Čeští digitální nomádi utekli před pandemií na Kanárské ostrovy

Kanárská vláda digitální nomády vítá s otevřenou náručí – pomáhají totiž tamní ekonomice, která s ohledem na pošramocený turismus během pandemie velmi strádá.

Zatímco v roce 2019 navštívilo Kanárské ostrovy podle serveru statista.com 15,1 milionu turistů, o rok později toto číslo s ohledem na koronavirovou pandemii, která zasáhla celý turistický ruch, mnohonásobně kleslo, a to konkrétně na 4,6 milionu zahraničních návštěvníků.

Tato skutečnost pochopitelně neblaze ovlivnila místní ekonomiku, která je na cestovním ruchu zcela závislá.

Kanárská vláda proto změnila strategii a namísto krátkodobých návštěvníků se v nelehkých dobách snaží nalákat ty, kteří se zdrží déle. Rozjela kampaň s názvem „The best climate in the world“ (Nejlepší klima na světě), která cílí na digitální nomády – tedy na ty, jimž k práci stačí počítač a připojení k internetu a mohou tak své zaměstnání vykonávat v podstatě odkudkoliv.

I díky této kampani se tak Kanáry, skládající se z ostrovů Tenerife, Gran Canaria, Lanzarote, Fuerteventura, La Gomera, El Hiero, La Palma a La Graciosa a několika menších ostrůvků pomalu stávají evropským centrem digitálních nomádů, kteří si místo s průměrnou roční teplotou okolo 20 stupňů Celsia velmi pochvalují. A mezi těmi, kteří sem před pandemií prchli, se najde i celá řada Čechů.

Jednou z nich je Veronika Míchalová z Rudné, která se s rodinou vydala na ostrov Tenerife. „S blížící se druhou vlnou covidu na podzim roku 2020 jsem dostala nápad utéct někam, kde to normálně funguje, je příjemné klima a mluví se tam španělsky. Mám k tomuto jazyku blízký vztah,“ vysvětluje Míchalová, která pracuje v italské firmě s nábytkem, kde má na starosti marketing.

„Podle epidemiologické situace mi z toho nejlépe vyšly Uruguay, Kuba a Kanárské ostrovy. S ohledem na výdaje za letenky a vzdálenost z ČR to byla jasná volba,“ svěřuje se. Na největší kanárský ostrov odjela se svými třemi dětmi (4, 6 a 8 let) a maturující sestřenicí Nelou a později se k nim připojil i její partner a otec dětí Šimon. Na Tenerife společně strávili několik měsíců a zalíbilo se jim tam natolik, že plánují brzký návrat.

Z podobných důvodů vyrazila na Kanáry i Kateřina Fibichová z Prahy. Na ostrově Gran Canaria chtěla původně zůstat pouze 14 dní, nakonec tam strávila tři měsíce.

„Pár dní před odjezdem jsem si uvědomila, že nemám jediný důvod se vracet domů. Situace na Kanárech byla oproti Česku skvělá, všichni dodržovali nařízená opatření – proměňovala se období s večerkou, otevřenými/zavřenými zahrádkami/restauracemi a všude byly povinné roušky – a tak jsem se na chvíli zase cítila jako v trochu normálním světě,“ vypráví.

„Dvakrát jsem si koupila letenku s úmyslem se vrátit, vždy ale nakonec vyhrály vlasy slepené solí, papas arrugadas (kanárský pokrm, pozn. red.) a jóga na pláži při západu slunce,“ říká Fibichová, která pracuje v oblasti PR a social media marketingu.

Důvodů, proč se českým digitálním nomádům na španělském souostroví libí, je mnoho. „Je tu úchvatná příroda, skvělé vlny a příjemné podnebí. Nechybí nádherné pláže, a ty hory! Vždycky jsem za přírodou a exotikou jezdila do Asie, přitom Kanáry jsou tak neobjevené,“ jmenuje Fibichová hlavní lákadla.

Lidem, kteří jsou zaměstnaní v českých či evropských firmách, hraje do not i časové pásmo. „Na Kanárech je o hodinu méně než v ČR. Sice jsme museli dřív vstávat, ale na druhou stranu odpoledne po práci stihli jít na pláž, učit se surfovat a jezdit po různých výletech,“ líčí zase Míchalová.

„Celkově se tu žije velice uvolněný život. Většina lidí, kteří jsou tu dlouhodobě, si zvykla na ten pověstný španělský mañana styl. Ničím se nestresují, nic není problém, nikdo nic nehrotí, nikdo se nehádá. Nikdo se za ničím nehoní. Je to skvělá změna,” shrnuje Fibichová.

Podobný názor má i Petr z Prahy, který si přál zůstat v anonymitě. Pracuje v oblasti technologií a na ostrov Gran Canaria se vydal vloni v listopadu. „Pro spoustu digitálních nomádů to byla první zkušenost s Kanáry. Původně přijeli jen na ‚chvilku‘, přitom je tu potkávám i měsíce potom. Já na tom byl podobně – z plánovaných 14 dní je nakonec půl roku. Kamarádi už mi po všech těch prodlouženích přestali věřit, že vůbec někdy odjedu,“ směje se.

„Podmínky pro pracující expaty jsou tady dobré, tento rok se o tom přesvědčilo hodně lidí, kteří by bez omezení způsobených koronavirem byli touhle dobou spíše někde v Asii nebo Karibiku,“ říká Petr a dodává, že digitální nomádi ze všech koutů světa jsou na Kanárech propojení.

„Existují aplikace a skupiny, které mezi sebou postupně rozšiřujeme. Největší platforma, která tu vznikla letos, už má aktuálně přes 1000 členů. Pravidelně se každý týden organizují akce, kde se nováčci na ostrově snadno seznámí s ostatními. Vlastně se tu organizuje nějaká akce skoro každý den a člověk si musí vybírat. V mezinárodní komunitě jsou tu skupiny na skoro jakoukoliv aktivitu, která tu jde dělat. Pravidelně se organizuje beach volejbal, surfování, plážový tenis, horolezectví, ale i třeba deskové hry, kvízy a různé druhy jógy. O víkendech zase děláme výlety do hor nebo na vzdálenější pláže a populární jsou také výlety lodí,“ popisuje náplň dní na Kanárech.

O jednoduchosti aklimatizace mluví i Fibichová. „Existují facebookové a whatsappové skupiny na různé společné aktivity, které nomády propojují. Je tak velmi snadné si zde udělat známé. Koneckonců se ale stačí projít odpoledne po pláži a dát se s lidmi do řeči, to je na Kanárech úplně normální,“ tvrdí.

Život na Kanárech navíc podle Čechů nevyjde draze. „Životní úroveň i veškeré náklady mi přijdou s ČR srovnatelné. Když porovnám náklady na bydlení s Prahou, tak na Tenerife jsou nižší. Hlavně pak energie, protože se tu neplatí za teplo. Jídlo je cenově srovnatelné, zdravotní péče dražší, benzín i doprava jsou na ostrově levnější. A zábava u oceánu je zadarmo,“ říká Míchalová.

„Náklady vychází téměř nastejno s ČR, což mi na tom všem přijde nejlepší. Byt 1+kk se dá v pohodě sehnat za 500 euro a v obchodě nakoupíte víceméně za stejné ceny jako v Česku. Jídlo v restauraci je dražší, pořád ale za večeři i s pitím necháte cca 10-15 euro, což je podle mě na místo, kde se platí eurem, hodně v pohodě cena,“ počítá Fibichová.

„Samozřejmě není možné chodit do restaurace každý den, to by se prodražilo,“ přidává se Petr. „S podobným rozpočtem tu ale mám větší možnosti vyžití a kvalita a rozmanitost potravin je tu pochopitelně jinde. Kvůli pandemii šly navíc některé ceny dolů a například auto z půjčovny lze mít i pod 300 euro za měsíc,“ dodává.

Práci z domova řada českých firem částečně využívala už dříve, s příchodem pandemie se ale rozšířila do nebývalých rozměrů. Lidí, kteří dříve pracovali z kanceláří, ale dnes i díky pandemii mohou „nomádit“, tak pochopitelně přibylo. Tuto změnu povětšinou vítají a vracet se do starých kolejí se jim pochopitelně nechce.

„Oceňuji, jak se můj zaměstnavatel k situaci staví i teď, kdy se věci pomalu vracejí do normálu. Na podzim totiž odjíždím na půl roku zase pryč a v práci s tím nebyl jediný problém,“ říká Fibichová.

„Můj nadřízený byl před pandemií totálně proti home office, ale s covidem změnil názor. Naštěstí vše v práci dokážu zařídit na dálku, takže s tím není problém,“ dodává Míchalová. I díky této změně od 1. července pronajímá dům v ČR a na Tenerife se s rodinou stěhuje na delší dobu. „Všechno zlé je k něčemu dobré. A u nás to v tomto případě platí dvojnásob,“ uzavírá.