Niva Kurumba, kde bydlíme, to je do cíle sotva půl hodinka.

Jakmile dorazíme na místo určení – poznáme ho i podle dalších shromážděných lodí – odhazuji svršky a oblékám si vyfasované šnorchlovací vybavení. „Neútočí žraloci na lidi, protože jim připomínají ryby?“ ptám se sám sebe v duchu, když si nasazuji na nohy ploutve. Kapitán znovu zdůrazňuje, ať se dobře díváme kolem sebe a moc sebou nemrskáme.

A pak celá zábava začne. Jeden z členů posádky lodi otevře kýbl, který je prakticky po okraj naplněný rybami. Na zádi je začne porcovat na kolečka a ty pak vyhazovat do moře. Nejprve se ukážou menší černé rybky, postupně je z nich celé hejno. Pak dorazí rejnoci, kteří mě kvůli svému jedovému ostnu, jemuž podlehl i věhlasný australský „lovec krokodýlů“ Steve Irwin, také celkem děsí. A nakonec se v houfu krmených ryb objeví i hlavní hvězdy dne: žraloci.

„No tak tam nejdu,“ konstatují šokované kolegyně. Neuplyne ale ani pět minut a všichni nakonec poslušně naskáčeme jeden po druhém do vody. Mořská zvířátka kus od nás pokračují v hodování a nějací lidé s ploutvemi jim jsou nakonec opravdu ukradení. Přesto se mi několikrát skoro zastaví srdce, když žraloci a rejnoci proplouvají přímo pod mýma nohama. Plavou ale líně a pohybují se elegantně, žádný zběsilý hon za kořistí.

Představení pod vodou je skutečně působivé, nakonec si i troufám o trošku blíž, ale ne zas tak moc. Nerad bych se s nějakým rejnokem spřátelil natolik, aby se o mě otřel ploutví, i když připouštím, že ústa těchto paryb vypadají, jako by byla zahnutá do nepřetržitého úsměvu. A to mi dodá trochu odvahy. Ve vlnách nakonec strávíme dobrou půlhodinku, ne-li víc. Pak ale naše hejno odlákají posádky dalších lodí, které mají asi chutnější návnady.

Důkazem, že šnorchlování se žraloky je na Maledivách opravdu evergreenem, mi je skupinka asijských návštěvnic, které dorazily i s video týmem. Usazené na lehátku ve tvaru lastury se vznášejí ve vlnách nad živočichy a celý výjev snímá dron, který neustále klesá a pak zas stoupá, aby si turistky odvezly co nejpůsobivější záběry. Je to až groteskní obraz dnešní instagramové doby.

A zatímco Asiatky svůdně polehávají na nafukovací lastuře tak trochu ve stylu Botticelliho Venuše, my se pomalu otáčíme a vracíme se do resortu. Prvotní obavy se rozptýlily a zůstal zážitek, na který budeme vzpomínat ještě dlouho.

Že je podmořský život jedním z největších lákadel Malediv, potvrzuje i Čech Ondřej Koníček, který v zemi žije. „Milovníci šnorchlování by si rozhodně neměli nechat ujít korálové útesy. A pokud přicestují v sezoně mant, která trvá přibližně od konce května do listopadu, určitě stojí za to vyrazit do zátoky Hanifaru Bay na atolu Baa a zaplavat si s mantami,“ konstatuje spolupracovník cestovní kanceláře Čedok, která v zimní sezoně znovu nasadí na Maledivy přímé lety z Prahy. Za pouhých devět hodin tak mohou Češi stanout u bran oslnivého exotického ráje.

Maledivský podmořský život je neskutečně bohatý. Při dalším ze šnorchlovacích výletů, který je tentokrát prostý žraloků, se kochám plejádou pestrobarevných rybiček, mezi nimiž spatřím i roztomilé klauny očkaté schovávající se v sasankách. Nechybí ani modře zbarvený bodlok pestrý, kterého stejně jako klauna proslavil animák Hledá se Nemo.

Když se v jednu chvíli z hlubin korálových útesů elegantně vynoří kareta a stoupá směrem k hladině, je to oslnivá podívaná. Mořské želvy kladou vajíčka na plážích, kde se samy narodily. Tato líhniště lze najít i na ostrovech s resorty, jsou bezpečně ohraničená, aby je návštěvníci omylem nezničili.

Úplně stejnou měrou je ale úchvatné pozorování delfínů, když se osmělí a začnou se před turisty předvádět. Typické obloučkové plavání ve skupinkách pak korunují akrobacií. „To byl úplný trojitý axel,“ řeknu, když jeden delfín vystřelí k obloze a udělá vývrtku. Ohnivý západ slunce je už jen třešničkou za celou mořskou podívanou, kterou Maledivy tak nenuceně servírují.