Článek
„Rád fotografuji a rád chodím do přírody. Občas jsem na cestách narazil na nějaký neobvyklý posed. A býval to mnohdy opravdu bizarní pohled,“ vzpomíná Jan Holkup na dobu před šestnácti lety, kdy vznikl první snímek neobvyklé série.
„Brzy jsem je začal vyhledávat cíleně. Třeba na internetu na mysliveckých fórech a diskusích,“ doplňuje Holkup, civilním povoláním strojní konstruktér.
Stručná definice hovoří o posedu jako o konstrukci k čekané, kde se číhá na zvěř. „Myslivci rozdělují posedy na kazatelny, tedy uzavřené objekty s okénky a dveřmi, a posedy, případně žebřík s jednoduchou sedačkou,“ vysvětluje fotograf.
Podle svých slov cílil na posedy originální z hlediska konstrukce, designu či zasazení do krajiny. „Mnozí stavitelé se snaží si stavbu vyzdobit, ať už zvnějšku, nebo zevnitř. A tak se na posedech objevují malby. Jiné posedy v sobě mají mechanické vychytávky, další jsou minimalistické. Třeba jen židle uchycená v koruně stromu. Nebo sedačka z auta,“ říká Holkup s tím, že novinkou poslední doby jsou solární panely. Myslivci díky nim nabíjejí telefony nebo připojují wifi.
Nejčastěji se posedy staví ze dřeva, ale někdy převáží snaha ušetřit si práci. Pak přichází na řadu ocel, laminát, plast. Překvapí i betonové posedy, když se při stavbě využilo kulometné hnízdo, vyráběné v Sovětském svazu. Nebo posedy z transformátorových stanic.
„V Belgii jsem vyfotil posed vsazený do stromu, který k tomu byl od začátku uzpůsobován. Takže větvemi kazatelnu chrání. Slouží už několik generací. A zatímco strom roste, budka, když doslouží, postaví se nová. Je to tak zajímavý pohled, že lidé nevěřili, že ten snímek nesestrojila AI,“ prozrazuje Holkup.
Posedy ve skalách
Stejně jako belgický posed doslova prorostl do stromu, jiné posedy se stávají součástí krajiny. „Vím o jednom, který jeho stavitel z recese obdařil nohou ve tvaru kuřecího pařátu. Nakonec se stal oblíbeným turistickým cílem. Takže myslivci ho nevyužívají, nemají tam klid. Je to taková pohádková stavba nedaleko Krásné Hory nad Vltavou,“ pokračuje fotograf.
Posedy stojí i na skalách, dokonce jsou některé tesané přímo ve skále. Dnes už by takto postavit většinou kvůli ochraně přírody nešly. Tyto jsou historické z 19. století. Mají boční vchod a okénko s rozšiřujícím se průzorem.
„Osobně mám rád jeden jednoduchý posed. Vlastně to je jen staromódní židlička z ohýbaného dřeva, gumicukem připevněná ke koruně stromu, k níž vedl žebřík. Dlouho se mi nedařilo dopátrat, kde se nachází, nakonec se ukázalo, že to je nedaleko, u Chrasti na Chrudimsku,“ prozrazuje a dodává, že právě tento posed je jedním z těch, které existují už jen na fotografii.
O výsledky letitého průzkumu se Jan Holkup podělil se čtenáři v publikaci Posedy. „Knihou jsem to téma uzavřel a jsem připraven ho opustit. Ale kdybych zase narazil na zajímavý posed, rozhodně ho vyfotografuji,“ slibuje na závěr s úsměvem.
