Článek
Pražáci při procházkách po bratislavském Starém městě mohou pocítit lehké déjà vu – je zde ulice Panská (domov bezpočtu restaurací, kaváren, hospod a barů), Staroměstská, Palackého, Mariánská nebo Lazarecká, která při troše dobré vůle evokuje Lazarskou.
Příjemná, kompaktní a cenově dostupná Bratislava se prostírá nedaleko rakouské a maďarské hranice, od Vídně je vzdálená vzdušnou čarou pouhých 55 kilometrů a obě metropole jsou nejblíže situovaná hlavní města v Evropě.
Skvostně zachované středověké centrum, které se dá snadno prozkoumat pěšky, přežilo bez zásadních škod druhou světovou válku i další vojenské konflikty. Je plné památek připomínajících hlavně slavné období, kdy se do města v obavách před postupujícími osmanskými vojsky přestěhovaly nejdůležitější úřady Královského Uherska a Bratislavský hrad se stal formálním královským sídlem.
Bratislava pak zůstala srdcem království na téměř čtvrt tisíciletí, v jehož průběhu se zde konala korunovace jedenácti uherských panovníků – včetně tehdy čtyřiadvacetileté Marie Terezie – a sedmi královských manželek. Vždy, když na jejich pomazaných hlavách spočinula koruna, vydali se s průvodem na tradiční královskou korunovační cestu, kde je vítaly nadšené davy poddaných. Dnes tuto trasu označuje 178 mosazných korunek v dlažbě.
Fontána plná vína
Trasa začíná u gotické katedrály sv. Martina, která sloužívala coby korunovační chrám, jak dokládá mohutná pozlacená svatoštěpánská koruna na špičce věže. Korunky nás vedou směrem na sever Kapitulskou ulicí a po chvíli zatáčíme doprava do Prepoštské. Už zdálky vidíme na jedné z budov naši vlajku – zdobí místní Český dům a sídlo agentury Czech Tourism.
Následuje odbočka na Ventúrskou, což je živá pěší zóna s rekordní koncentrací podniků všeho druhu. Tradiční slovenská restaurace sídlí přímo naproti irské hospodě, hned vedle je sushi bar a za ním argentinský steakhouse.
Když dojdeme k mohutné skulptuře vzdávající hold zdejšímu korzu – v těchto místech se prý již od středověku každou neděli seznamovali nezadaní korzující – korunky nás odkloní do Sedlářské. Procházíme kolem dalších a dalších podniků, od punkově působícího Barrocku přes zážitkovou cukrárnu s muzeem až po medovinotéku.
Po chvíli se vynoříme na Hlavním náměstí, jemuž vévodí renesanční fontána se sochou císaře Maximiliána II. ve zbroji křesťanského rytíře. Za středověkých korunovačních slavností bývala fontána plná vína pro žíznivé poddané; bohužel při novodobých rekonstrukcích korunovačních průvodů tento sympatický obyčej nebyl obnoven.
Dále nás na náměstí zaujme socha vojáka v napoleonské uniformě, opírá se o lavičku a má klobouk stažený do očí tak hluboko, že nevidí. Výjev symbolizující fakt, že Napoleon město ani po dlouhém a úmorném obléhání v roce 1809 nedokázal vojensky dobýt, jistě jen náhodou stojí před francouzskou ambasádou.