Článek
„Mám za sebou přesně čtvrtinu cesty,“ hlásil Nico Moro Novinkám ve středu v poledne cestou do Welsu. Milán a olympiádu si vybral kvůli svým italským kořenům. Cestu chce navíc věnovat své zesnulé babičce, s níž se nestihl rozloučit, protože byl zrovna na druhém konci světa v Indii.
Každý den se snaží ujít kolem 30 kilometrů, aby se dostal do cíle včas. A zatím se svého plánu drží, i když hodně trpí mrazivým počasím, které ho provází už od startu.
„Nejhorší byl čtvrtý den, kdy opravdu hustě sněžilo a šel jsem tempem tak dva a půl kilometru za hodinu. Hlava mě moc neposlouchala, opravdu jsem zápasil sám se sebou, byl jsem na dně,“ přiznal 26letý Třebíčan.
V tomto stavu chtěl cestou ze Slavonic doplnit cukry a nabít telefon na benzince v rakouském Gmündu hned za hranicemi. „Ale měli tam jen tankovací automaty bez prodejny. Už jsem fakt nemohl, ale kousek odtud byl penzion, kde jsem chtěl skončit. Jenže bum, do 17. ledna měli dovolenou,“ popsal své doposud nejhorší chvilky.
Ze špatného rozpoložení ho dostali fanoušci, kteří jeho cestu sledují na sociálních sítích a přijeli za ním. „Vzali mě do kavárny, dal jsem si dortík, kapučíno a energeťák a dostal jsem se z toho, dokonce mi domluvili ubytování i se snídaní,“ ocenil pomoc v tíživé situaci.
Nico Moro ani v mrazivém počasí neztrácí dobrou náladu.
I z toho je patrné, že mladík z Vysočiny svoji cestu neplánuje nijak detailně a mnoha věcem nechává volný průběh. „Žiji ze dne na den, cestu řeším postupně. Ale je dobře, že se děje, co se děje, jinak bych neměl o čem vyprávět. Sněží, prší, klouže to, každý den je jiný, doteď jsem netušil, kolik druhů počasí je,“ povzdechl si hořce.
V mrazech, které dosahovaly až k minus dvaceti stupňům, se pochopitelně zahřívá pohybem. „Někdy ten mráz tak štípe, že ani nemůžu fotit nebo natáčet. Na ubytování pak vždycky cítím, jak rozmrzám,“ vyprávěl.
Zimní olympijské hry 2026 na Sport.cz
Během února bude redakce webu Sport.cz diváky a čtenáře pravidelně informovat o veškerém dění ze zimních olympijských her v Miláně a Cortině d‘Ampezzo. Vedle on-line reportáží, výsledkových článků a dalšího obsahu nabídne každý den dva živě vysílané bloky z různých studií.
Někdy šlape v reflexní vestě po krajnici, ve městech po chodnících, někde volným terénem. Že by cestu vzdal, to si Nico Moro vůbec nepřipouštěl a nepřipouští.
„Ale vzhledem k počasí jsem se obával, že do Milána dojdu až v březnu,“ prohodil a líčil, jak před sypači s pluhem uskakoval bokem. „Jak jsem se dostal do Lince, kde jsem si dal linecký, kafe s pomerančovým likérem a zašel do katedrály, už ze mě opadl stres, jaký jsem měl na začátku. Tehdy jsem se bál, zda dojdu vůbec do Telče a nebude z toho propadák,“ dodal.
Co země, to jedna kérka
Cestu má naplánovanou přes Salcburk, Innsbruck, Bolzano a Lago di Garda. Už má také jasno o motivu dalšího tetování. Snem mladého cestovatele je mít na těle kérky z celého světa a chce se díky tomu dostat do Guinnessovy knihy rekordů.
Zatím jich má třináct. „Mám už tetování například z Pákistánu, Indie, Ománu nebo Kuvajtu. Cestou si nechám vytetovat Red Bull, protože je rakouský a je symbolem adrenalinu, výzev, odhodlání a energie,“ vysvětluje.
Celou cestu šlape v botách, které vyrobil jeho táta. „Dokonce mi tam dal protiskluzové hřebíčky, ale ty vydržely zhruba do 130. kilometru. Teď budu shánět nesmeky,“ plánuje.
Ze svého putování točí Nico Moro videa. I když se na cestu, kterou můžete sledovat i na jeho webu, po fyzické stránce speciálně nepřipravoval, nejde o žádného nazdárka. Před lety začal putováním z Třebíče do Jihlavy, pak si dal jako metu Vídeň (150 km za 5 dní).
Chce inspirovat
Za sebou už má také putování z Paříže do Santiaga de Compostela (1600 km za 55 dní), což je jedno z nejslavnějších křesťanských poutních míst. O této cestě napsal se svým parťákem knížku. Hodně toho zažil také při přechodu Řecka. Ne všechny plány se mu podařilo naplnit. Putování z nepálského hlavního města Káthmándú s cílem doma v Třebíči ukončil předčasně po třech tisících kilometrech.
„Jsem malý kluk, který má velké sny. Chci tím inspirovat lidi a zažehnout v nich počáteční impulz k tomu, aby si uvědomili, že každý den, kdy vstanou, mají možnost žít po svém,“ říká Nico Moro o své motivaci.
