San José - vstupní brána Kostariky

V San José žije asi 360 000 obyvatel, v celé metropolitní oblasti pak přes 1,5 miliónu. Nazývají se „josefinos“ a o městě samotném s láskou hovoří jako o „Chepe“.

Přestože je hlavní město Kostariky považováno za transportní uzel země, nemá žádný centrální autobusový terminál. Spojení mezi jednotlivými částmi města a jím samotným s okolím zprostředkovávají menší soukromé autobusové společnosti, jejichž zastávky jsou roztroušeny po centru. Vlaky pak vyjíždějí ze stanic Estación Atlántico a Estación Pacifico, mnohdy však jen ve všední dny.

Často se po městě cestuje taxíky, které jsou poměrně levné. Hlavní mezinárodní letiště Juan Santamaría Aeropuerto Internacional bychom našli ve městě Alajuela, vzdáleném 23 km na západ od centra. Patří mezi nejvytíženější ve Střední Americe, ročně přijme přes 4,5 miliónů cestujících.

San José se řadí mezi nejmladší města Latinské Ameriky. Založeno bylo roku 1737 na základě nařízení španělské administrativní rady. Dispoziční plán vtiskl středu města přehledné pravidelné jakoby šachovnicové uspořádání. Ulice, běžící východo-západním směrem se nazývají „avenidas“, sever s jihem propojují „calles“.

Adresy se uvádějí podle nejbližší křižovatky, například „kancelář na Calle 5 mezi Avenida Central a Avenida 2“ (v psané formě C5, A Ct/2 nebo C5, A 0/2). K popisu cesty se používají dominantní stavby nebo místa, např. „150 m od kostela, 50 m od supermarketu“ atd. Blokům domů se říká „cien metros“ (sto metrů), i když vzdálenostně ve skutečnosti blok měřit sto metrů nemusí. Takže: „250 m al sur“ – 2,5 bloku na jih. Čtvrtě města se nazývají „barrios“.

Pro návštěvníky bude zřejmě nejzajímavější Barrio Amón (C5-C1), která se může pochlubit velkou koncentrací honosných budov, přeměněných na hotely a exkluzivní restaurace. Los Yoses a San Pedro 2 km od středu San José jsou sídlem řady velvyslanectví a také nejprestižnější univerzity ve státě La Univrsidad de Costa Rica (UCR).

Bohužel, ve městě se dochovalo jen velmi málo památek z koloniální éry. Historii nám až na pár výjimek dokládají už jen muzejní expozice. Těmi nejvybranějšími sbírkami se může pochlubit Museo de Oro Precolombino y Numismática. Budova je sama o sobě velmi pozoruhodná svým řešením. Její tři patra směřují dolů do podzemí a jednotlivé úrovně propojuje dlouhé spirálovité schodiště.

Prostory jsou často využívané ke konání nejrůznějších kulturních akcí. Muzeum sestává ze tří částí – expozice zlata, numismatiky a dočasné výstavy. V prvním ze zmiňovaných oddílů nalezneme přes tisíc zlatých artefaktů (některé zdroje uvádějí až 1 600) z předkolumbovské doby, datovaných do období 500 př. n. l. až 1600 n. l. Sbírka obsahuje předměty od jednoduchých náušnic po složitě propracované ornamentální a účelové figurky zvířat.

Počátky zdejších sbírek sahají do 50. let minulého století, kdy Centrální banka odstartovala shromažďování artefaktů a starožitností. Mnohé z nich jsou od roku 1982 součástí expozice muzea. Předměty nevyčíslitelné hodnoty chrání ohromná a silná trezorová vrata. Zvýšení bezpečnosti přispívá také opatření, které návštěvníkům přikazuje, aby veškerá svá zavazadla odkládali do úložných schrán u vstupu.

Další pozoruhodné muzeum hlavního města je Museo de Jade (Muzeum jadeitu), situované v Instituto Nacional de Seguros (Národním pojišťovacím ústavu). Obsahuje světově největší sbírku amerického jadeitu. Dojem výjimečnosti je umocněn nasvícením vystavených předmětů zezadu. Doprovodné archeologické expozice s keramikou a výrobky z kamene doplňují náhled do života kostarických předkolumbovských kultur.

Teatro Nacional (Národní divadlo), nejpůsobivější budova v San José, bylo postaveno v 90. letech 19. století. Slavnostní otevření proběhlo 21. října 1897. Průčelí zdobí neoklasické sloupoví, po stranách vstupu stojí sochy Ludwiga van Beethovena a Pedra Calderóna de la Barca (španělský dramatik 17. století). Interiér dekorují malby s tematikou převážně z prostého kostarického života.

Zřejmě nejznámější je velká murálie Alegoría al café y el banano, vyobrazující sklizeň kávy a banánů od milánského malíře Alearda Villy. Jednotlivá patra budovy propojují mramorová schodiště, podlahy jsou vykládány parketami, stropy jsou zlacené. Divadlo několikrát týdně slouží jako činoherní či koncertní scéna, ale především jako jedna z hlavních turistických atrakcí města. V dolním patře nalezneme malý suvenýrový krámek a kavárnu.

San José nabízí domácím i návštěvníkům také řadu parků, kde je možné se uchýlit před slunečním žárem či před ruchem velkoměsta. Jedním z nejoblíbenějších je stinný Parque Nacional mezi Ave 1-3 a Ca 15-19. V jeho centru stojí dramatický pomník Monumento Nacional, který ztvárňuje středoamerické národy v čele s Kostarikou, vyhánějící amerického dobrodruha Williama Walkera.

V jihozápadním rohu nalezneme sochu národního hrdiny Juana Santamárii. Park lemují významné budovy, např. kongres nebo národní knihovna. Parque Espaňa je sice obklopen hustou hlučnou dopravou, avšak působí doslova jako oáza. Chlubí se nejvzrostlejšími stromy ve městě. Lidé sem často míří navečer, aby se při západu slunce zaposlouchali do krásného ptačího zpěvu. Park nalezneme nedaleko Museo de Jade mezi Ave 3 a 7 a Ca 9 a 11.

Parque Central nedaleko hlavního náměstí Plaza de la Cultura je dobré místo k odchycení taxíku nebo městského autobusu. Na jeho východní straně stojí moderní kostel Catedral Metropolitana. Místem oblíbeným mezi aktivními sportovci i milovníky umění je Parque La Sabana. Nachází se zde několik sportovních zařízení, dvě muzea, dá se zde běhat, prohánět se na kolečkových bruslích či na kole, korzovat a relaxovat v trávě třeba zrovna v blízkosti jezírka.

Na závěr něco pro milovníky nákupů všeho druhu. Místem, které zaujme snad každého, možná i ty, kteří neradi chodí do obchodů, je tržnice Mercado Central na adrese Ave Central/1 a C6-8. Prodejci zde nabízí nepřeberné množství především místních výrobků, na své si přijdou také zájemci o vyzkoušení kostarické kuchyně. Zdejší drobné stravovny, zvané „sodas“, podávají velmi jednoduchou formou autentickou manu!

Autor: Eva Špačková