Článek
„Uměli jsme mlýn roztočit, ale ne zastavit,“ vysvětlil Petr Havrlant, ředitel Kulturního centra Bílovec, proč došlo na výrobu brzdy. Prozradil, že mlýn naposledy mlel někdy na konci roku 1942. Od ledna 1943 totiž nesměly mlýny v protektorátu mlít, aby nepomáhaly partyzánům.
Podle Milana Juráně z Ústí u Vsetína byla výroba dubové brzdy, která obepíná většinu palečného kola o průměru asi tři metry, výzvou. „Je to trošku atyp, není to standardní konstrukce,“ řekl na adresu mlýna s tím, že i když historické mlýny jeho firma často rekonstruuje, právě brzdy se v nich moc nedochovaly.
„Nejtěžší bylo napasovat to na to kolo, aby to fungovalo. Stáhnout to a zkolíkovat,“ popsal tesař Ladislav Filgas. Upozornil, že ve mlýně není nic rovného. „Všechno jsme si přeměřili a vyrobili podle plánů. A stejně nám to tady nepasovalo,“ pousmál se a dodal, že i původní kolo je nesouměrné. „Proto jsme museli všechno dodělat až na místě, aby to fungovalo.“
Na test brzdy dorazil i Jan Fiala, který je civilním povoláním konstruktér a ve volném čase provádí po mlýně turisty. Před časem také převedl mlýn coby 3D model do počítače: „Díky tomu víme, že celý váží třicet dva tun.“
Fialovi nevadilo, že nefouká a lopatky se netočí, byl totiž proti tomu. „Protože má svůj věk a osmdesát let se nehnul. A samozřejmě všechny tyto věci mají svoje rizika,“ vysvětlil a ujistil, že kdyby se na perutích doplnily dračky a foukalo, tak se mlýn roztočí.
„Pro mě je nejdůležitější, že už tady to zařízení je a nemusím lidem na prohlídce říkat: Představte si. Ale řeknu: Podívejte, tady je toto, tohle fungovalo takhle,“ objasnil.
Dřevěná brzda obepíná téměř celé palečné kolo.
Větrný mlýn v Nových Dvorech je německého typu, to znamená, že se celý otáčel kolem své osy. To už však dnes není možné, protože je pevně usazen na zemi. Na současném místě, v polích mezi osadami Horní Nový Dvůr a Dolní Nový Dvůr, stojí od roku 1910.