Argentinskému městu Ushuaia se říká konec světa. Jižněji už je jen příroda a Antarktida

Přezdívku konec světa vzali obyvatelé Ushuaiy za svou, cedule, které ji proklamují lze nalézt na hotelech, restauracích, obchodech, ale třeba i na redakci lokálních novin. Ale hlavní město argentinské provincie Ohňová země je koncem světa hlavně ze zeměpisného hlediska než kvůli odříznutí od civilizace. I když ta tu svým způsobem zcela končí.

Jen pro představu, Buenos Aires odsud leží zhruba 3000 kilometrů severně. A dál na jih už je hlavně nedotčená příroda. Najdou se zde ještě nějaké vesnice, které jsou ovšem natolik malé, že si titul nejjižněji položeného města na světě uzmula právě Ushuaia. Pak už je jen oceán a za ním Antarktida.

Co se ovšem týče rozlohy, na Zemi by se našly více doslovné konce světa, kde život plyne úplně jiným tempem. Ushuaia je ovšem poměrně velkým centrem regionu, má kolem 55 000 obyvatel. Pro mnohé je obživou především rybolov a k němu přidružené aktivity.

Díky své poloze je město také výchozím bodem pro výpravy do Antarktidy. A ačkoli se nachází v subpolárním podbnebném pásu a díky tomu zde panují velmi nízké teploty a vlezlá, nepříjemná zima, podle BBC se město čím dál více přizpůsobuje narůstající turistické poptávce.

Největším lákadlem je logicky příroda, nedaleko od města začíná národní park Ohňová země, o který se Argentina částečně dělí se sousedním Chile. K němu vede nejjižněji položená železnice na světě. Turisté ovšem míří také na opačnou stranu, k vůbec nejstaršímu ranči, který v regionu vznikl. Ten ovšem od Ushuaiy leží celých 60 kilometrů.

Usedlost Estancia Harberton byla založena v roce 1886 britským misionářem Thomasem Bridgesem a v roce 1999 byla jmenována národním památníkem. Její vzhled se za více než 100 let nijak výrazně neproměnil, pozornost upoutají především velrybí čelisti tvořící vstupní portál na pozemek.

Současní vlastníci, kteří jsou potomky původních zakladatelů, nabízejí turistům detailní náhled do života na konci světa. Ale není to snad ani samotná budova, která by návštěvníky lákala, jako spíše okolní krajina plná hor, jezer, lesů nebo přilehlých ostrůvků. I to vše mohou návštěvníci spolu s průvodci prozkoumat.

Drtivá většina turistů sem ale míří za tučňáky, kteří osídlili místa, kde se dříve pásly ovce. Pozorovat je ovšem lze jen v dostatečné vzdálenosti. Jakkoli mohou působit roztomile, v případě ohrožení se dokážou svými ostrými zobáky dobře bránit.

Ačkoli se Ushuaia nazývá koncem světa, dostupnost není nijak špatná. Přímo u zálivu totiž stojí mezinárodní letiště, odkud se dá létat do Buenos Aires, ale také na zhruba 500 kilometrů vzdálené Falklandy, zámořské území Velké Británie.

A pokud se ptáte, proč se souostroví, které z velké části tvoří tundry, přezdívá právě Ohňová země, je to kvůli domorodcům. Když kolem souostroví totiž proplouval portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães, spatřil v noci na pobřeží plát oheň.