Článek
Trvale vysoká vlhkost, organické nečistoty, nedostatečné větrání a špatná izolace jsou nejčastější důvody, proč si plísně z vaší koupelny udělaly inkubátor. Daří se jim totiž v prostředí, kde relativní vlhkost vzduchu dlouhodobě překračuje 60 % a teplota se pohybuje mezi 20–25 °C.
První pomoc: ocet i chemie
Nikdy povrchovou plíseň, například ve spárách, neškrábejte za sucha – do vzduchu byste uvolnili miliony nebezpečných spor, které vzápětí vdechnete. „Sáhnout můžete po speciálních protiplísňových přípravcích na bázi aktivního chloru či kyslíku. Přípravek je potřeba nanést podle pokynů výrobce, nechat působit a následně opláchnout,“ doporučuje Marcela Bínová z oddělení sanity řetězce Hornbach. Při aplikaci nezapomeňte na ochranné pomůcky. Pokud upřednostňujete šetrnější cestu bez chemie, vyzkoušejte postřik z neředěného octa nebo pastu z jedlé sody a vody.
Samotné odstranění viditelné plísně ale problém neřeší. Klíčové je omezit vlhkost v koupelně, jinak se neplecha objeví znovu. Když jsou spáry trvale zabarvené, drolí se, plíseň se opakovaně vrací i po ošetření, starou spárovací hmotu vyškrábejte a nahraďte novou. Ideálně použijte sanitární silikon s fungicidní ochranou.
Když se plísni líbí sifon
Běžné tekuté dezinfekce jím pouze protečou. Pro likvidaci plísně, která prorůstá až k ústí odpadu, použijte hustý gelový čistič na odpady s chlorem. Gel se udrží na stěnách trubek, plíseň chemicky spálí a po hodině ho stačí propláchnout horkou vodou. Samotné ústí odpadu mechanicky vyčistěte starým zubním kartáčkem a hustou pastou z jedlé sody a vody. Často je nutné odšroubovat středový šroub mřížky, abyste se dostali přímo ke gumovému těsnění, kde se plísni daří nejvíce.
Jestliže černota a zápach přetrvávají, plíseň vytvořila v koleni sifonu tlustou vrstvu slizu (biofilmu). V takovém případě dejte pod umyvadlo kbelík a sifon rozmontujte. Všechny plastové díly i těsnění ponořte do teplé vody s chlorem či octem, kartáčem odstraňte nánosy a čisté instalujte zpět.
Jako prevenci nalijte jednou za dva týdny do odpadu hrnek teplého octa a nechte ho působit. Kyselé prostředí plísním nesvědčí a spolehlivě je zahubí.
| Riziková místa a řešení | ||
|---|---|---|
| Lokace v koupelně | Přesná příčina | Jak tomu předcházet? |
| Spáry mezi obklady | Porézní materiál, usazené mýdlo, stékající voda. | Po sprchování setřít stěny stěrkou na sklo a otřít do sucha. |
| Silikonové těsnění | Postupná ztráta fungicidních vlastností, stojatá voda v rozích. | Po koupeli rohy vysušit. Při výměně volit vysoce odolný sanitární silikon. |
| Vnitřek sifonu | Permanentní vlhkost, organické nečistoty. | 1× měsíčně nalít do ústí biologický čistič nebo horkou vodou s octem. |
| Stěna za pračkou/nábytkem | Žádné proudění vzduchu, kondenzace na chladné zdi. | Mezi nábytkem a zdí nechat mezeru alespoň 3–5 cm pro cirkulaci vzduchu. |
Problém v izolaci konstrukce
Pokud se plíseň opakovaně vrací i přes pravidelné čištění a dostatečné větrání, hledejte příčinu v tepelněizolační a hydroizolační konstrukci. Typickým znakem je výskyt černých skvrn stále na stejném místě, zejména v rozích, na styku stěn a stropu, kolem oken či na obvodových stěnách.
„Na problém s izolací může upozornit chladnější povrch stěny, zvýšená kondenzace vodních par nebo vlhké mapy. Spolehlivou diagnostiku poskytne měření vlhkosti zdiva a termokamerové snímkování, které odhalí tepelné mosty a místa s nedostatečnou izolací,“ upřesňuje Monika Bínová.
Nedostatečná tepelná izolace vyžaduje zateplení i odstranění konstrukčních vad. Poškozená hydroizolace v okolí vany a sprchy znamená lokální opravy či rekonstrukce dotčené části koupelny. Zatékání z potrubí je zapotřebí co nejdříve lokalizovat a opravit.
Po odstranění stavební příčiny je nutné postižená místa vysušit, ošetřit protiplísňovým přípravkem a při větším napadení obnovit omítku. Je-li rozsah plísně větší než 0,5 m² nebo se stále vrací na stejné místo, přizvěte stavebního specialistu.
Také za nábytkem může být
Plíseň se v koupelně může zabydlet i v nábytku. Samotná jeho konstrukce ani jeho odstup od stěny nemohou zabránit vzniku plísní při dlouhodobě zvýšené vlhkosti. Zásadní je proto pravidelné a dostatečné větrání a také průběžné otírání vody, která se na nábytek dostane například při sprchování nebo mytí.
„Pokud to dispozice koupelny dovolí, je vhodné ponechat okolo nábytku alespoň 3–5 cm prostoru, který umožní lepší proudění vzduchu. Ještě větší odstup, například 5–10 cm, je výhodnější z hlediska přístupu, úklidu i možnosti vysychání,“ doporučuje Petr Blažek ze společnosti Dřevojas.
